Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

 Nevim. Temný síly, neurotickej multitasking...

Nevim. Temný síly, neurotickej multitasking...

Sporto (Bourek, Šampon)

autor: maxim horovic | 8. 06. 2009, 07:37:00 | návštěv: 7137 | reakcí: 5

Jaký sou ty temný síly, co vás ženou dál a který se vinou jak deskou, tak blogem? Textově nejsou songy moc temné, i když burácivá legrace to taky není, viz. třeba text Dva zuby...

Bou: Temný síly nemusí nutně znmenat negativní nebo depresivní. Já to vnímám jako "jiný síly", odvrácený. Něco, co v tobě bublá a ty to musíš nějak - s ohledem na svý okolí - krotit, usměrňovat. Je celkem jedno jestli jde o nějakej divnej koníček, vášnivý sběratelství, sexuální preference nebo co já vim. Myslim, že každej má schovanýho něco v sobě, čemu nechce dát prostor, protože se bojí nebo mu to příde nevhodný nebo dětinský nebo by ho ostatní považovali za blázna... Temný síly reprezentujou tvojí pravou tvář a měl bys jim dát prostor. Moje temný síly mě nenechaj chvíli v klidu, na místě a soustředěnýho, nutěj mě jít dopředu, maj na svědomí hyperaktivní záchvaty. "Jak TO VŠECHNO stíháš?" Nevim. Temný síly, neurotickej multitasking.

Šam: Temný síly vnímám jako šanci se nějakým způsobem osvobodit od zažitejch stereotypů. Je to sebeironie, nadhled a zároveň schopnost bejt kritickej k věcem, který mě nějakým způsobem serou.

Bou: V těch textech je nejvíc znatelnej posun. Dřív jsme to vlastně vůbec neřešili, teď je to najednou nějaká výpověď. Neni to depresivní, ale je to realistický.

Jak to stíháš?! - to znám. Nezdá se ti, že tyhle temný síly se ti podaří usměrnit a využít až když najednou projebeš něco času, založíš rodinu a máš práci a najednou jako by se to všechno probudilo a spojilo...

Bou: Já si třeba vzpomínám, když jsem poprvý přestal pít, to mi bylo 20. Ne že bych nějak hustě chlastal, ale ze dne na den jsem to vypnul a zažil jsem ten pocit, že máš čas. Chvíli, než ho zase zaplníš. Teď zas abstinuju asi dva roky a myslim, že je to jedna z těch nejpraktičtějších věcí, když se chceš vrhnout na dráhu workoholika. Další pomocník jsou děti, který tě nenechaj aby si proflákal ráno. Náš Prokop vstává kolem půl sedmý, takže ten den začíná fakt brzo, to je ve finále strašně příjemný.

Ale to probuzení, o kterym mluvíš, to je v něčem jinym. Letos je mi třicet a vidim kolem sebe, jak se ty mý vrstevníci ztrácej, a místo nich přicházej nový lidi. A je to stejný všude, to je takový univerzální téma jak počasí, starý blbci nadávaj na to jak jde scéna do hajzlu. Prostě ty lidi to vzdávaj, nebo jak to říct, třeba maj pocit že už by měli mít rozum, zodpovědnost, rodiny a hypotéky, tak už nechoděj na koncerty, nekupujou si desky, nemaj žádný cíle, najednou ztratěj zájem... já myslim, že víš o čem mluvim. A přirozená reakce je jít proti tomu, právě nějakou aktivitou a čim víc kolem sebe ten úpadek vidíš, tim víc se zakousneš. Mě to motivuje, mám pocit, že můj život je bohatší a šťastnější, protože jsem zůstal pankáč, a zároveň nemám pocit, že bych kašlal na rodinu a byl třeba špatnej táta...

Název alba More (čtěte „móre") znamená, že chcete více romských borců do politiky? Má to bejt víceznačná záležitost, oscilující mezi češtinou, romštinou a angličtinou?

Bou: ROIka, dvacaťtrojka. Ale nějak už nekandidujou.

Ale já jsem fakt fascinovanej cigošema, tou kulturou všude svobodnejch dětí větru, to jsou přesně ty temný síly, jak jsem o tom mluvil. Dávaj tomu volnej průběh, i když to pro ně neni společensky výhodný, což je samozřejmě dost hustý a mám pro to svym způsobem velkej respekt. Většinu věcí kolem tý desky jsem vymyslel, když jsem chodil z práce a do práce zadníma uličkama kolem Synkáče, kde jsou ještě nějaký ty cigošský baráky, kde potkáš borce ve špinavejch teplákách s obrovskejma zlatejma hodinkama... v tomhle prostředí mě napadaly texty, naposlouchával jsem ty věci, třídil nápady.

Ta jakoby slovni hříčka nás pochopitelně napadla, ale neni to asi to podstatný.
Možná bychom to měli přeložit: more je přátelský oslovení, v podstatě něco jako kámo.

Šam: Přesně. Oslovujeme se tak mezi sebou, mezi kámošema.

Jak se díváte na nemožný zařazení cikánů do většinové společnosti a takový ty hrátky jako jsou Kocábovy aktivity a další politické „užitečné" návrhy... Co je v pořádku: ghetta, nebo naprostá asimilace? Jde něco mezi tím?

Bou: Oba tyhle extrémy jsou xenofobní, odsunout je do izolace je stejnej fašismus jako  po nich chtít, aby naprosto odmítli svojí kulturu a kořeny a žili jako gádžové. Říká se, že problémy s cigošema se táhnou od tý doby, co jim červený hyeny zakázaly kočovat.

Z mýho laickýho pohledu je to řešení běh na strašně dlouho trať. Než můžeš něco začít řešit, musíš to nejdřív vrátit do ňákýho neutrálního stavu, než se to začlo srát. A jestli se to sralo 40 let a pak 20 dalších zase jinym směrem, tak to bude trvat. Musí se změnit společnost, která je apriori rasistická, nebo spíš romofobická. Jenže to by se musely změnit média a politici, což se jen tak nepovede, rasismus je jedna z nejprodejnějších a nejpopulističtějších věcí, právě proto, že všichni jsme rasisti. Vždyť i třeba ty sociologický výzkumy jsou stavěný rasisticky: „Koho by jste si nejmíň přál za souseda - ukrajince, cikána nebo homouše?" Co to je za otázku?  Je myslim celkem pochopitelný, že jako čhavo vyrůstáš ve společnosti, která tě nenávidí, dívá se na tebe skrz prsty, že se to v tobě nějakym způsobem hromadí...

Kocáb mě vůbec nezajímá, to bych se musel zbláznit.

Šam: Mě třeba Kocáb zajímá hodně, protože on přesně reprezentuje to, v jakejch sračkách se řešení vřazení romů do většinový komunity pohybuje. Ani on ani Stehlíková neudělali vůbec nic, krom debilních populistickejch gest. Přitom dostali víceméně ideální příležitost: ministerstvo. Je fakt, že je to celý běh na hodně dlouhou trať, ale já zatím nemám pocit, že by se něco pohnulo. Na severu ve velkých městech panuje hodně xenofobní nálada, což se hodí do krámu třeba hajzlům z Dělnický strany. Já samozřejmě nemám návod na to, jak to pořešit. Ghetta sou každopádně cesta do pekel, na druhou stranu asimilace je blbost, popírání svébytný kultury. Je na tom třeba makat, hrozně moc makat. A může to trvat další desítky let. A teď to stagnuje.

More vydáváte na vinylu a zároveň volnej stah mp3, bez vytáček a žádný kód k zakoupený desce. Není to trochu protiřeč? Dá se spolehnout na to, že je tu určitý počet fanoušků, kteří si vinyl koupí tak jako tak? Věříte ve „scénu"?

Bou: Já doufám ve scénu. I když vim, že pro scénu je trošku složitý, přijmout Sporto. Možná se to teď s tou novou deskou změní... ale nevim. Pořád kolem sebe na koncertech vidíš lidi, který nedokážou otevřít hlavy a vidět věci v nějakejch širších souvislostech.

Protiřeč? Nevim. Je to pro mě úplně přirozený. Stahuju si, co mě zajímá a to co se mi líbí, o co stojim, to si kupuju na vinylech. Kupuju si desky, který chci mít, je to trochu fetiš, taky se s tim tak zachází. Na vinylu si vždycky dáš záležet, chceš to mít hezký, protože víš, že ty lidi, co si to koupěj, to voceněj. Vinyly si kupujou lidi, co maj fakt vztah k hudbě, to je na tom to nejlepší, nejsou to jenom konzumenti. A navíc věřim tomu, že kdo si to chce koupit, kdo to chce podpořit, ten si to koupí, i když si to může stáhnout. Kdo si to koupit nechce, nekoupí si to za žádnou cenu.

Šam: Já to jako protiřeč nechápu vůbec. Já třeba patřim do generace cedéčkářů. Ale vinyl je sběratelskej materialismus povýšenej na druhou. Je to jak kus nábytku nebo třeba obraz. To, že bude deska zdarma ke stažení mi přijde jako samozřejmost. Je skvělý mít možnost se podělit o něco, z čeho máme radost. Zní to pateticky, ale je to tak.

Podle toho, co sem četl na blogu, tak ste s deskou dost spokojení - dostali jste se někam dále, kam jste ani nedoufali? Řešíte vůbec nějaké koncepty, nebo jen intuitivně víte, co se děje?

Bou: Ty věci za tebou přídou samy. Děláš na tý desce, jdeš pořád dopředu a pak najednou zjistíš, že to co si udělal, perfektně sedí. Takže asi intuice, je to hodně emotivní, neni v tom žádnej kalkul. Já si třeba přesně pamatuju tu chvíli, kdy jsem věděl, že jsem našel ten zvuk tý desky. Pak se vrátíš k těm věcem, o kterejch sis řikal, že jsou dobrý, ale ještě něco potřebujou a najednou víš přesně kam šáhnout, aby to bylo to vono.

Podobný to bylo s Dvouma zubama... to bylo celou dobu dobrý, ale nebyli jsme o tom přesvědčený. Pak jsem to během hodiny úplně předělal a najednou to bylo správně. CDRW jsme dodělali úplně během toho, co se to s Ondřejem Ježkem masterovalo... jeden den jsme měli deset věcí, druhej den sem přišel, že jich mám jedenáct. Každá ta věc má svůj čas a tvar, který přídou. Asi je to nějaká temná síla, co ti vede ruku.

Šam: To je hrozná alchymie, kterou nejsem schopnej nějak definovat. Je snadný se zaobírat těma věcma individuálně, ale jakmile sou zasazený do kontextu - třeba když řešíme, jak budou za sebou seřazený na desce - žádnej jednoduchej klíč neexistuje. Hodně věřim Bourkovo intuici. Nejlepší na přípravě desky sou jednoznačně hodinový debaty, který vo tom vedem.

Jak je možný, že nevydáváte  pod Silver Rocket? Jaký máte vztah ke Starcastic?

Bou: Ta deska by mohla vyjít na SR, a vim, že některý kluci z ÚV jsou trochu smutný, že to tak neni. Sporto je ale tak nějak se Starcastic prorostlý, Marek je tak dobrej kamarád a takovej insidr, že je trochu jako pátej člen a ten nejhlavnější důvod toho, proč děláme věci na Starcastic je, aby on z toho měl radost.

Šam: O tom sme samozřejmě prokecali několik zkoušek a návratů z koncertů. Se SR nás toho spojuje hrozně moc, ale Marek za náma stojí od začátku. Nikdy toho moc nepochválí, ale když už tu a tam něco pozitivního utrousí, má to kurva význam.

Budete mít nějaký normální webovky, nebo jen profil u korporátních myspace a blog, který najde jen virtuální feťák nebo ten, kdo bude mít haluz? Co takhle dát tam i texty pro ty natvrdlé?

Bou: Já už ten myspace chci zastavit, nebaví mě to, ale nějak se tam nemůžu přihlásit. Pro nás to mělo smysl v době, kdy jsme chtěli dávat na web muziku a mít na to okamžitej feedback, ale teď už je to tak zasviněný, že je lepší nechat to bejt a investovat trochu energie do vlastního webu. Ten už běží na www.temnysily.cz, ale ještě je kus práce před náma (děkujeme Tomovi). Mělo by to bejt hodně uživatelsky přátelský... přídeš, poslechneš muziku, přečteš blog, stáhneš, co potřebuješ. Texty nevim, jestli tam budem dávat, nenapadá mě kam, ale každej download má prostor na takový track-by-track komentáře, kde se snažíme nějak popsat okolnosti vzniku těch věcí, o čem to je a tak.

Bourek se dostal do knihy Zpěv do odposlechu víc, tak prej umí psát... řekni něco o té knížce, o grafickém konceptu a tak. Tomáš, který to dal dohromady a celé uskutečnil, vypadá jako někdo, kvůli kterému se věci hejbou, ojedinělý feedback, najednou se věci propojí, jak jsi vždycky doufal... Takhle bych to cítil já.

Bou: Já jsem Tomáše znal z koncertů, věděl jsem, že to sleduje, ale tohle mě docela překvapilo. Když s tim nápadem přišel, navrhnul jsem mu, že bych tu knížku rád pro něj udělal, protože tak trochu cejtim jakoby nějakou povinnost splácet tý scéně to, co mi dala. Dobrý bylo, že Tomáš měl velkou důvěru, je otevřenej a nechal se přesvědčit o věcech, který byly rozhodně ku prospěchu věci. Přitom si dokázal trvat na svým, přes něco vlak nejel, ale to se týkalo tý redakční stránky celý knihy, kam jsem se montoval už trochu mimo mý kompetence. Já nejsem schopnej moc posoudit, jakej to má přesah a jak je to zajímavý, ale s klidem můžu říct, že se mi to líbí a jsem spokojenej s tim, co jsem pro to moh udělat. A rozhoně si vážim toho, že to Tomáš vydal.

Jak to budete mít dále se živou kapelou? Ste čtyři, nebo Dádu a Kluka posíláte do prdele? Nějak nevím, co čekat od dalších živáků...

Bou: Jsme čtyři. Hráli jsme teď ve dvou a ve třech, protože se snažíme ty koncerty uchopit trochu volnějc, a na to je paradoxně potřeba víc času ve zkušebně. Kluk se ještě necejtil, ale v červnu už budeme komplet. Je to na koncertech víc otevřený, dopředu je jasná jenom část toho, jak to proběhne, hodně toho vzniká v reálnym čase, podle nálady. Stalo se nám, že jsme to odhadovali na ambientní set a byla z toho docela solidní legrace, až jsem si uštíp kus zubu.

Šam: Momentální stav, kdy není moc jasný, co čekat od dalších živáků, mě třeba hrozně baví. Je to svobodný a trochu nevyzpytatelný, což ke Sporto sedí.

Kdo poslouchá Sporto nebo jaká klientela chodí na koncerty? Myslíte že jste přípustní pro příznivce Silver Rocket, se kterýma máte hodně společného? Třeba Midi Lidi mají jakýsi záběr, ale další kapely tady moc nejsou, anebo jde o výlučné, hraniční věci (Vole Love Production, Karaoke Tundra, Ressonus Records)... Je tady něco, co vás oslovuje?

Bou: Nevim, to je těžký říct, jaký lidi. Určitě opadnul ten prvotní hype, kterej kolem toho byl, mám pocit, že teď bejvá na koncertech třeba míň lidí, který ale věděj víc a je to příjemnější. Jestli nás začne brát komunita kolem SR, je to hlavně Aranova práce, kterej je náš die hard fan (nechal si vytetovat motiv z obalu More dokonce větší než mám já) a zároveň vlivnej opinion leader... ale věřim, že to ty lidi může oslovit, že je to srozumitelný a jasný. Midi Lidi jsou a byli fajn a řek bych, že se máme navzájem celkem rádi, ale oni jsou jinde. Stejně jako Vole Love... My jdeme zezdola, máme kořeny v punkový scéně, to co děláme je v  první řadě punk. Je to ideologie a je to postoj. Midi Lidi jsou zábava, umění, Brno a divadlo, ale je to v pohodě, baví mě to. Vole Love jsou divadlo, umění a nějaký trendy, kterejm nerozumim.

Karaoke je kámoš (čistý hiphap brácho, čo ti jebe!), kterej společně se Spinhandzem asi může za to, že je ta nová deska česky.

Šam: Popravdě, nemám páru. Můžu mít jenom nějakou představu o tom, kdo na naše koncerty chodí. Přišla mi připitomělá celá ta bublina, kdy na nás začali chodit lidi, který bych za normálních okolností nepotkal. Obecně si myslim, že Sporto je snázeji uchopitelný pro někoho, kdo k tomu přistupuje bez předsudků, bez jednoznačnejch škatulek, kam si to zařadit.

Nechystáte náhodou vy dva i nějaké sólové projekty? Kdy se rozejdete? Narážím na Silver Rocket Summer Solo, kde sem zahlídl v lineupu Shop Assistant a Bonus...

Samp: Vzhledem k tomu, že Shop Assistant svojí debutovou desku natáčí už skoro deset let a krom EP Cheap Sex není hotovýho nic, sem se nechal ukecat na SRSS - spíš jako hec - že to dotlačim.

Bou: Já tomu zatím nechávám volnej průběh. Mám nějaký východiska, ale ještě nemám konkrétní představu. Každopádně pak udělám z toho materiálu aspoň nějaký EP.

Myslím, že jste táborákoví folkáči, co musej zpívat holkám do vočí a pak jim pěkně prolézt tělem, něco jako nedvědi junioři - odhadl sem vás dobře? Na jednu stranu zvukové hledačství a touha po svébytném zvuku, na druhé prostá písničkovost, která byla charakteristická už pro Emems a některé songy mi je připomínají...

Bou: Ne, my sme hiphopeři co neuměj rapovat.

Šamp: S těma Emems máš asi pravdu. Pohyboval sem se kolem nich hrozně dlouhou dobu, svým způsobem mě fascinovali od začátku. Jejich vliv se teda neodráží jenom v Bourkovo rukopisu. Na druhou stranu si myslim, že Sporto je trochu někde jinde.

Bou: My jsme na tu novou desku použili dva tracky starý pět let, jenom jsme k tomu udělali texty. Když ti neřeknu který to sou, nepoznáš to. Najednou je vidět, že vlastně celou dobu řešíš stejnou věc, akorát seš přitom různě úspěšnej. Takže logicky tam nějaká návaznost je. Děláme to tak, aby se to líbilo hlavně nám, aby to naplňovalo naší představu o ideální hudbě pro naše uši. Možná proto je tam ta souvislost cejtit.

Takže dostatečným naplněním je dělat věci hlavně sám pro sebe? Nebo si řeknete: jestli prodáme dvě stě desek, dobrý, ostatní na hovno... Mění se třeba názor na starší tracky? Dřív se zdály dobrý, teď sou perfektní, nebo naopak jasně nepovedený...

Bou: Tak když ten vinyl necháš vyrobit, tak doufáš, že se to prodá, abys ty prachy dostal zpátky, ale není to ten cíl.

Šam: Naplněním je to, že se to líbí lidem, který máš rád, který respektuješ. Prodat desky musíme.

Bou: Ale ty starý věci, to zas žije úplně jinym způsobem. Rád to poslouchám, baví mě jak jsme ty věci řešili tehdy, a jak bychom to udělali teď. Spousta toho dozrává, nebo je zábavná jinym způsobem. Nezatracujeme ty starý tracky, naopak: myslim, že ta kontinuita je celkem hodně důležitá i pro pochopení toho, co děláme teď.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 5
fst
11. 06. 2009, 09:44:13
jakej bourek? jakej šampon? nespat! na tý fotce sou Arab a Bonus, hehe...

ZEK43
9. 06. 2009, 14:02:53
fandim im ! cesky texty = supr !

VOLE LOVE
9. 06. 2009, 10:23:01
PROTOZE MY JSME STOP MAKING SENSE TRENDY CREW

maxim
9. 06. 2009, 06:56:09
aspoň důvod,když už si hvězda

T.
8. 06. 2009, 23:46:06
fakt curaci...

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek