Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Trutnov Open Air 2005, díl 2. - druhý den

Trutnov Open Air 2005, díl 2. - druhý den

18.-22.8.2005 Trutnov, areál Na Bojišti

autor: Jer_C | 24. 12. 2005, 10:00:01 | návštěv: 3336 | reakcí: 0

Úvodem tohoto pokračování mého reportu z Trutnova bych chtěl říct jednu věc. Opět se bohužel projevila má vlastnost, kterou všichni navštěvující tento web jistě hodně dobře znají a sice má lenost. A jak se tak dívám že už je půlka září pryč, tak mi to nedá a konečně na to musím sednout... Časový odstup ale dělá své takže to asi nebude tak bezprostřední jako první díl. I když ani to nemusí být zákonitě na škodu. Uvidíme...

Takže, kde jsme skončili?! Jasně, páteční noc... Tak tedy, milé děti, pohodlně se usaďte a můžeme pokračovat....

V sobotu ráno (čti v 11:30) jsme se zbudili a okamžitě nás porazilo hrozné vedro. Šli jsme se tedy schladit vodou z umyvadel a zůstali u stanu rovnou na oběd. Pojedli jsme a šli se podívat kolem, jestli nepotkáme někoho zajímavého. Netrvalo dlouho a zasekli jsme se u party bongařů. Kolem seděl hlouček lidí, tak jsme se dali do řeči a já s překvapením zjistil, že to jsou lidi ze Sokolíku (místo ve Frýdku-Místku, kde se pořádají koncerty). Náš rozhovor jsme přerušili ve chvíli, kdy jsme se všichni zaposlouchali do jamu, který hráli bongaři. Normálně se bubnovalo a do toho začal někdo zpívat text ve znění "Paroubek, rezavý šroubek. Paroubek, má u mě vroubek..." a každý si k tomu něco přidával, z dalších hlášek co se tam vymyslely zmíním např. "Paroubek, černý kocourek... přeběhl nám přes cestu..." atd. A hned byla lepší nálada :)

O půl druhé jsme se odebrali do areálu na koncert ZÁVIšE. Pro někoho možná silná káva takhle po obědě, ale koncert to byl výborný. "Zpívaná pornografie" či chcete-li "pornofolk" jak se Závišův styl označuje, ale zabíral. Hudba jen jednoduché akordy na španělu, ale ty texty, někdy opravdu mazec. Však kdo zná, potvrdí. Ale i přesto, že celé Závovo "umění" je prošpikováno vulgárností a oplzlostí, má své nezaměnitelné kouzlo. Mě přijde jako takový český Bukowski s kytarou...

Po koncertě jsem se odebral na hlavní scénu kde zrovna hrál JÁN ÁČO SLEPČÍK. Stařičký Slovák romské národnosti hrající na španělu. Nikdy dřív jsem jeho produkci neslyšel, ale to vůbec nevadilo. Jako bych ji znal odjakživa. "Cikánský Tom Waits s kytarou", čtu v letáku a nezbývá než souhlasit. Tenhle chlapík do mě dokázal nacpat tolik pozitivní energie, že jsem ani nechápal kde se to v něm bere. Velký zážitek!

PSÍ VOJÁCI, legenda českého undergroundu, nastoupila hned po Slepčíkovi a ještě prohloubila atmosféru. Tóny, které vydávalo Topolovo piáno, ještě umocňovaly poetiku, která při poslechu Vojáků nastává. A tak si po čase všichni přihlížející nechali pustit k tělu notoricky známé žiletky.. a byly to žiletky v hlavě, žiletky v pocitech...

Zpátky na zem nás rychle snesly E!E. Punkové lidovky, jeden známý flák za druhým, klasika. Na koncertě chyběl zpěvák, který zrovna "rodil potomka". Ale myslím, že to vůbec nevadilo, protože ty texty zná stejně každý zpaměti. Mám na tyhle kapelky určitý vlastní názor. Nevím no, jestli by mě furt bavilo hrát pořád dokola ty samý věci tolik let a i další věci mi na těhle kapelách moc nesedí, ale tak co - přejme jim to. Kapelky tohodle typu byly vždycky spíš o zábavě než o "umění". A pobavit, to Eéčka docela umí. Tak se na to nedívejme zas tak ortodoxně. Na samotný koncert bych asi nikdy nešel, ale tady mě to bavilo... a je mi jedno jestli mi zas někdo napíše, že tohle přece NENÍ Do It Yourself. Není a já to neřeším. Občas si ulítávám na různých věcech... Každý jednou pozná, že nejlepší způsob uvolnění je občas si zabláznit...

Ale abyste neřekli, že jsem zasranej komerčák, hehe... tak to vynahradím dalšíma kapelkama. Přesun na vedlejší zastřešenou scénu na koncert LU se po čase ukázal jako dobrý tah, protože začalo asi na půl hodinky pršet. To by přece nebyl správný fesťák kdyby nepršelo! Ale byl jsem za tu spršku rád, aspoň už nebylo takové horko. A i za LU jsem byl rád, spousta lidí se přišlo schovat před deštěm, takže se to pod pódiem slušně zaplnilo a klukům se snad hrálo líp. Ostatně jak říkal basák, "děkujem dešti, aspoň na nás někdo přišel...". Pro mě žádný extra zážitek, protože jsem je už viděl za poslední rok asi 4x a hudbu znám nazpaměť, ale kapelka zahrála opět dobrý koncík. Bohužel chybělo violoncello, což bylo v některých písních docela znatelné mínus. Ale hráli pár nových skladeb z připravovaného druhého alba, takže spokojenost.

Po LU naskočili na scénu ANYWAY, moji oblíbení "golfisti" :) Neskutečně energetické songy, skvělé texty, hudba, show. Nevím jestli to dělá nějaká dílčí součást nebo to prostě tak super funguje dohromady, ale jejich hudba mě hrozně baví. Škoda jen, že tohle pojetí hardcoru není více rozšířeno. More Anyway!!!

Po masakru, který provedli Anyway, se objevili na místě činu ESGMEQ. Zvířata přišli na mršiny... Nebo že by naopak? :) Trocha nihilismu nikdy nezaškodí a Esgmeq ho kolem rozhazovali plnými hrstmi. Opravdu výborné texty i hudba. Zpěvák, kterého kamarádka označila za "Ježíše s ďáblem v těle" má moc dobrý hlas i vystupování na pódiu a taky to patřičně umí využít. Netrvá chvíli a Esgmeq si tě zcela podmaní. A když na tebe ten pošuk za mikrofonem manicky ječí texty typu "Co se to kurva děje?", "Nenávidím tě, přísahám" apod., tak místy opravdu mrazí v zádech. A to si říkáte pankáči a neznáte Esgmeq? Trestuhodné, ale Ďáblův sluha si pro vás přijde. I když si myslíte, že se nic nestalo a nic se neděje... už tři generace!

Po téhle spoušti to chtělo odpočinek, takové rány se totiž nehojí jen tak. Právě jsme prožili hudební psychothriller v akci! Ale čajovna, procházka po areálu a návštěva Hare Krišna stanu daly dušičku zase do kopy :) Pak jsme ještě zavítali do "nákupní zóny", kde bylo hafo všemožných stánků atd. Na konci všech těch krámků na nás čekal stánek s videoprojekcí z CzechTeku. I když už jsem ty záběry vesměs všechny viděl, tady to mělo úplně jinou atmosféru. Dokázal jsem se do toho mnohem lépe vžít, za což jsem rád. To je ten náš televizní věk... čumíme na bednu, ale nic už nás nepřekvapuje, díváme se na záběry z CzechTeku, na bouračky, vraždy, genocidy... a všechno nás nechává klidnými. Hm, myslím, že ani Orwell neviděl budoucnost takhle černě... v jeho díle se lidi na televizi dívali nuceně a ještě byli přes ni sledováni, my tohle všechno děláme DOBROVOLNĚ. A taky nám časem vnutí co potřebují. A my se cítíme tak šťastní, bezstarostní a spokojení... vážně je tomu tak?!

A mezitím co jsem se pěkně zamotal a potopil do úvahy, čas plynul a uteklo mi vystoupení MTO, PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE a ECHT!... ach jo, měl bych asi přestat poslouchat Naquie Manou, pořád se nějak vznáším nad realitou... Bez tíže... :)

Když už jsme u té hlavní scény, skočíme si přece na BUTY, ne? Aspoň podívat, tati, prosím, prosím... tak teda jo :) Stoupli jsme zhruba doprostřed na lavičky a Buty hráli a hráli a nezazněla skladba, kterou by znalo míň než 80% přítomných. To už jsou taky takové lidovky. Parádní vystoupení. Nebo spíš bych měl říct - parádní atmosféra. Koncert není nějak extra, ale umí způsobit zásadní věc. Je to katalyzátor dobré nálady. Songy, které prostě hodí do pohody všechny, od děcek až po důchodce. A když se sleze 5000 lidí a kapelka spustí takový songy, můžete tu radost, spokojenost a uvolnění krájet. Škoda, že nejde nabrat do pytlů a odnosit si ji domů, dalo by se z ní čerpat celý rok... ale ne, to se nesluší, už mám zase majetnické tendence, mít toho víc a ještě víc až budu největší konzumní figurka v tomhle spotřebním světě... :)

Ale hypnotický set THE DHOL FOUNDATION byl už nad mé síly. Hudba se mi docela líbila - 4 velký bubny, opravdu sehraní týpci, dobré rytmy, všechno, ale přeci jen - na bubny se toho zas tolik vymyslet nedá a hodinu v kuse mě to poslouchat nebaví. Ale byli jsme naladění na dobrou vlnu tak hurá na skačka.

Na vedlejší scéně hráli SKA' N 'DALL, výborný koncík plný energie, jamajských vibrací a dobré nálady. Škoda jen, že na CD, které jsme si po koncertě koupili, už to tak dobré není. Pak opět čajovna na zklidnění (kolikátá už?) a šlo se do Pub stage, kde právě probíhal "undergroundový chaos". Byli tam dva týpci, určitě známé tváře, ale já už jsem trochu jiná generace a tohle už mě docela minulo. Ale tuším že jeden byl z Plastiků, fakt nevím, v tomhle mám mezery. Ale to co na pódiu předváděli mě dostávalo. Nevím jestli to byl jam nebo nějaká skladba - brnkání kytary, recitace básní (které mě hodně oslovili) a to všechno prokladané saxofonovými sóly... tohle asi hodinu v kuse. Obohacující spestření.

No, pak hrála VYPSANÁ FIXA, která byla domluvená na poslední chvíli, takže byla na Pub Stage a výsledkem bylo to, že tu bylo tolik lidí, že nebylo k hnutí. Takový nátřesk jsem ještě nezažil, když jste chtěli udělat úkrok o 20cm do strany muselo se posunout dalších 10 lidí s vámi. No, docela extrém. Ale FiXa není zrovna kapela, u které bych tohle musel trpět, takže jsem se přesunul dozadu ke zvukaři a sledoval koncert z povzdálí. No, k FiXe mám zvláštní vztah. Na jednu stranu jsem rád, že mají úspěch, protože ho mají opravdu neskutečně vydřený, na druhou stranu je to pro mě ale naprosto obyčejná kapela, která kdyby nebyla, nic se nezmění. Ale nebylo co dělat, tak jsem ji zkouknul. Byl jsem na ní už několikrát a nikdy mě to zvlášť nebavilo. Tady to mělo skvělou atmosféru, ale i přesto jsem na jejich hudbu nezměnil názor. Jsou to prostě jen dobrý písničky, nic víc. Existuje spoustu horších kapel a já netvrdím, že třeba FiXu nějak nemůžu vystát, to ne. Prostě jen... Když to poslouchám, necítím VŮBEC NIC! A to je mnohdy horší než záporná emoce, nemyslíte? Hold nejsem ten bezstarostný bigbítový typ, asi :)

Pak přesun na vedlejší scénu, kde už se chystal DJ MUCHO & MARADONA JAZZ, parádní projekt několika lidí, mj. i P. Hoška z Plexis. Samplují různé staré fláky, borec do toho zpívá, jejich přítelkyně vzadu tancují, chlapi jamují, baví sebe i lidi co na ně přijdou. Byl jsem na to už podruhé a kolem 2-3h ráno je to opravdu skvělá nakopávačka. Hrajou tříhodinové i delší sety a je vážně zážitek zajít si na něco takového.

Kolem půl čtvrté ráno jsem byl už ale vážně unavený, tak teda jdu spát. Jdu směrem do stanu a už z dálky slyším plechový rachot - přijdu k umyvadlům a asi 20 lidí tam vesele bubnuje do plechových umývárek. No co, přidám se. Tenhle spontánní jam několika desítek lidí je taky parádní zážitek. Sám jsem se tomu divil, ale měli jsme docela dobrý rytmus. Zase obrovská dávka radosti, ještě pár dní a budou z nás feťáci... bubnujem, boucháme, tančíme a čas běží. Zalehám naprosto vyčerpaný v 5 hodin ráno... a další den za náma :)

Tak ještě neděle, vyspat se a domů... ale o tom zase v příštím pokračování...

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek