Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Musíš si to udělat sám, vážně.

Musíš si to udělat sám, vážně.

Jakub aka Lilac (killindies.tk atd.)

autor: maxim horovic | 25. 05. 2006, 00:13:33 | návštěv: 8248 | reakcí: 3

Původně to měl být rozhovor o sympatickém webzinu www.killindies.tk a DIY webech, jenže lidi kolem webu se věnují mnoha dalším věcem: hrají v hudebních projektech (Lilac, Mon Insomnia, Kill! Kill! Kids!), pořádají koncerty v Pardubicích i okolí, organizují tour zahraničních kapel po tuzemsku i Evropě (Hayworth Booking, stojí např. za aktuální šňůrou španělských Loser Superhero). Jak to jde?

Jak dlouho funguje www.killindies.tk?

Nevybavuju si to přesně, mám pocit, že všechno začalo někdy koncem léta 2005 ...

Kolik vás na něm dělá? Jen kámoši nebo přispívaj i lidi vodjinud?

Hehehe, tak počet lidí co na něm něco dělají je na první pohled evidentní, jsou to celkem tři. Já, Tomáš a Dina. Všechno jsou to kámoši a zatím nikdo „vodjinud“ neprojevil zájem se na webu podílet.

S čím jste do toho šli? Novinky, reporty, recenze, volná muzika, takže tak jak vypadá teď? Nebo směřujete k nějakému ideálnějšímu ksichtu?

Kill Indies vznikl jako webzine, kde se bude psát o deskách v širším žánrovým záběru (dejme tomu od crustu ke kytarovkám), s tím, že z věcí, o kterejch tam píšeme, chceme cejtit jistej odér nezávislosti. Takže hlavní (občasnou) náplní jsou recenze desek, novinky, rozhovory (skutečně jen semtam) a linky na mp3. Ten záměr se zatím nezměnil. A ideálnější ksicht? Jako že se z KI jednou stane „freemusic“ toho skutečnýho indie rocku? To si nemyslim, maximálně se třeba rozšíří počet lidí co by chtěli něco psát ... Což by se vlastně dost hodilo.

Jak seš spokojenej s návštěvností?

Abych se přiznal, tak tohle absolutně nesleduju. Máme tam na konci takový počítadlo, který teď ukazuje číslo 6408 ... nevim, jestli je to za 8 měsíců existence hodně nebo málo. Nic co by mi dalo konkrétnější čísla nemám, ale tuším, že nárůst celkový návštěvnosti je konstantní ... Nevim, jestli to nebude znít trapně, ale sem s tím spokojený.

Jaký všechny poboční aktivity s webem souvisí? Nebo s váma: kapely, koncerty etc.

Tomáš má písničkářskej projekt Mon Insomnia (http://noisewriter.blogspot.com/), já hraju sám jako Lilac a dokupy ještě s Dvoumetrákem z Moon Projektu máme kapelu KILL! KILL! KIDS! (http://lilac.wz.cz/kkk_aerobik.mp3), což je těžce zařaditelný, něco mezi Arab on Radar a Trencher ... Koncerty pořádám pod hlavičkou HAYWORTH BOOKING, z posledních akcí si vybavuju Allee Der Kosmonauten, Chris Leo, Dimitrij a celkově to může být kolem čtyřicítky koncertů tady v Pardubicích. Snažím se dělat přibližně jeden koncert měsíčně a dost mi v tom pomáhá skvělá spolupráce s místním klubem Žlutý Pes, čehož si fakt vážim, protože bez jejich prostoru a finanční pomoci by to nebylo možný. Další aktivitou Hayworth je bookování tour, začalo to malými českými tour pro zahraniční kapely jako The Third Memory (Fr), My Unsaid Everything (De) nebo Kenzari´s Middle Kata (De), v současnosti už dělám celoevropský výlety, zatím mám za sebou Silent Front (Uk) a Genetiks (De) a právě dělám Loser Superhero, sympatický post rock ze Španělska, který mj. 26. května zahrají na Free Dim Festu. No vlastně se nedá říct, že Hayworth Booking je záležitost jednoho člověka, patří tam v podstatě všichni, co mě a kapelám nějak pomáhají nebo jinak komunikují.

Co tě z výše zmíněných věcí baví nejvíc? Nebo jde o komplex, který bys nerad dělil?

Podobně jako Kill Indies, i já se snažím konzumovat co nejpestřejší žánrovou směsku. Takže Lilac je víceméně obyčejný, třeba anti-folk písničkářský projekt, KKK je zase kapela, která spíš víc koketuje na pomezí noise / emo violence. A Lilac je solo záležitost, zatímco KKK je kapela, je to rozdíl a rozhodně mi to tak vyhovuje, i když teď nezkoušíme ... Co se týče koncertů, hele, já bych strašně rád zvednul zadek a jen tak si vyšel na nějakej koncert, ale to je tady problém, protože koncerty nikdo nedělá. Musíš si to udělat sám, vážně. Zvlášť tady v Pardubicích. Když se ti tu nabízí kapela, tak to není o tom, že by se oni prali promotéři, ale o tom, že když to neuděláš ty a tady, tak ta kapela bude hrát třeba 100 kiláků od Pardubic a nebo třeba až někde v Německu. Snad sem to vysvětlil správně. No a těžko říct, co mě baví nejvíc. Mám rád svoje hraní, ale pořádání koncertů a šňůr je taky fajn, hlavně co se týče komunikace, nových lidí atd. Nerad bych to dělil, ale nejspíš si taky jednou budu mezi něčím muset vybrat ...

Co děláš v civilu?

Studuju jednu dost neatraktivní školu. Díky svejm všem aktivitám, od koncertování po pořádání a bookovaní koncertů, jsem si svoje studia dost zkomplikoval a to tak, že nejspíš určitě nepůjdu ani k maturitě (resp. nebudu připuštěn, protože tenhle rok jsem se neučil, fakt ani chvilku), takže už je to teď trochu pasé ... Předtím jsem se vyučil, netuším to přesně, ale něco ve stylu „Technik nebo mechanik plynových zařízení“. Takže mi aspoň na krku nevisí jenom základní vzdělání, hehehe ...

A Tomáš s Dinou?

Tomáš studuje a Dina pracuje v reklamní agentuře. Ještě by se do projektu měla zapojit kamarádka Silva, ta pro změnu maluje a pracuje v galerii. A když jsme u těch zaměstnání, tak já se zítra jdu přihlásit na školení „telefonního operátora“ u Telecomu. Rád bych tam pracoval na poloviční úvazek, abych měl dost času na provozování všech těchhle aktivit (z nichž teda Kill Indies vlastně zabírá nejméně času). Bída. Někdy si říkám, že je lepší být jenom konzument, ale třeba v Čechách a hlavně v Pardubicích tohle není možný ...

Kudy se dostáváte k novým deskám?

Tak všemožně, někdy si něco koupíš, jindy ti něco přijde na recenzi a jindy si to zase stáhneš.

Hayworth Booking. Jak ses dostal ke Žlutému psovi? Počítám, že iniciativa byla na tvý straně. Občas se dívám na program, mám dojem, že pragmaticky kombinuje akce výdělečné, díky nimž si může dovolit i „excesy“ typu Dimitrij. Nebo se pletu? Kolik chodí lidí na koncerty, které spolupořádáš?

Vzniklo to tak, že po rekonstrukci klubu jsem tam udělal koncert pro Pavilon M2 a pár dalších. Po odchodu starýho dramaturga mi zavolal Tomáš Urbánek a měl zájem, abych tam dělal kapely, který by hráli v rámci čtvrtečních koncertů s volným vstupem a s tím, že kapelu platí klub. Na stejný bázi tu pořádáme koncerty doteď. Návštěvnost je přibližně od 40 ke 100 lidem. Co se klubu týče, je to docela velkej prostor a rozhodně nic nenákladného, takže výdělečné akce v něm musí být už jen z principu. To že si tam pak čas od času zahrají kapely jako Dimitrij je spíš benevolence a sympatickej přístup Tomáše a lidí kolem klubu.

Užiješ si koncert stejně tak, jako kdybys ho neorganizoval?

Jak kdy. Byly doby, kdy jsem koncerty dělal po jiných klubech, vybíral vstupný a modlil se, aby někdo přišel a bylo na cesťák pro kapelu - to jsem si rozhodně neužíval a obzvlášť ne v momentech, kdy nakonec dorazilo 10 lidí a ty si byl za naprostýho idiota. V poslední době si ale koncerty vychutnávám a užívám docela dost.

Podle čeho vybíráš kapely a s kterou se ti hrálo nejlíp?

Vybírám je podle toho, jestli se mi líbí anebo mě zaujmou něčím kolem kapely a taky tím, kolik chtěj za koncert ... S Lilac jsem na vlastní akci hrál naposledy před půl rokem, byl to koncert s Chris Lea and Vague Angels, mám na to milý vzpomínky a Leo byl až nečekaně příjemnej člověk.

Jakej je rozdíl mezi koncertováním tady a venku?

No, ten zásadní rozdíl je tam většinou v penězích a v tom, jak ten koncert a věci kolem něj vypadají. Třeba Německo je plný youth center a dalších prostor, který jsou dotovaný městem, takže není problém, aby promotéři dodrželi garanci atd., protože na to většinou mají prachy v rozpočtu. To tady v Čechách chybí. Samozřejmě že tu jsou taky místa, který od města nebo z různejch grantů peníze mají (jedno bylo i v Pardubicích, ale brzo se tam akce zatrhli kvůli hluku), ale pořád jich není dost. A když město nebo stát podporuje nějakou kulturu, je to nějaká nákladná muzikálová píčovina, co zajímá spíš tvoji mámu než tebe. Ale těch rozdílů jsou milióny.

Už se ti stalo, žes pozval kapelu, na kerou ses těšil, měl rád jejich hudbu a pak si zjistil, že si nemáte co říct, nebo že ti vůbec neseděj, neřkuli že to sou kreténi? Samozřejmě nechci, abys menoval.

Největší blbci, co jsem kdy dělal, byli Tribute to Nothing, co teď jeli tour s Boy Sets Fire. Přijeli děsně pozdě, vypadli jako Oasis, byly strašně arogantní a když mi v deset večer řekli, že máj v plánu se před koncertem minimálně hodinu připravovat, ladit, měnit struny a tahat aparát, měl jsem potřebu je trochu popohnat. Zvlášť když jsme měli zavírat klub kolem půl dvanáctý a dokonce to měli napsaný v rideru. Jim se to ale furt nějak nelíbilo a nakonec se mě někdo zeptal, kam zmizela ta britská kapela. Beze slova odjeli ... Jinak si teď napamatuju, větší kretény sem asi nepotkal. Někdy se stane, že si to ta kapela tak jakoby šmrdlá mezi sebou a není extra komunikativní, ale většinou jsou to fajn lidi a na některý kapely mám hezký vzpomínky.

Pardubicko-hradecká scéna: co tam je za zajímavé kapely?

V Pardubicích je zajímavej Tomášův projekt a Moon Projekt. V Hradci je toho víc. Pavilon M2, Thema Eleven, Karl Marx, Mexican Lovers, Elektročas. Pak tam je ještě noisy rock kapela Zkouška sirén, která by byla fajn, kdyby nehrála hodinový sety a měla kratší songy.

Ještě co se týče Pardubic, Hradce a okolí: jaká muzika tam převažuje? Hip-hop? Nebo nějaký techna?

Jo, odhad si to přesně. Obojí je tam správně vyvážený ...

Na jaký muzice si vyrůstal? Znáš třeba Rozmazané děti? Mají tam u vás jako někdejší androšácká legenda ještě nějakej zvuk? Nebo už je to úplně mimo?

Ty jo, znám to, ale fakt už je to strašně dlouho, co jsem o nich něco slyšel. Kytarista snad odjel někam do Irska a hraje na španělku náboženský písně nebo co ... Ale mezi starší generací to jméno zvuk asi má. Jo vlastně ještě na čem sem vyrůstal ... eeee ... no, poslouchal sem hodně filmový hudby, pak sem začal poslouchat věci jako Radiohead, Sigur Ros, Portishead ... a nějak se pak dostal k indie rocku a hardcoru. První koncerty kapel jako Pavilon M2, Thema Eleven, Tostaki mě hodně ovlivnily.

Čistě punkové akce typu Volant nebo Dukla vozovna budou mít asi lepší návštěvnost. Jaké tam je zázemí pro tyhle věci? Říká ti to něco?

Na těchhle akcích sem nikdy nebyl, ale návštěvnost na nich je hodně velká, tuším že Volant nemají problém zaplnit Žlutýho Psa a ten má kapacitu kolem 500/600 lidí. Mě ta muzika nic neříká, přijde mi to moc jednoduchý a prvoplánový, ale je tady skutečně hodně lidí, co to viděj jinak.

Neuvažovals přestěhovat se do metropole, kde by bylo blíže k muzice a třeba i více hraní pro tebe, nebo hodláš zúrodňovat krajinu kolem chemičky?

Jo, chci zúrodňovat krajinu kolem chemičky ... ale fakt. Už se mě na to hodně lidí ptalo, ale já nejspíš nemám koule na to, abych odsud zmizel. Chápeš. Domácí kuchyně, příroda hned za barákem ... hehehe ... A do Prahy to mám hodinu a na sedmičku hodinu a půl :)

Linky
http://www.killindies.tk
http://hayworth.wz.cz
http://lilacz.blogspot.com/
http://noisewriter.blogspot.com/
http://www.zlutak.cz/zlutak.php

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 3
Kevujin
31. 07. 2006, 00:44:57
jo, byli to čůráci a bylo líp, že vodjeli, aspoň jakubovi ubyly problémy :)

petr
27. 05. 2006, 21:49:33
http://moonprojekt.wz.cz
http://moninsomnie.wz.cz

richard
25. 05. 2006, 09:47:25
peknej rozhovor... a ta kapela, co odjela, to fakt museli byt curaci....

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek