Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Fluff Fest 2006

Fluff Fest 2006

21.-23.07.2006 Rokycany, Letiště

autor: Jer_C | 8. 08. 2006, 14:54:33 | návštěv: 6003 | reakcí: 4

Pamatuji si, že když jsem se jakž takž začínal rozkoukávat v punku, dostávaly se ke mě první fanziny a vždy v nich byly tu a tam nadšené reakce na Fluff Fest, i já logicky zatoužil se na tento hardcorový festival podívat. Letos jsem do toho konečně "prásknul" a v opravdu hvězdné sestavě dvou redaktorů & jedné redaktorky našeho skromného webíku a dvou členů známých a oblíbených severomoravských kapel Garlands a Syde jsme v pátek ráno vyrazili autem směr Rokycany. Cesta spletitá, spousty objížděk, nějaké to bloudění apod., za to prošpikovaná povětšinou sarkastickým a ironickým humorem (za všechny nezapomenutelná Richardova "tatrovka naložená štěrkem", kterou tu už zmiňoval maxim). Spěcháme abysme stihli prvního Karla Marxe, nakonec je změna programu, takže v klidu stavíme stan, za doprovodu dohrávajících Anyway zběžně obhlížíme areál. Na Mělničáky jsem už byl letos třikrát, takže mě nemrzí jejich propásnuté vystoupení. Zajímavou glosu měl Lilac: "Anyway jsou bigbít, takový kapely tu nemaj co dělat, je to bigbít."

Příjemné jsou neobvyklosti oproti "oficiálním" velkým festivalům. Žádní securiťáci, příjemné ceny jídla i pití, čistě veganská kuchyně (s trefným transparentem "eat or die!"), jediný prodávaný alkohol pivo (na které se stojí nechutně dlouhá fronta), tabákové výrobky tu nenajdete vůbec. Velice dobrý nápad je i fanzinová čítárna. Škoda jen, že minimum z toho množství časáků se dá zakoupit u některého z četných dister. Např. Samuelův Kill Your Dreams bych bral hned. Stěny čítárny zdobí povedené koncertní fotky ze všech možných hardcore/punk akcí za poslední roky, nejvíc mě dostala hodně stará fotka Thema Eleven. Nesmím zapomenout zmínit ani cinema stan, ve kterém se přes den promítají různé hudební, lidskoprávní a jiné dokumenty. Nejlepším zážitkem byla momentka z promítání brutálního policejního zásahu proti demnstrantům kdesi v Mexiku, kterému přihlíželi i dva strážníci Policie ČR. "Hele kluci, to je o vás", rýpla si jedna slečna. "Ti se s nima aspoň neserou jak u nás," odvětil chladně fízl. Vůbec si myslím, že policajti docela nechápali. Sjela se jim tu taková banda zfetovaných extrémistů, co poslouchají nenávistnou nesmyslnou hudbu a ejhle! Nikdo nedělá bordel, všude samý SxE, takže ani ty drogy u nich nebudou tak horký, jak nás učili při výcviku, odpadky vzorně v kontejnerech (až na ty hovada, co rozhazovaly zbytky jídla po stanovém městečku - to je vaše představa Food not bombs, jo?). Hold, chlapci si neškrtli a po letošním klidném Czechteku si jistě určitá jejich část stěžuje, že nemají do čeho píchnout. Doporučoval bych začít rozhánět neonacistické demonstrace, ne je jen chránit jako doposud.

Samostatnou kapitolou je záplava dister, které lemují okraje celého areálu. Pěkný hypermarket. Největší tržby má impérium Míry Pátého, prodávají jeden kotouček za druhým. A pan Banán je ryzí obchodník, práce v Day After Shopu mu svědčí. "Můžu se zeptat, co je tohle zač?" "Tak to je úplná bomba, to si kup." "A tohle?" "Tak to, to je naprostá šupa, jestli si něco budeš kupovat, tak ber rozhodně tohle." Úspěch má taky polský stánek s plackama. Osm plných krabic odznáčků za velmi férovou cenu 15 Kč. Jo, kšefty kvetou. A pak že prý bojujem proti kapitalismu. A dyť jo, tohle je férový, já vím.

Nemůžu soudit, jak dobré byly letos kapely oproti minulosti, z ohlasů jsem však odtušil, že to byl jeden z nejlepších ročníků za poslední dobu. Na Fluffu je sympatické, že se snaží dělat každý rok jiné jména a vsází hlavně na ty zahraniční. Tuzemské byly pouze čtyři. Nejedete si tak poslechnout po stopadesátéprvní své oblíbence, poznáváte nové tváře. I když musím říct, že záplava německých kapel, vzájemně si podobných jako vejce vejci, tu být nemusela. Ale asi to chápu, snaha vyjít vstříc publiku, které se převážně skládalo z německy mluvících osob. Mnohokrát jsem si přiadal jako někde v zahraničí, Fluff má mezi evropskou hardcore komunitou opravdu věhlas.

První tedy Karl Marx z Hradce Králové, emocore se členy Thema Eleven. Asi jsem se na ně moc těšil. Vystoupení mě nijak nesebralo. Fajn hudba, ale trochu sterilní. Zůstanu věrný videonahrávkám z Milady. Za hudební vrchol festivalu považuju vystoupení amerických 31 Knots, kteří svou produkcí silně vybočují z celého programu fesťáku. Promakaný indie-rock z minimalistickými elektronickými kudrlinkami, úspornými bicími, živou basou a kytarou, naléhavý vokál. To celé ve třech lidech. Epileptický basák s parádníma vidláckýma hadrama z kterého se sypou drobné, když se válí po zemi. Zpěvák, kytarista a obsluha mašinek v jedné osobě se stihne v půlce koncertu převléknout do vojenského, skáče mezi lidi, obchází jednoho po druhém a dává si super sóla. Tomu říkám hrát publiku. Desky jsou také velmi zajímavé, neváhejte.

První den je pěkný nášup. Mám z půlky strávené 31 Knots a už je tu Amanda Woodward z Francie, které by slušelo označení kultovní. Klasika evropského screamo hardcoru, vystoupení sklízí zasloužený úspěch. Proč jen se myšlenkama toulám někde okolo? A je to dobře, či špatně? Každopádně zážitek. Na Endstand poprvé poznávám, jak vypadá rozjeté hardcorové křepčení ve velkém. Desítky lidí si užívají stage divingu, co chvíli se tvoří šílené circle pity, kdy celý kotel začne běhat do kruhu, dochází i na mosh a všechny ty hardcorové machrovinky. Z hudby mám docela hovno, chytání zmítajících se těl si žádá celého člověka.

Druhý den zahajují "našinci" John Ball, hardcore kids ze Slezska dávají o sobě vědět, zaplňují celý prostor pod pódiem, Jumper co chvíli na rukách a pomalu zlidovělé texty "stojíme tu spolu a držíme se za ruce", "síla přátelství", "tak jako jezero..." či "čeho se bojíš?" si zpíváme s Jumperem hromadně. Kurva hardcore!

Parádní hc/punk The Now-Denial charakterizují nejlépe jejich vlastní slova "příliš sladcí na punk, příliš punk na hardcore, příliš hardcore na crust a příliš cyničtí na cokoliv jiného". Energická jízda se splašeným kudrnáčem za mikrofonem, totálně zpoceným milovníkem teplého počasí. Tohle mě sebralo víc jak celí Action, Zann i Rise and Fall dohromady!

Závěrem koncertu Rise and Fall (jo, myslím, že to byla tahle kapela) se odehrála jedna příhoda, která si najde místo v hardcore kronikách. Probíhá mohutný stage diving, na pódium vylézá jeden stokilový řízek (veganský, samozřejmě), háže zpěváka do davu a nakonec na něj sám skočí! Zbyla jen díra a kupa válejících se těl...

Sobotu zakončuje asi nejznámnější současná hardcore kapela, američtí Good Clean Fun, na jejichž pozitivní oldschoolácký hardcore se rozpoutává hotové peklo, takhle šílený circle pit asi hodně dlouho znovu nezažiju. Posuďte sami. Mikrofon třímá sympatický těžkotonážní chlapík, z něhož sálá opravdu velké nadšení pro věc. Ta jeho vysmátost je vážně nakažlivá. Mezi písněmi vede dlouhé proslovy o klasických hardcore tématech jako straight edge apod., vcelku zajímavé názory a hlavně všudypřítomná radost. Děcka jsou spokojené a já taky. Tohle je ta Síla přátelství, pane Jumpere?

Všechny kapely se ale mohly jít zahrabat oproti tomu, co se odehrávalo při afterparty ve stanu. Totálně nabušený stánek a z repráků se valí jeden starý disco flák za druhým. A děcka paří jak o život, všichni sborově zpívají, těžká prdel. I když by mě zajímalo, jaktože všichni tak dokonale znají všechny ty texty tolik nenáviděných a maximálně opovrhovaných uslintaných písniček? Jo, tady se ukáže na čem každý vyrůstal. To jsou charaktery, to je původ! Radši jdeme ke stanu, kde si děláme vlastní dekadentní post-punkotéku.

Třetí den otvírají "Pistole z Dánska" Hjerte Stop, poté už je tu prostor pro domácí bigbíťáky Ravelin 7. Skvěle rozjetý rock'n'roll, věčně vysmátý ujetý zpěvák, Sonic z Karl Marx pod pódiem, který to pěkně rozjíždí s badmintonovýma pálkama... No, zkrátka sranda i neskutečně energický hudební zážitek.

Za zmínku stojí ještě vystoupení Moenster, zbytek dne už se nesl povětšinou v duchu ultra-politických straight edge kapel, v kotli převládali divocí macho zabijáci a tak jsem si po vzoru starých Ravelinů řekl, že na tomhle se podílet nebudu a už jsem to moc nesledoval. Nasával jsem spíš atmosféru, užíval si toho nevšedního hardcore svátku, párkrát ještě obešel hypermarket, početl fanziny, dal si veganské jídlo, pokecal s pár lidma a bylo mi fajn.

Fluff Fest 2006 byl příjemný, zdaleka ne jen hudební zážitek, na kterém se ukázala hardcore scéna v celé své kráse, jak v tom dobrém, tak i v tom špatném slova smyslu. Každopádně bylo velmi zajímavé se svou účastí na tom všem podílet a tak nezbývá jen děkovat, že se u nás tahle akce pořádá. Ať se daří.

Prohlédněte si fotky z akce - Jer_C

Prohlédněte si fotky z akce - Maurunka

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 4
tramp
4. 01. 2007, 15:09:44
zajima me: kolik bylo vstupne? zapomel si na to? dopln prosim jo at vim kam si mam priste zajet na akcicku .esli pade nebo min...

kid B
11. 08. 2006, 10:42:35
...TAK JAKO LOPÉZ....

ultra-politicky XXX
10. 08. 2006, 23:32:16
Moc pekny report, diky za nej!

lopez
8. 08. 2006, 16:59:35
aby ste se z toho lilaca jednou neposrali..

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek