Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Každopádně až budu na netu, tak si najdu „freak-folk“ a budu moudřejší...

Každopádně až budu na netu, tak si najdu „freak-folk“ a budu moudřejší...

Todd Nesbitt aka Unkilled Worker

autor: horovic | 18. 04. 2009, 04:56:10 | návštěv: 4517 | reakcí: 2

Abych si v tom udělal jasno hned na začátek: jaký je tvoje civilní jméno, teda ne že by na tom nějak záleželo... Todd Nesbitt? Patřej k tobě i jména jako John a Robert? Seš Kanaďan, nebo Australan? Nejsi náhodou Čech, co si hraje na exota?

Todd je moje první jmeno, příjmení Nesbitt, prostřední jména mám dvě, Robert a John. Mám kanadské občanství, trvalý pobyt v Čechách. Taky jsem někde četl, že jsem z Austrálie, to asi někdo dedukoval z toho, že hraju v kapele, která má stejný název jako australské město, nevím. Paradoxně jsme vybrali slovo Wollongong jako název kapely ne kvůli tomu, že je to australské jméno, ale kvůli tomu, že je to slovo z téměř mrtvého (domorodého) jazyka a nechtěli jsme být spojeni se škatulkováním ohledně národnosti.

 

Proč ses tady usadil? Co tě tady tak zaujalo, žes to neměl ve své domovině? Nemám pocit, že by to v tédle zemi byl ráj napohled, i když je fakt, že stěhovat někam jinam bych se nechtěl...

Přijal jsem nabídku stipendia na postgraduální studium, během kterého jsem dostal několik nabídek ohledně přednášení na jiných školách, pomalu to bylo víc než na plný úvazek, což je ovšem nutné, pokud chceš přežít jako vysokoškolský učitel. Prostě jsem začal tvrdě makat a nějak jsem moc nemyslel na to, že jsem odněkud jinud, nezajímalo mě to tehdy a je mi to jedno pořád. Měl jsem hodně starostí se školou a prací a od začátku jsem tady vedl celkem normální český život, kamarádi byli a jsou místní. Nikdy jsem neměl trpělivost s cizinci, kteří se plně nepřipojí k domácímu životu a jen v tichosti vyčkávají a nepřímo nutí ostatní, aby jim nějak sloužili, mluvili jejich jazykem atd. Takže žádná „zajímavá“ historka o cizinci, který hledal exotiku a jel za oceán. Co jsem neměl ve své domovině? Nevím, kanadská a česká kultura jsou si totiž velmi podobné a i mentalita je v mnoha ohledech podobná. Asi bych řekl tempo života. V Praze život jede hodně, hodně rychle, stres faktor je velmi vysoký a to mi vyhovuje.

 

Dělala ti čeština velké problémy? Si schopen rozumět i velmi krátké výslovnosti na Ostravsku nebo měkké výslovnosti u polských hranic?

Čeština mi bude dělat problémy do konce života, nikdy se nezbavím základních chyb, ale rozumět a vůbec komunikovat mi nedělá žádné problémy. Jsem přesvědčen, že lépe komunikuji v češtině než v angličtině, angličtinu používám jen velmi zřídka. Porozumět výslovnosti na Ostravsku mě nikdy nedělalo problém, musím říct, že mám slabost pro východomoravské nářečí. Cítím z toho nějakou zvláštní melodičnost, zdá se mě to elegantní a nějak zvlášť – nevím, jak to říct – pozitivní, jak je ten přízvuk na předposlední slabice.

 

Čím ses živil v Kanadě, počítám že jsi nebyl dřevorubec, jak občas čtu v recenzích, to bude asi jen metafora...?

V Kanadě jsem vlastně nikdy nepracoval na plný úvazek, skončil jsem bakalářské studium a bral nejlépe placenou práci, co se dala sehnat, abych splatil dluhy za studia a mohl studovat dál. Hned po škole jsem dělal pár měsíců jako popelář, pak u pásu v továrně na auta a nakonec jako ochranka v jedné velké továrně, která právě zavírala, protože chtěli výrobu přesunout do Mexika, kde byly pracovní síly daleko levnější. Tam to bylo asi nejhustší. Potřebovali lidi, aby hlídali odcházející zaměstnance v posledních měsících aktivní výroby, obávali se krádeží a sabotáží. Byla to hodně těžká práce v tom smyslu, že každý den vidíš zoufalé lidi, kteří za měsíc přijdou o práci. Nevědí, co bude dál. Ale to neznamená, že budou chtít něco ukrást nebo zničit, pro ně to bylo hrozně ponižující, že lidi jako já je hlídají. Když házeli kameny nebo molotovy na moje auto, nebylo to kvůli tomu, že jsem bránil jejich plánům, ale že firma, kterou jsem reprezentoval, se k nim chovala jako ke zlodějům. Snažil jsem se dát jim najevo, že s nimi sympatizuji, ale nemohli mi věřit, měl jsem debilní uniformu, byl jsem placen, abych je hlídal, takže jejich nenávist byla pochopitelná. Brzy jsem se na to vykašlal. Naštěstí jsem dostal nějaké peníze od pojišťovny jako náhradu škody za vyloupenídomu, který jsem měl v pronájmu se dvěma kamarády. Nebylo to moc, ale dost na to, abych mohl odejít z práce a uspořádat si věci, abych mohl najít cestu k dalšímu studiu. Takže „kariéru“ jsem v Kanadě nikdy neměl, ale bohaté pracovní zkušenosti, to jo. Pocit, jaké to je být v jedenadvaceti čerstvý absolvent vysoké školy a každý den sledovat, jak na mě plivou desetileté děti, protože jsem popelář, nebo dělat v továrně, kde tě chce každý druhý zabít, protože mu „bereš“ práci a přitom těžko seženou novou práci se svým vzděláním, ten pocit znám...


Čím se živíš?

Zabývám se současným děním v oblasti společenských věd a přednáším na vysoké škole.

 

Asi sleduješ naši politiku, ale spíš mě zajímá, co si myslíš o „globální ekonomické krizi“?

Obecně – a na společenské úrovni – si myslím, že „globální ekonomická krize“ je hezký pojem, který nám pomáhá vysvětlit složitost situace, která nemá příliš společného s ekonomií. Na takzvanou globální ekonomickou krizi lze pohlížet rovněž jako na krizi mediální. Má stejné příčiny jako invaze do Afgánistánu po 9/11 a poté do Iráku, ale má vážnější dopady, týkající se více lidí ve více zemích. Na současnou situaci můžeme pohlížet jako na mediální krizi, protože kdyby moderní žurnalistika fungovala tak jak má, novináři by nefandili finančním institucím, jak tomu bylo v poslední dekádě, a slepě by neakceptovali různé experimenty, které vedly k dramatickým problémům. Stejně tak kdyby se novináři více zabývali tím, co říkali politici a jejich poradci před několika lety, je dost možné, že by k válce následně nedošlo. Bohužel už dlouho nemůžeme počítat s novináři jako s „hlídacími psy demokracie“ a očekávat od mediálních institucí, že budou chránit zájmy občanů. Média dnes fungují podstatně jinak, než jsme se to učili ve škole. Investigativní žurnalismus je mrtvý, nejsou na něj peníze. Normální občan se musí rozhodnout, jestli bude věřit poradcům politiků, nebo poradcům firem – nebo oběma. Mezi tím není moc na výběr. Já osobně jsem nervózní už delší dobu, protože mí blízcí mají opravdu vážné problémy: přišli o práci nebo se zoufale snaží najít jinou, protože jejich zaměstnavatelé potřebují šetřit a propouštějí. Sleduji pracovní trh a moc práce k sehnání není.

 

Četl jsem v zinu How Can Limo Kid... tvůj náhled na sajt Myspace. Jako jeden z mála (a to se vyjadřovali výhradně lidi z HC scény) ho striktně odmítáš, kvůli jeho vlastníkovi. A co názor, že nelze bojkotovat internet a že je třeba využít jeho předností, vniknout do sítě nepřítele a využít jeho prostor ke svým cílům? Já moc nechápu ten humbuk kolem, stejně jako mi unikají jeho výhody, přeci můžeš mít web jinde a najít tě kdekoliv na internetu je těžší o dvě kliknutí. .. když teda pominu názory pro i proti.

Na tom není nic složitého. Mě se nelíbí politika News Corporation, vlastníka My Space. A protože nesouhlasím s jejich politikou, nepoužívám věci, které vlastní, to je vše. Zdá se mi, že spousta lidí v hardcorové scéně si rozděluje produkty na základě média - nemédia. Já to nedělám. Nesouhlasím s politikou McDonald´s, takže tam nejím. Nesouhlasím s News Corporation, takže se nedívám na Fox News nebo Simpsons, nepoužívám My Space. Názor „nelze bojkotovat internet a je třeba využít jeho předností, vniknout do sítě nepřítele a využít jeho prostor ke svým cílům“ je zajímavý na několika úrovních. Ale hlavně mi to připomíná The Clash, když podepsali smlouvu se CBS a ospravedlnili to přesně takhle, že je „corrupt from within“ (nabourají zevnitř). Joe Strummer pak říkal v nějakém rozhovoru, že kapely jako Crass nikdy nebudou mít takový vliv a že by měly podepsat s majorem, aby svou hudbu dostali k co nejvíce lidem. A kam to vedlo? The Clash se stali další zbytečnou rockovou kapelou a Crass inspirovali lidi jako Ian MacKaye a další, aby založili nezávislé labely a dělali věci jinak.

Taky je zajímavé, že říkáš: Proč pomoct News Corporation, když můžeš mít SVŮJ space kdekoliv na netu? Jako marketingový nástroj My Space chápu, ale mě nezajímá marketing v hudbě. Nedokážu si představit, že bych napsal věci o sobě na veřejné stránky svých kamarádů. Navíc jsem celkem naivní idealista a pořád věřím, že se to dá dělat jinak, že můžu dělat věci úplně sám, nepotřebuji nadnárodní korporace, aby mi „pomohly“ nebo zprostředkovaly komunikaci mezi mnou a kamarády.

 

Dáváš větší důležitost UKW, nebo Wollongong? Nebo se to mění v průběhu doby?

Jednoznačně dávám přednost Wollongong, protože se týká dalších dvou lidí, které mám rád a chtějí hrát a často to nemají jednoduché s časem. Když už mají čas a chuť, nechci jim zkazit radost tím, že já nemám čas. Jsou to dvě úplně jiné věci, dvě jiné entity. Wollongong je totální chaos, hodně fyzická záležitost. Na koncertech, když to funguje, je možné najít v tom bordelu velký kus pravdy a to je krásný. Koncerty UKW jsou víc teror a to jak pro mě, tak možná pro publikum.

 

Je poznat, že světem táhne něco jako „neo-folková“ nebo „freak-folková“ vlna? Máš více nabídek na koncerty? Jak se prodává Faithcollapse?

Co na to říct, já vůbec nevím, co je „neo-folk“ nebo „freak-folk“. Já žádnou takovou scénu nesleduju, nikdy jsem nic takového nesledoval a nevím, co to obsahuje. Nebo myslíš ten Bonnie Prince Billy nebo Smog? Asi jo, co? Slyšel jsem pár písní a po pravdě řečeno nic pro mě, zdá se mi to afektované a neupřímné, i když je to asi celé o tom, že to má znít přesně opačně. Ale co já vím. Teď vyšlo pár recenzí na Faithcollapse a píšou o neuvěřitelně silném vlivu Hugo Race, Mick Harvey, „Gira jak vyšitej“ prý... Já jsem ale tyhle věci v životě neposlouchal, nemohl bych jmenovat ani jednu jejich písničku a je mi to tak divné, že mám strach to vůbec přiznat, abych nevypadal jako úplný idiot. Totiž lidi, kteří píšou ty recenze, se zdají být tak přesvědčení. Co na to říct? Pro mě je UKW o jasné kombinaci ukradených věcí, v žádném případě to není nic originálního, ale inspirace leží tak trochu jinde. Takže jestli je to teda „freak-folk“, tak jo. Ale slovo „freak“ mě teda moc nesedí, to slovo znamená, že si někdo na něco hraje, což znamená, že něco není v pořádku. Každopádně až budu na netu, tak si najdu „freak-folk“ a budu moudřejší.

Jinak nabídky na koncerty jsou sem tam, občas lidi píšou, že by to chtěli, ale po vydání Faithcollapse s jednou podmínkou: „jen s kapelou, chlap s  kytarou nikoho nezajímá, sorry“. Podle mě se toho alba prodalo pár kusů na začátku, ale už se dávno neprodává, aspoň přes SRR mailorder. A takhle to má být. Kdyby to bylo jinak, bylo by to podezřelé.

 

Čím to je, že se u nás celkem dost daří noise nebo noise-rockové muzice? Jsou Češi hlučný národ?

Já nevím přesně, co myslíš, ale zkusím se trefit: některé silné osobnosti byly ovlivněny klasickými noise rock kapelami ala UNSANE, HAMMERHEAD atd., prostě kapelami kolem AM REP a jednu dobu TOUCH & GO a jsou fakt velcí nadšenci. Dokonce z téhle lásky založili vlastní kapely (např. Gnu, Lyssa) a neúnavně mluvili a mluví o tomhle stylu hudby a ten „message“ nějak žije dál, i když většina lidí úplně přesně nevěděla, o co jde. Takže když se objeví nějaká kapela, která má něco společného s tímhle stylem, například GIT SOME nebo PART CHIMP, lidi jsou zvědaví. Když přijeli UNSANE do Prahy, mluvili o nejlepším koncertě z celého turné. Lidi z PACHINKO nebo GIRLS AGAINST BOYS se chtějí natrvalo stěhovat do Prahy. Myslí si, že našli nebe. Sto kilometrů na západ totiž na jejich koncerty chodí dvacet lidí. Takže Češi nejsou hlučný národ, jen se stalo, že velkému okruhu lidí byl představen určitý styl hudby, uvědomili si, že jde o upřímný pokus o podstatu rock’n’rollu a mají z toho radost. A to je krásný.

 

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
alanP
22. 04. 2009, 13:00:07
To jsou pekne prisny nazory teda. Jsem jeden ze jmenovanych, ktery si poctive koupil nosic vydany u majoru (SR). Ale po tomhle rozhovoru mam pocit, ze by to mel spis distribuovat ceskomoravsky odborovy svaz.

fst
19. 04. 2009, 11:13:56
Včera to teda terror byl. Krásnej. Ďyk.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek