- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Eurotrialog

29. - 30. 8. 2008, Mikulov

autor: CrosseR | 1. 09. 2008, 20:33:55 | návštěv: 1849 | reakcí: 8

První den (29. 8.)

Po příjezdu jsme si vydechli - zlé předzvěsti se naštěstí nevyplnily a amfiteátr letního kina dosud stál. Po nezbytném okroužkování a obhlídce nevelkého, ale útulného areálu, jsme se vydali navštívit místní pamětihodnosti, a při této příležitosti okoštovat místní vyhlášené vinné produkty. Hlavně burčák byl parádní...

První na pódium přichází Jan Budař & Eliščin Band. Bylo vidět, že Jan Budař je hlavně herec. Sebevědomé vystupování a komunikace s publikem toho byla důkazem. Nicméně jsme hlavní scénu opustili a šli zjistit, co se děje v šapitó, jakožto druhé scéně festivalu. Na pódiu už řádili BBP s charismatickým fousáčem v čele. Celý jedenáctičlenný sbor si předával nástroje a vytahoval nové a nové, od tuby až po xylofon. Přestože sami o sobě tvrdí, že nehrají žádné veselé fláky, jejich hudba mě nabila pozitivní energií. Paráda fesťák se rozjíždí... Další na řadě byli Psí vojáci, co dodat. Bicí udává rytmus, basa přidává trochu infrazvuku a do toho Topolův rvavý klavír a podmanivý hlas. Člověk zavírá oči a odlétá pryč, aby se za chvíli vrátil vnitřně očištěn. Jo, Vojáci umí i po tolika letech a nezkazilo jim to ani místy ne zrovna ideální nazvučení. Škoda, že nepřidávali… Jak by taky mohli, zvukař celkem rozhodně odnesl hned po poslední písničce Topolovi židličku od klavíru a už ji nevrátil. Festivalové hodiny bijí nemilosrdně, zvláště když už mají asi půl hodinové zpoždění. Po koncertě se ani nestihnu vzpamatovat a utíkáme do šapitó, kde se připravují pražští OTK. Narozdíl od hlavní scény výborný zvuk vynesl OTK k výšinám. Zpívám (řvu) s nimi a ten zvuk, co mi proudí do hlavy, mě nutí k radosti. Od té doby, co jsem OTKčka viděl naposledy na Flédě, jsou mnohem sehranější a přesně ví, co dělají. Paráda. Vyřveme si přídavek a pak ticho a omámení. Kamarád řekl, že je to nejlepší česká kapela. Nu, odvážné tvrzení, ale po tom koncertě jsem s ním souhlasil... Hlavní scénu mezitím ovládly holky ze Zuby nehty, které na Eurotrialogu měly exkluzivní vystoupení. Přestože už Zuby nehty nějaký pátek neexistují, pořád to holky umí rozbalit! Já však spíš sedím, odpočívám a čekám na Už jsme doma, jednu z nejočekávanějších kapel festivalu. Slíbili zahrát několik starých písní od kapely F.P.B., která právě UJD předcházela. F.P.B set zvládli na jedničku, přestože současná kapela, až na Wanka, neměla s F.P.B. co dočinění, a navíc s nimi hrál i Romek Hanzlík, jakožto bývalý člen F.P.B. Nakonec přidali i některé současné hity, na které publikum reagovalo mohutnou odezvou. Škoda jen, že jim zvukař moc nepomohl - ztlumená trubka nebo přepálené zvukové efekty nepotěší. V šapitó jsem ještě stihl pár posledních písniček komiksové kapely Jaromír 99 & The Bombers. Jejich poklidné songy mě však nějak ukolébaly a nepomohlo ani česko-rakouské Boo. Tak jsme se rozhodli, že půjdem zapít vydařený první den festivalu mimo areál...

Druhý den (30. 8.)

Sobotní program začínal až v šest, což nám dávalo spoustu času projít si Mikulov. Navštívili jsme výstavu fotek 10 let eurotrialogu. Bohužel tam viselo asi jen 20 fotek, z čehož tak třetina eurotrialog vůbec nebyla a zbytek byl z roku 2007. Myslím, že desátý ročník takového festivalu by zasloužil výstavu mnohem honosnější, třeba i archivní fotky z prvních ročníků atd. No nic, tohle naštěstí není pro samotný festival zas až tak podstatné.

Nejprve jsem navštívil šapitó, které mělo být po celý den zasvěceno vydavatelství Indies scope. Zrovna hrála Žofie Kabelková s kamarádkou. Tyhle holčiny mi učarovaly. Krásný ženský vokál s kytarou, doplněný buď o klávesy, nebo flétnu, mě dokonale naladil na celý festivalový den. Na hlavní scéně se dnes měla prezentovat spousta zahraničních hostů. Šňůru odstartovala maďarská kapela Kampec Dolores. Jejich hudba ovlivněná maďarským lidovým folklórem, indickými a jinými exotickými vlivy mě jakoby přenesla do jiného světa. Stejně jako zpěvaččiny povídky mezi písničkama o barevném hedvábí, čakrách a tajemném obchodu. Neprávem často opomíjení Swordfishtrombones mě v šapitó zase postavili pevně nohama na zem. Jejich charismatický zpěvák a hutný zvuk mě dokonale připravil na můj oblíbený Budoár, který měl vystoupení hned po nich. Bylo vidět, že nejsem jediný fanoušek BSD na festivalu, protože šapitó bylo přeplněné. Marta Svobodová si koncert očividně užívala a celý soubor BSD hrál parádně. Hráli nové věci i staré šlágry. Bez zbytečných řečí sází jeden song za druhým. Energie vstoupila do těla a roztančila nohy. Texty řvu s nimi a s publikem, co naplat, že potom nebudu moci mluvit. Dokonce mi připadalo, že se konečně i nový klávesák stal součástí kapely. To, co započal Budoár, dokončil Chutir. Ukrajinsko-polské seskupení hrálo v krojích geniálně energickou směs rocku a východoevropského folklóru. Škoda, že jsem už neměl dost síly, abych si pořádně zaskákal. Frontman v kroji s kloboukem a kytarou působil neuvěřitelně pozitivně. Po Chutir jsem šel do stanu na 100°C. Poměrně dlouhou dobu jsem je na živo neviděl a kluci se podle mě docela změnili. Černou barvou pomalované obličeje, mnohem více elektroniky a celkově takový temnější projev. Bylo to fajn, ale přesto jsem vzpomínal a asi se mi líbili předtím více. Docela zklamání pro mě byla kubánská kapela Son Caliente. Čekal jsem, že do Mikulova přivezou trochu karibské Kuby (tím samozřejmě nemyslím politickou situaci), ale byl to až příliš velký a prázdný world music, navíc spousta písniček byla jen omílání jedné melodie a práce s publikem. Někomu to může vyhovovat, ale já mám radši, když jsem sám sebou. Náladu na závěr ovšem spravili Burana Orffchestra. I když byly tři hodiny ráno a z publika zbývalo jen 40-50-ti členné torzo, dokázali nás udržet při životě. Co slíbili, to dodrželi - sázeli jednu rychlovku za druhou. Banda chlapů s drobnou zpěvačkou, které musíte nejdřív umýt nohy. Do toho fireshow, i když slabší. Byla to jízda do úplného vyčerpání.

Vaše Reakce