- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Itch My Hahaha

23.1.2010, Fléda, Brno

autor: Loomer | 27. 01. 2010, 07:24:08 | návštěv: 415 | reakcí: 0

Po zahřívacím setu Ink Flo, který v přestávkách mezi headlinery téhle minifestivalové akce znale drtil hlavně instrumentální hip-hop a jemný dubstep, onu frázi potvrdil Michal Mariánek, známý jako průkopník čistě laptopové hudby u nás. Těžko říct, jestli byl jeho set prvoplánovým vymezením se, jisté ale je, že zrovna tuctový zážitek to nebyl. Mix hrubozrného tekkna/breakcoru a brutálního metalu/grindu s hladkosrstými barokními klávesami, podpořený animovanou projekcí, kde se vkusně řezalo skrz rozkrok a lámalo v kole. Svojský stav mám. Samotný Mariánek hrozil s divokým vlasem na hlavě zčásti zděšenému, zčásti pobavenému davu stylem „jestli vás to nezajímá, tak tam jsou dveře" - i když se Fléda v tu dobu teprve plnila a úplně vyprodáno nebylo ani do úplného konce.

Větší počet lidí už se sešel na slovenský originál - dvojici Peťo Tázok a Karaoke Tundra. V přiměřeně dlouhém setu (vzhledem ke krátké stopáži jejich treků) dokázali, že jsou stoprocentně svébytní a Peťo Tázok vytřel zrak a kdovíco všem, kteří označovali jeho a/efektovaný heliový rap za „absenci vlastního výrazu". Tentokrát totiž diktoval vlastním hlubokým hlasem a na helium došlo jen občas ze samplů, což na jednu stranu zajišťovalo větší barevnost, ovšem občas se Tázok nesešel se svým digitalizovaným alter egem zrovna nejpřesněji. Působilo to dojmem další atrakce v jeho představení o maloměstském panoptiku, monstrkabaret Peťo Tázoka. Tyhle lehké přešlapy vyvážil jistým polofreestylem - několika monology bez doprovodu Karaoke Tundry, např. ten o intelektuální famfatál, jež pohrdá Danem Brownem a jeho fanoušky.

Kolem půlnoci nastoupili polští NaPszyklat. Excentrická trojice od základu rovnou měrou ovládala a nechala se ovládat samplery, laptopy, časem přibyla jedna kytara a páteří byly téměř zdvojené bicí, které největší měrou tvořily neurvalý zvuk, odkazující ke kanadským Holy Fuck nebo s trochou nadsázky i elektroničtějším a klidnějším Lightning bolt. Oficiálně ještě nevydaná nová deska These new puritans se už teď hajpuje pro „pohanské bicí", v NaPszyklat je ale pszyklat echt pohanské energie bez postranních úmyslů, s přímou nepříčetnou polskou flow a energií až hanba. Hyperaktivita, nulová tolerance, vztyčený ukazovák nebo prostředník.

Na závěr se zjevila neokázalá rachitická postava Chrise Clarka a ten spustil bez velkého přešlapování svůj set. Bez projekce, k tanci a poslepu. Chvíli se ohlížel k albu Body riddle a pak se na ajdíem chtivou masu promítla jeho nejsoučasnější tvář. Kousky loňského alba Totems flare i aktuální remixy, v souvislosti s Michalem Mariánkem pobavila část, kdy si Clark zahrával s oldskůlovým metalem. Jindy zase resuscitoval ostrým beatem známou osmibitovou vyhrávku (mobilní vyzvánění?), ale došlo i na serióznější témata k přepsání jako Die Slow z nové desky Health, vše v duchu Totems Flare, zfuzzované horkokrevné melodie, jakoby se stěny Flédy rozplynuly a rozpálený dencflor by se ocitl ve sněhu a dvacetistupňovém mrazu. Anebo taky ne. Clarkův set byl stoprocentně vyvážený, nevezl se jen na módní vlně neohrabaných beatů, ale třeba remix Maximo park vyztužil čistým minimalem, jindy zase došlo na starosvětské zlámané rytmy, pay close attention. To vše živoucí zlatý fond Warp music završil dvěma hitovými přídavky, první z nich byla asi nejznámější Clarkova „minikompozice" Ted, úplný závěr patřil epochální Growls garden a Clark s vděčným výrazem opustil scénu. Prokop Holoubek, jeden z hlavních v Level B production, pořádající Itch my hahaha, pařil mezi lidmi a svým nadšením jen stvrdil fakt, že spokojenost ten večer převládla na všech úrovních.

Vaše Reakce