Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Jenže ty vole, to se prostě nedá odmítnout…

Jenže ty vole, to se prostě nedá odmítnout…

Adam Nenadál

autor: maxim horovic | 5. 05. 2009, 07:21:51 | návštěv: 4390 | reakcí: 2

Příští týden má vyjít na SRR vinyl, který bude v distribuci Dischord. Jaktože o tom nikdo neví? Je to až překvápko ke koncertům Edieho Sedgwicka u nás? 

Chtěli jsme to vydat už před evropským turné Edie Sedgwick, aby měl Justin Moyer (zpěvák a mozek Edie Sedgwick, ex – Antelope, Supersystem, El Guapo) nějaký kusy s sebou na turné. Ale nepovedlo se to kvůli problémům v Loděnicích… Tak to aspoň to bude na ty tři jeho český koncerty. A že to bude distribuovat Dischord byl Justinův nápad, pro nás je to samozřejmě neuvěřitelná čest, v životě by nás nenapadlo tohle ani navrhnout…


V poslední době jako by se množily problémy s lisem asfaltů, nejdřív špatná série splitu Duper – Deverovka, teď zas zpoždění splitu Aran – Edie. Neměli byste vyhodit dvacet sekretářek, co si v kanclech SRR hážou vlaštovkama? Anebo: jaké máte dlouhodobě vztahy s Loděnicema? Jde je dneska vůbec nějak obejít?

Ono to ani není chyba Loděnic… Bylo by dost na dlouhý lokte to vysvětlovat, ale posralo se něco při nějakým papírování… Teď už to je jedno. Ty chyby, který zmiňuješ, ale vždycky začaly na straně vydavatele – teda nás. Loděnice je dobře namazaná mašina, oni nemají motivace tě nějak ojebávat, jseš pro ně zákazník jako každej jinej a když splníš to, co oni požadujou, tak nemáš problémy. Bohužel jsme trochu lemplové, proto všechny tyhle věci. A Loděnice obejít lze, dá se lisovat třeba v Německu, což jsme si taky vyzkoušeli, ale byly s tím stonásobně větší vosery, takže fakt zlatý Loděnice, nekecám.


Edieho S. jsem zaregistroval už v El Guapo, i když sem neměl páru, kdo to je, Supersystem mám rád (první desku) a Antelope je srdcovka. Jak to máš ty? Jak jste dokázali dát dohromady společný split a kdo stojí za tím „Blacula Mix“? 

Od pražskýho koncertu Antelope, kterej se Justinovi hodně líbil a kde jsme si fajn pokecali (http://www.washingtoncitypaper.com/blogs/iceland/2007/10/29/show-no-15-prague-czech-republic/) jsme ve sporadickým kontaktu. Všechny jeho kapely jsem měl rád, Antelope mě úplně rozsekali a poslední deska Edie Sedgwick je snad ještě lepší… Když jsem Justinovi navrhnul společnej singl, byl okamžitě pro. Psal, že se mu líbí koncept Aran Epochal a bavil ho „Trop Ten“. Blacula Mix je jeho verze – jak jsem pochopil, on je dost často zavřenej ve svým studiu a svoje songy ještě různě předělává a upravuje… Tahle podoba „Who´s That Knocking On My Door“ se nám taky líbila nejvíc. Je zábavný a osvěžující, že pro tyhle lidi jako Justin není Aran Epochal zatíženej žádnou nálepkou „projekt Adam z Gnu“. Oni si pamatujou Silver Rocket z Prahy, baví je ta muzika a líbí se jim ten koncept… A já jsem rád, že tady na vinylu můžou vyjít věci, který se na deskách těchhle kapel neobjevujou – třeba ten track od Paramount Styles je naprosto úchvatnej. 


Jak to jde s pořádáním koncertů v režii SRR? Netajíte se, že dost koncertů byly proděly, což nemusí být nejdůležitější, ale i tak: není v Praze obecně (a nejen tam) přetlak pořádaných koncertů? Je to vidět i tady na severu, když na rozloze 50 km čtvercovejch je v jeden den šest akcí, to nemá šanci, nejsou lidi... Co bude na podzim, plánujete nějaké změny, nebo do toho budete šlapat, dokud to pude? 

Je toho hodně ty vole. Ale nemůžeme si pomoct. My jsme věděli, že třeba Wino nebo Dälek budu průsery, co se týká provaru. Ne že by ty kapely chtěly nějaký přehnaný garance, ale prostě jsme věděli, že se to nezaplatí, že tolik lidí nedorazí. Jenže ty vole, to se prostě nedá odmítnout… Vůbec si nedovedeme představit, že bysme odmítli dělat koncert Dälek. Kdyby tady chtěli hrát každej tejden, tak to prostě uděláme. Víme, že jsme v tomhle trochu sami proti sobě a že přispíváme k tý nadprodukci, ale fakt si nemůžeme pomoct. Pořád jsme víc fanoušci než promotéři a chceme prostě vidět Dälek klidně každej měsíc, i když z promotérskýho hlediska nám bylo nad slunce jasný, že tu jsou strašně brzo po tom prosincovým koncertě… Ale jakmile začneš takhle myslet, tak se zbavuješ toho nadšení, který to celý žene dopředu a který je nejdůležitější. Já mám neuvěřitelnej respekt k lidem, co chodí na naše koncerty… Vím, jak je to někdy těžký – máš práci, děti, hraješ v nějaký kapele, toho času není moc, a do toho ještě chodit na koncerty. Nejradši bych každýho obejmul a koupil mu pivo nebo něco. Bez nich by to nešlo. Pro nás to nejsou prodaný lístky, pro nás to jsou konkrétní lidi – a vím, že řada z nich to má podobně: chtějí vidět kapely, který je baví a není jejich povinností starat se o naše provary. Stačí, když mě chytnou, až jim v návalu euforie skočím z pódia na hlavu, hehehe… Novej směr jsme ale nastartovali s rokem 2009: víc „malejch“ kapel a míň „velkejch“ hvězd.


Když sem mluvil s Toddem ohledně prodávanosti Faithcollapse, říkal že pár týdnů po vyjití byl zájem a něco se koupilo, ale že teď už je zájem minimální a že je to v pořádku, takhle to má bejt u menšinový hudby. Jak se na to díváš ty coby „vydavatel“? Jak si vede SRR v tomhle ohledu, jaký je zájem o sedmipalce?

Lidi si kupujou míň desek. Nevím, jak to mají ostatní labely, ale my jsme tohle zaznamenali. Ale možná je to tím, že teď vydáváme míň provařený věci, nevím. Každopádně by nás nebavilo vydávat pořád jen desky Gnu nebo OTK, který se jakž takž prodají… Budeme VŽDYCKY dělat nový věci, nový kapely. Je ale fakt, že nechápu, proč si víc lidí nekoupilo „Faithcollapse“, protože to album je naprosto výjimečný. Jako chápu, proč si lidi nekupujou singly – že to je moc „malý“ a nebaví je to otáčet nebo nevím co, ale „Faithcollapse“ je neuvěřitelná deska. Tím se dostáváme k těm sedmipalcům – prodává se to blbě, to jsme čekali a do toho jsme s tím šli. Mám ale štěstí, že kluci jsou nadšený tím konceptem Aran Epochal a podporujou mě. A znova – myslím si, že je super, že se na vinylech objeví skladby jako „Start Burning 2“ od Paramount Styles nebo „Who´s That Knocking On My Door“ od Edie Sedgwick. Lidí, který kouzlo týhle série chápou, je strašně málo a necejtím moc šancí, že by se to stalo trendem nebo tak něco. Což je ale v pořádku, to bylo od začátku víceméně jasný.


Připravily tě poslední rok dva o nějaké iluze, překvapilo tě něco zásadního z jakékoliv strany? 

Ztráta iluzí? Ani ne. Jen mě pořád a pořád překvapuje, že spousta lidí si do Silver Rocket promítá nějaký svoje představy o tom, jak by měl fungovat nezávislej label – ať už co se týká vydávání desek nebo pořádání koncertů. A když tyhle očekávání nesplníš, tak v jejich očích stojíš za hovno. Je to postavený na hlavu. Nejsme tady od toho, abychom někoho uspokojovali. Když se to povede - fajn, ale není to prvotní záměr, rozumíš. A naopak – pozitivně mě překvapujou zástupy mladejch lidí, který tohle všechno ještě zajímá. To je bezvadný.


Aran Epochal – bude někdy dlouhohrající deska, nebo opravdu jen malé kotouče? 

Ale no jasně, to není žádnej blaf. Nikdy žádná deska. Všechny kapely berou sedmipalce jen jako začátek cesty, na jejímž konci je ta vytoužená VELKÁ DESKA. To není pro mě. Mě baví bejt pořád na startu, rozhodovat se rychle, reagovat. Kdo hrál v nějaký kapele, ten moc dobře ví, kolik práce je s deskou a kolik je v tom taky radosti – a teď si vezmi, že já můžu mít tuhle radost třeba třikrát za rok! Umožňuje mi to soustředit se na jednotlivý písničky, mám volnost ve spoustě věcí… A líbí se mi, jak jsou ty věci krátký. Tomu věřím. „The Needle And The Damage Done“ od Neila Younga nebo „Girlfriend In A Coma“ od The Smiths mají něco kolem minuty a půl a v životě by tě nenapadlo, že by to mělo bejt delší. Úplně to stačí.

P.S.:
EDIE SEDGWICK (USA, Dischord)
11. května v Praze, Klub 007 (+ Auxes vs. Challenger)
12. května v Brně, Yacht (+ Sporto a Aran Epochal)
13. května v Hradci Králové, Klídek (+ Sporto a Aran Epochal)

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
...
6. 05. 2009, 16:42:55
smrdi tady hovinka...

Shmick
5. 05. 2009, 18:04:36
Třeba já to cejtim naopak. SRR promítá do MĚ, jak by měl takovej label vypadat. A přesto, že koncertů je hodně, pořád z nich cítím nadšení. Promotérsky jsou všechny akce dobře vystavěný a vždycky je to příjemnej zážitek (příjemný je to asi hlavně díky upřímnosti, se kterou je to dělaný). A to jsem část zástupu těch mladejch, který se o tyhle věci zajímaj...

Unkilled Worker natočil jedinečnou bezvadnou desku. Když vyšel první AE split, měl jsem z toho ohromnou radost a hned jsem si ho objednal. Z každýho splitu jsem měl radost a mám je všechny. Desku UW jsem očekával na vynilu. Místo toho, abych koupil cdčko jsem radši zašel na koncert.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek