Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - ROZHOVORY - - - - - - - - - - -

Nierika je řízením osudu

Nierika je řízením osudu

Michal „Bugy“ Burget (vokály, klarinet)

autor: Jer_C | 3. 09. 2006, 12:25:25 | návštěv: 6443 | reakcí: 1

Zasmušilé deštivé odpoledne někdy na přelomu července a srpna. Sedím v ne příliš radostné náladě uprostřed osamoceného pokoje, v ruce právě dočtená Smrt maloměšťáka od Franze Werfela, mistrný to popis duševních pochodů umírajícího člověka. Dlouhé ticho. Najednou mi na mysli vyvstane známá věta. Často ji nevědomky čítám na reklamním letáčku Piper Records, který visí na nástěnce vedle mého počítače. „Pro huičolský kmen mexických indiánů je NIERIKA branou mezi obyčejnou a odlišnou realitou, která spojuje a zároveň odděluje různé světy.“ Takové „náhodné“ paralely nepodceňuj, udělej s nima rozhovor.

Kopřivnická parta NIERIKA vznikla na začátku milénia, má za sebou úspěšný debut Hydroponicum (2003), singl Satellite (2005) a aktuální album Poison on your spoon, desítky koncertů po celé republice, remixy pro kapely jako Tata Bojs, Alvik či Venner a mnoho dalšího. Na mé otázky týkající se nejen kapely odpovídal Michal "Bugy" Burget, který v kapele třímá jeden z mikrofonů a hraje na klarinet.

Nierika má za sebou 5 let existence. Tvé zhodnocení?

Především jsme se dozvěděli hodně věcí o sobě samých, co jsme kdo zač. Není to nic pěkného ti povím. (smích) Taky bych řekl, že jsme dost splachovací, že jsme to spolu vydrželi do dneška. Asi to bude tím, že přes všechny charakterové defekty se navzájem maximálně respektujem jako nezastupitelní tvůrci společné věci s názvem NIERIKA. V podobě, v jaké nás můžete vidět a slyšet dnes. Jo, a Nierika letos oslaví ne pět, ale šest let.

Nierika vznikla, když ses ty a Tomáš Neuwerth navrátil z Anglie. Byl to ten prvotní impuls pro založení kapely?

Z ušetřených peněz z Anglie jsme s Tomem nakoupili základní vybavení pro tzv. domácí studio, což byl tak trochu náš sen. Konečně jsme mohli sami sobě dokázat, že o muzice, tak jak jsme ji cítili, se nemusí jen žvanit u piva. Tomáš je výjimečně technicky nadaný a s pomocí Dušana, který už měl se studiovou prací jakési zkušenosti, jsme rozsvítili všechny ty kontrolky a z repráků se ozvaly první zvuky. Kdyby bylo na mě, tak asi do dneška jen žvaníme. Já na mixpultu rozeznám jenom zelené světýlko od červeného. (povzdech)

Jak byli jednotliví členové skupiny aktivní dříve?

Tomáš začínal s kapelou PROROK, dále se objevil v CESKY PEOPLE, pokračoval v kapele PAVIÁNI, spolu jsme pak hráli ve formacích ÚDERY ÚDY, NĚCO JINÉHO NEZÁVISLÉHO a MAHOŇADRO. Tom hraje taky s partou UMAKART. Je to fantastický bubeník.

Další muzikanti přicházeli postupně : Láďa Schwarz poté, co nám do elektronického podkladu nabrnkal na nylonové struny motiv songu Schwarzblack, byl jasnej. Docela nás překvapilo, že nebyl proti další spolupráci, poněvadž jeho hudební kořeny vězí až někde v hardcorovém jílu a co si budem povídat, Schwarzblack je sladší než vanilková zmrzlina s griotkou. Láďa má za sebou působení v kapele CIVIL AND MILITARY CLUB, někdy v letech 1991-95. V současné době hraje taky ve svérázné kopřivnické partě MILANO.

Na jednom z četných mejdanů u mě doma se v té době objevila Monika, které jsme v pokročilém stadiu alkoholového komatu navrhli čestný post zpěvačky, což nikdo z nás včetně ní nebral vážně. Za týden nám přišla SMS : Tak já bych to s váma zkusila, kdy mám přijít? A už jsme jí nepustili. Monika je jediná z nás, pro kterou je Nierika první praktickou hudební zkušeností. Když si vzpomenu, že si ani neuměla nasadit sluchátka, je až k nevíře, jak to dneska válí. Je to náš kapelový drahokam. Navíc jsme po dvou letech zjistili, že hraje na piáno (no comment).

Zbyněk Machetanz je kapitola sama pro sebe. Hudební génius. Znali jsme se ze společného působení v kapele MAHOŇADRO a byl pro nás jasnou volbou. Přijal pozvání k nahrávání prvních písniček a že s náma v Nierice zůstal, považuju za velkou čest. Člověk by ho ale občas zabil. (povzdech a následný smích) Zbyněk je zároveň zakladatel kapely LU, kterou na tomto serveru, myslím, nemusím představovat.

Jako poslední se k nám přidal, nebo spíš byl přidán (jednohlasně) Martin Vašica alias Švadla. Vloni na koncertech zastoupil Vláďu, který měl po operaci ruky a dlouho nemohl hrát. Po jeho uzdravení jsme se ale všichni shodli, že teprve v šesti je to ono. Švadla začínal v příborské kapele INSIDE jako zpěvák a textař a pak ještě chvíli působil v BUGABOO. Se Zbyňkem potom pokračoval v LU.

Zamýšleli jste původně čistě elektronický projekt nebo už od začátku tu byla myšlenka spojení živých nástrojů a elektroniky? Kde jste se inspirovali?

NIERIKA je řízením osudu. Nic víc, nic míň.

V Kopřivnici a jejím okolí vzniklo a vzniká mnoho zajímavých skupin. Jména jako Nierika, LU, Ema Camelia či Vas Szuszanne jsou celorepublikovým pojmem. Čím si vysvětluješ, že v tak malém městě je tak silná, nevyhnu se tomu slovu, scéna? Jak velkou roli v tom sehrál třeba klub Nora?

Lidi v Kopřivnici jsou výjimečně "umělecky" založení, v tom máš asi pravdu. Čím to je, netuším. Vždyť z Kopřivnice pocházejí i světově proslulé osobnosti jako Zikmund a Hanzelka, Zdeněk Burian, Emil a Dana Zátopkovi nebo Karel Loprais.

Klub NORA dal svou existencí, pořádáním festivalu ŠLAHOUNY, koncertů a různých dalších akcí, obrovskou šanci svobodně smýšlejícím lidem se vzájemně najít a začít spolu komunikovat. Je to centrum kopřivnické nezávislé kultury, ať si říká kdo chce, co chce. U jeho zrodu stál Víťa Váňa a Dušan Neuwerth, oba dnes pracujou v Praze. Vitavana nám dělá managera a Dušan nám v rámci možností zvučí koncerty. Oba nám hodně pomáhají a za to jim patří velký dík!

Kromě kapel, které jsi vyjmenoval jsou v Kopřivnici ještě NESSELSDORF, MILANO, KAUFLANT, LIMBO .Určitě jsem ještě na nějaké zapomněl, omlouvám se.

Nedávno měla po x letech koncert "kopřivnická legenda" NĚCO JINÉHO NEZÁVISLÉHO, což je třeba pro mě jako ne-pamětníka naprosto neznámé jméno. Co bys o ni řekl? A když se vrátíme k předchozí otázce, jaký měla vliv na ostatní?

Něco jiného nezávislého byla skutečně legendou kopřivnického undergroundu a obrovská prdel. Co říct o kapele, kde frontman běhá po pódiu v ostnatém kabátě a smaží u toho řízky, které pak rozhazuje lidem, basák hraje v lyžích a s bambusovýma hůlkama na rukou a saxofonistu si uslintaní chlapi pletou se sexy šťabajznou v úboru nemocniční sestřičky? Co říct o kapele, která použije autentický milostný dopis dvou sedmáků, ve kterém se domlouvají rande po odpoledním vyučování na záchodě, jako svůj text a která hraje coververzi Jednou nohou od Plastiků?! NJN je vlastně taková prehistorická hudební Pangea, ze které se jako kontinenty oddělila většina kapel, o kterých tady byla řeč.

Údery údy je zajímavý projekt, jak bys jej představil lidem, kteří o něm nikdy neslyšeli? Pamatuji vaše vystoupení na kopřivnickém Bartness Festu před dvěmi lety. Od té doby jste nevystupovali?

S nápadem udělat takový rytmický happening přišel Tom v době, kdy jsme byli všichni tři společně s našim kámošem Standou Machalou (PAVIÁNI) na civilní službě, kluci v kopřivnickém kulturáku a já v kanceláři úřadu práce. (smích) Byla to skvělá doba, kdy jsme do všeho skákali po hlavě. V té době probíhaly v prostorách loutkového divadla nezapomenutelné koncerty a divadelní pedstavení. Čirý undergrground. MODROOKÉ DĚTI, KDO NECHCE TEN SI NEDÁ, NĚCO JINÉHO NEZÁVISLÉHO, DIVADLO HOLUBEC, … Někdy kolem roku 1994. Sešli jsme se tehdá s Dušanem, Mnichem,Vítou a partičkou kluků kolem Nory a kulturáku, postavili bizarní bubenické sady, připravili světla a dým, zapojili mix a napráskali jsme do lidí v tom maličkém sále něco, co do dneška nedokážu pojmenovat. Mělo to docela ohlas a tak jsme potom ještě pár koncertů odehráli. Vždycky originál performance.

O Údech by se dala napsat tlustá kniha. Snad jsme byli dokonce vítězové Malé alternativy, nevím, zeptej se na to Toma, hehe. Bartness byl zatím posledním vystoupením. Ale to první, to do dneška nechápu…

Jak vůbec vzpomínáš na Bartness Fest? Tahle akce už je definitivně mrtvá? A kdybys jej měl srovnat se Šlahouny?

Na Šlahouny i na Bartness vzpomínám jen v tom nejlepším. Měli jsme možnost poslechnout si spoustu muziky přímo v našem městě. To bohužel o tuhle příležitost příliš nestálo. Nemám potřebu Šlahouny a Bartness jakkoli srovnávat.

Piper Records, na kterém vydáváte, je velice sympatickou záležitostí. Pomohl zviditelnit spoustu místních kapel, Nierika se dá označit za jeho vlajkovou loď. Můžeš okomentovat působení tohoto labelu, tvůj pohled na jeho význam v obecném slova smyslu i pro samotnou Nieriku, popř. pro tebe osobně?

Piper records je "one man show" Vládi Schwarze. On je člověk s neuvěřitelným hudebním rozhledem a přehledem, kterého dost mrzí, že spousta nejen kopřivnických kapel ukončila svou činnost bez jakékoli stopy (v tomto případě hlavně hudební), maximálně tak s pokrčenou, roztrhanou a zaprášenou audiokazetou. Rozhodl se prostě věci, které se mu líbí, vydat na svém labelku PIPER RECORDS. Tímhle zdánlivě nenápadným tahem však pomohl "zeslyšitenit" spoustu kapel a vlastně celé naše město. To, že je Nierika jeho vlajkovou lodí si vymysleli novináři, k tomu nemám co říct.

Láďa má můj velký obdiv. Prostředky investované do téhle srandy nedostane nikdy zpátky, čehož si je samozřejmě dobře vědom. Výborný příklad DIY, nemyslíš?

Jaké jste zaznamenaly reakce na novou desku? Myslím si, že "Poison On Your Spoon" musela hodně lidí zaskočit, za sebe můžu říct, že bych od vás nikdy nečekal takový přímočarý kytarový popík (v tom nejlepším slova smyslu). Ta deska mi přišla napoprvé strašně fádní a klišovitá, svou rafinovanou propracovanost mi odhalila až po několikátém poslechu. Napoprvé jsem si opravdu říkal, co je to sakra za jed, párkrát jsem však ochutnal a teď na mé smysly působí jako příjemný halucinogen. Hledám paralely s debutem "Hydroponicum", pomůžeš mi?

Hele, nemusíš se bát mi říct, že se ti nelíbí nebo že první deska byla lepší nebo že ti to nic neříká. Nebudeš první ani poslední. Každý vnímáme věci po svém a tak to je. POYS je přesně taková, jací jsme byli my v době, kdy vznikala. Snažili jsme se udělat syrovou a uvěřitelnou desku, kde není vylhaný ani jeden tón, ani jedno slovo. Chtěli jsme vidět a slyšet sami sebe, jací opravdu jsme. Proto jsme si desku produkovali sami, bez kudrlinek a producentských „fíglů“. Ten „jed“ jsme spolkli hlavně my sami, hombré a nyní jsme pod jeho vlivem. Cítím, že mně osobně pomalu očišťuje.

Paralely s Hydroponikem ať si každý (ne)najde sám.

Před samotným rozhovorem jsi mluvil v určitém despektu o médiích, chtěl bys to nějak rozvést?

Díky za prostor, ale nemám chuť to rozvádět. Hudební časopisy už dávno nečtu a televizní hitparády nesleduju.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
jatros
31. 05. 2007, 21:29:43
Hellou, Bugy jako vzdy s nadhledem :)

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek