Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Končit s UJD v dohledné době nehodlám, 2.díl

Končit s UJD v dohledné době nehodlám, 2.díl

Miroslav Wanek (Už jsme doma)

autor: maxim horovic | 30. 08. 2006, 17:09:06 | návštěv: 5499 | reakcí: 0

Druhá část rozhovoru s frontmanem Už jsme doma, který se odehrál pár dní po tom, co jsme kapelu viděli naživo. Obsáhlý dialog, vlídná odměřenost, pevné názory i jasné směřování. Rozmlouvali byste hodiny. O mnohých aktivitách muzikanta i o skeptických pohledech na poslední fázi kapely. O tom, jak být po dvaceti letech na vrcholu.

První část rozhovoru

Někteří „pravověrní“ na internetových fórech, i když přiznávají, že jsou fanoušky, začínají ohrnovat nos nad zatím poslední etapou UJD. Prý je to moc akademické, hraní z not a podobné věci, umění pro umění. Setkáváš se s takovými námitkami?

Já fóra moc nesleduju, ale hraní z not byl přítomné už v FPB, já nikdy jinak nepracoval. Aranže v UJD jsou stále velmi podobné, viz třeba Výlov rybníka z roku 92 a třeba Mlha na posledním albu. Je Výlov méně „akademický“? Mně dokonce některé aranže připadají nyní zjednodušené. A i s tou výtkou se občas setkávám – že už to není tak propracované a příliš zjednodušené na HC. Tak koho mám poslouchat? Dělal jsem to vždycky podle svého a u toho zůstanu.

UJD začínali v undergroundu. Sleduješ tuzemský hudební underground?

Ten pojem underground má několik významů, hudebně jsou to třeba PPU, do této kategorie jsme jistě hudebně nepatřili. Pak to má význam jistého hnutí v sedmdesátých letech, tam jsme také nepatřili, protože jsme vznikli v roce 85. Pak by bylo možné mluvit o podzemní kultuře, tj. té zakázané – do tohoto širšího okruhu jsme patřili a souviselo to s bolševickým systémem u nás. Z tohoto pohledu ale do undergroundu patřily třeba i vyloženě komerční a povrchní kapely jako Laura a její tygři a nebo Pražský výběr. Tak já nevím. Současný underground v tomto smyslu neexistuje, protože zakázáno není nic. Je možná zakázáno někomu pošlapat pole, ale není zakázáno hrát tu hudbu nebo zpívat jakékoli texty s výjimkou těch fašistických, komunistických a rasistických, s čímž naprosto souhlasím.

Měl jsem na mysli spíš podzemní, alternativní, nekomerční hudbu, vycházející na malých, většinou DIY labelech.

Já sem tomu i tak rozuměl, jen jsem chtěl upozornit na různé výklady toho slova. A taky jsem říkal, že neposlouchám vůbec nic. Není v tom nezájem nebo arogance, já prostě nemám čas a energii. A pokud mám chvilku volnou, tak mám rád ticho nebo mluvené slovo.

A nemyslíš, že třeba Cocotte Minute jsou taky „komerční a povrchní“ kapelou?

Myslím.

Mluvené slovo? Co konkrétně?

V USA jsme sjeli všechny Cimrmany, rád poslouchám čtení na dobrou noc v ČR a pokud někde vidím na CD čtené knihy, tak jdu do toho. Mám rád i rozhlasové hry. A pak sleduju denně zprávy.

Jak se díváš na hudbu coby součást ideologie, životního stylu: punk, hardcore etc.?

To je právě to, čeho jsem nikdy nechtěl být součástí. Já jsem bytostný individualista a každá forma stádnosti je mi protivná. Mě na umění zajímá obsah, sdělení, emoce, důvěryhodnost, ale ne ideologie nebo pocit příslušnosti k určité skupině. Proto jsem byl taky tak naštvaný, když kdysi vyšlo CD FPB a na obalu (proti dohodě) byla ocvočkovaná holka s krysou na rameni. Nic proti té módě, ale FPB k ní velice zásadně nepatřili Totéž se týkalo video "podkresu" na Hudbě 85. S těmi lidmi, kteří tam ilustračně "fuckují" prsty do kamery neměli FPB nic společného. A např. "zaváděním" Mikuláška do punku byli tito lidé vlastně předmětem pokusu je od povrchnosti odvést.

Které kapely jsou vaše spřízněné?

V každém případě jsou to naši souputníci z let osmdesátých – Dybbuk, Krásné nové stroje, Psí vojáci, Mňága a Žďorp, Dunaj, Jablkoň, Pro pocit jistoty, Petr Váša, Garáž, MCH Band a mnoho dalších. Z těch mladších bych mohl jmenovat Ahmed má hlad, Neočekávaný dýchánek a První hoře, z těch naopak starších jsou to Extempore a PPU. V zahraničí jsou to The Residents, Sleepytime Gorilla Museum, The Ex, Drums and Tuba, Degenerate Art Ensamble, Amy Denio, Larval a mnoho dalších.

Vychází vaše desky ještě na vinylech?

V Polsku nedávno vyšel Rybí tuk na LP (jen tak mimochodem pro ty sýčky, kteří naši poslední tvorbu negativně poměřují tou předchozí sestavou – Rybí tuk jako jediný vyšel v Japonsku, USA, Polsku a v Čechách, je to zatím naše nejúspěšnější deska). Ta firma by ráda (až prodá tento náklad) vydala postupně všechny ty desky, které na vinylu nevyšly – tj. Pohádky ze Zapotřebí, Uši, Vancouver, Jaropeklopodzimzima a 20 letů.

Čím si vysvětluješ, že teprve Rybí tuk, po tolika letech, má takových úspěch venku?

Tak jednak je to dlouholetým úsilím a velmi únavným ježděním po světě, těch 700 koncertů v USA se nějak projevit muselo. Pak je to i jistou důsledností při míchání, zvuk té desky (ale už i té předchozí - Uši) považuju za velmi blízký tomu, co bych chtěl z CD slyšet. Je to především práce producenta Dana Rathbuna z kapely Sleepytime Gorilla Museum. A snad je to i jistou důsledností uměleckou. Nejsou to jednoduché věci a mnoho lidí nad tím lámalo hůl. Nelíbí se to na první poslech, až teď po několika letech mi začínají chodit emaily od lidí, pro které mají ty písně veliký význam a otevírají jim jisté obzory, ale museli mít trpělivost. Jako by ta zpráva teprve teď začala prosakovat do duše. Není to injekce, spíš mast.

Máš rodinu? Jak to všechno zvládáš?

Mám syna Jakuba Čermáka, je mu 20. Bydlím s přítelkyní a rodina třeba ještě bude. Hraní a skládání je v jistém slova smyslu práce jako každá jiná, je jen nepravidelná a v našem případě velmi špatně placená, takže na růžích to rodina se mnou ustlané mít nebude. Ale jsou i horší povolání – politici, vojáci, kosmonauti ….

Zajímáš se o politiku?

Zajímám se o dění, sleduju zprávy a čtu Lidovky. Ale jinak jsem skeptický. Zastávám názor, že do politiky by s výjimkou revolučního období žádný slušný a dobrý člověk nevlezl a nebo by přinejmenším neměl žádnou šanci ji dělat. Například Havel by asi v současné době (kdyby byl neznámý z dřívějška) do politiky buď vůbec nemohl a možná i nechtěl vstoupit. Nebo by byl v nějakém velmi okrajovém hnutí s 0,0000005 %. Já nemám koho volit.

Skládáš hudbu k divadlu i filmu, spolupracuješ často s Aurelem Klimtem (Fimfárum, Fimfárum II). Chystají se nějaké další spolupráce?

Od Fimfára 2 jsem musel odejít, protože na můj styl práce mi byly dány příliš krátké termíny, ale s Aurelem se rozhodně chystáme pokračovat dál. Už nějaký čas je na stole celovečerní film Lajka, o zvířátkách v kosmu, je tam 17 otextovaných písniček. Takže až se sejdou miliónky na realizaci, a díky úžasné práci ministra-talenta Jandáka to bude jistě brzy, tak to vznikne.

Jsi scénárista, producent, básník, skladatel filmových či divadelních hudeb. Stálým členem kapely je Martin Velíšek. Bereš umění jako syntetickou záležitost? Inspiruje tě malířství?

Ano, beru umění jako syntézu, protože důležité je sdělení. Aby bylo silné, je třeba emoce. Jakým způsobem onu emoci získáš a předáš, je lhostejné. Svého času jsem velmi prožíval tvorbu malíře Muncha, mám rád i Kokoliu a něco do Franty Skály a Standy Diviše. Na výstavy chodím celkem rád, se synem jsme třeba jeli na velkou výstavu DADA do Paříže. Obrazy, kresby a objekty patří do mého světa a pomáhají mi ho pochopit a procítit.

A jak se ti líbí na tomhle světě? Někdy je dost těžké, prožívat tolik zla, blbosti a krásy najednou.

Jinej není k dispozici.

Plány do budoucna? Japonsko?

Nejbližším plánem je pokřtít dvoj DVD a to 26.9.06 v divadle ARCHA v Praze. Na tom jednom bude záznam celého koncertu z října loňského roku, kde vystoupilo několik bývalých členů a také smíšený sbor Mikrochor. Na tom druhém, bonusovém bude hodinový dokument sestřihaný z toho, co se dochovalo a z mnoha rozhovorů s mnoha různými lidmi. Komentář k filmu mi právě včera natočil Jiří Lábus.

Co budeš dělat, až nebudou Už jsme doma?

Já už dlouhou dobu dělám spoustu paralelních věcí vedle UJD, takže si dovedu představit, že nějakou práci snad najdu. Ale rozhodně s UJD nehodlám končit v nějaké dohledné době. Leda bych nenašel lidi, kteří budou ochotni se mnou snášet všechno nepohodlí takové činnosti.

Co dělá Miroslav Wanek, když nehraje a nechystá se zrovna na koncert?

Pokud myslíš relax, tak rád vařím a velice rád nedělám vůbec nic.

Kamarád, který byl na vašem koncertě, se ptal, proč nehrajete Řeku, prý mu to zlomilo srdce... Podle čeho vybíráš skladby? Jak často měníš dramaturgii?

Máme spoustu písní a kdybychom hráli Řeku, bude někdo jiný požadovat Bílou hůl. Když odešel Jindra, některé věci se odložily do archivu, protože jsou bez saxofonu nehratelné, a nebo hratelné hůř, s horší emocí. Některé jiné tu změnu snesly a jsou po mírných či větších úpravách v repertoáru. Mezi ty, které tam nejsou a nebudou, patří právě Řeka, ale třeba i Uši, Pot, Koroze a další. Naopak přibylo plno písní z Rybího tuku a taky doufám brzy přibude další várka z příští desky (pracovní název Jeskyně).

Kdy by měla být na světě?

Myslel jsem že letos, ale dvoj DVD se táhlo a tak by to bylo na tento rok moc. Bude tedy jistě příští rok.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek