:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
Z obrovské nabídky koncertů zahraničních umělců už mne jen tak něco nedonutí vytáhnout paty, Mogwai patřili mezi ty, jenž jsem neviděl a vidět moc chtěl, a tak jsem vyrazil na Prahu. Ještě než nastoupili, byl jsem svědkem vystoupení dvou uskupení. Zaujal mne pouze bubeník, který údajně hrával s M. Davisem. Součastí této dvojice byl bohužel naprosto neinvenční K. Hebden, kterého znám ze skupiny Fridge, což je po hudební stránce o poznání lepší záležitost. Druzí The Twilight Sad používali podobné výrazové prostředky jako Mogwai, ale zde naplno platí, že když dva dělají totéž, není to stejné. Rozdíl byl až příliš markantní, navíc s nezajímavým zpěvem. Jo dělat předkapelu může být někdy ohromné mínus, i když to byl vlastně festival.
Pak již bylo vše připraveno pro hlavní hvězdy večera a musím říct, že své pověsti nezůstali nic dlužni. Od začátku mne ohromil zvuk, kterého dosáhli. Nebylo mu možné téměř nic vyčíst. Mogwai udeřili s takovou silou, že mým tělem proběhla mrazivá vlna a ochlupení radikálně změnilo polohu. Při druhé Hunted by A Freak jsem se již oddával pocitům fantastické pohody, která mne postihla pouze na několika koncertech. Jediná zpívaná věc z celého koncertu, ale zpěv byl stejně znetvořen do podoby klávesové linky. Kapela hrála neuvěřitelně přesně. Tiché začátky skladeb a pomalé rozpracovávání motivu kytar se stupňující gradaci patří k hlavním poznávacím znakům kapely. Je třeba poznamenat, že hráli v sestavě dvě kytary, basa , klávesy /samply/ a bicí, přičemž klávesák občas posiloval třetí kytarou, čímž zvuk ještě zmohutněl.
U Mogwai je to samý extrém. Když si myslíš, že již nejde více ztišit, oni ještě uberou, tak aby vynikl každý flažolet, jakékoliv harmonické zavlnění. V opačném případě intenzitu ještě dvakrát zvednou. Kytarové stěny připomínaly bouři nebo hučící meluzínu a já stál v němém úžasu. Jistěže Isis to umí taky, ale jinak. To se prostě nedá popsat. Kapela funguje jako soukolí. Jednotlivé hudební výkony nejsou důležité . Důležité jsou vytvořené hudební obrazy. Mogwai jsou však přesto všechno hodně melodičtí a řekl bych skoro hitoví. Koncert končil dlouhou Like Herod. Vazbící armádu technici na povel vypnuli, jakoby došel proud a vžum … konec. Pak ještě dvakrát přidali mj. skvělou Batcat z posledního alba a bylo to. Koncertní zážitek roku!


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd