:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
Naši lidé se bojí bojovat
Politický režim v Bělorusku je o dost tvrdší než ve zbytku Evropy, reflektujete to nějak ve svojí tvorbě? Považujete se především za politickou kapelu, nebo jsou vaše texty spíš osobní povahy?
Ano, situace v naší zemi je docela těžká jak politicky, tak ekonomicky. Je skoro nemožné nevidět to a nebýt tím inspirován. Co se týče našich textů, nejsou přímo politické. Starší songy měli vyloženě osobní texty, ale ty novější reflektují více sociální témata. Je docela těžký je překládat kvůli množství idiomů, ale hlavním tématem jsou vnitřní pocity zabývající se otázkami svobody, spravedlnosti a netolerance.
Boj za svobodu a lidská práva je v Bělorusku, předpokládám, silnější a aktuálnější než například v některých jiných evropských zemích. Odráží se to nějak na „alternativní" hudební scéně? Jsou lidé z hc a punkové scény nějak aktivní v boji proti vládnoucímu režimu?
To je velmi aktuální otázka. Všechny nezávislé sociální aktivity v naší zemi jsou neoficiálně zakázané. Dokonce i aktivity jako Food not bombs jsou pod velkým tlakem policie, jejich účastníci byli mnohokrát bezdůvodně zatčeni. Vláda vidí v takových činnostech velké nebezpečí. Před pár měsíci koncert na podporu FNB přerušila policie a všechny hudebníky i návštěvníky zadržela. Samozřejmě jsou všechny tyhle sračky hlavní tématem textů většiny hc a punkových kapel. Co se nějakého boje týče, tak se situace zhoršuje. Náš stát je hodně militaristický, se silnou policií bojující na straně vlády. Takže každá akce vzbuzuje hodně pozornosti a podezření. Lidé se bojí zadržení, protože to má obvykle následky jako třeba vyhazov z univerzity nebo problémy v práci nejen pro tebe, ale dokonce i pro tvoji rodinu. Myslím, že to je hlavní důvod, proč u nás není taková situace jako třeba v Řecku - naši lidé se bojí bojovat.
Jaká je u vás situace na neonacistické/nacionalistické scéně? Je silná a podporovaná oficiálními strukturami jako třeba v Rusku?
V tomhle je situace v naší zemi mnohem lepší než v Rusku. Nemáme například žádnou velkou hudební naci scénu, jenom pár metalových kapel. Ale ty skoro nejsou aktivní a nemají žádnou velkou podporu.
Jsou běloruské kapely v nějakém užším kontaktu s ruskými nebo ukrajinskými kapelami? Existuje nějaká tamní lokální scéna?
Vztahy s Ruskem a Ukrajinou jsou velmi silné. Máme celkem otevřené vzájemné hranice, nepotřebujeme tam víza, takže je tam docela jednoduché cestovat. Většina muzikantů se tak navzájem zná, v Rusku existuje spousta skvělých hudebních festivalů jako Youth and Beauty, Raketa a mnoho dalších, kde se kapely z našich zemí potkají na jednom pódiu. Taky obvykle používáme označení „post-sovětský", místo „běloruský", „ruský" nebo „ukrajinský".
K vaší hudbě - v jedné recenzi jsem se dočetla, že je ve vaší hudbě možné slyšet prvky typické ruské, respektive východní melodiky. Osobně si to nemyslím, ale přesto - cítíte se něčím podobným ovlivněni?
Nesnažíme se o žádný východní nebo vůbec jakýkoli speciální zvuk. Naše hudba jsou jen naše pocity a emoce, ovlivněné realitou, která nás obklopuje. Nevěřím, že v moderních žánrech existují nějaké typické postupy, ale lidé jsou ovlivněni společností, ve které žijí a hudbou, kterou poslouchají.
A plány do budoucna?
Právě jsme vydali nové album (Secret of the Sea) a konečně vyjeli na naše první evropské turné, takže všechny plány, co jsme měli, se uskutečňují. Co se týče budoucnosti - uvidíme. Jsme takoví nevyzpytatelní, můžeme půl roku nic nedělat a pak vydat novou desku za pár týdnů. Ale plánujeme pracovat na nových skladbách, možná nějaké další turné na jaře... ukáže čas.
Koncerty Sen Deni v ČR:
22. 7. Fluff Fest
23. 7. Hella
24. 7. Uničov Na čtyřce
http://sendeni.bandcamp.com/
.jpg)


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd