Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Bažant Pohoda 2006, 1.díl

Bažant Pohoda 2006, 1.díl

14.-15.07.2006 Trenčín, Letisko

autor: Jer_C | 26. 07. 2006, 16:01:22 | návštěv: 4089 | reakcí: 0

Premiéra a hned jubileum. Trenčínská Pohoda letos oslavila desátý ročník, já na ni byl historicky poprvé. Překvapila mě především organizace. Na to, že festival letos navštívilo přes dvacet tisíc lidí a prostor trenčínského Letiska je opravdu rozlehlý, proběhlo vše hladce a bez potíží (nelze však nevzpomenout politováníhodný incident brigádníka z Prahy, který se smrtelně zranil při dekonstrukci pódia na závěr festivalu). Kombinace trávy a betonu v absolutní rovině se ukázala jako skvělá přednost - kdyby pršelo, nic se neděje. Hned první den vypadalo, že sprchne, nakonec se však zlověstná bouřka místu konání festivalu vyhnula. Problém byl opačný - tropické třicítky po celý den, ještě že bylo po ruce vždy dostatek pitné vody v přistavených cisternách.

Po velmi hektickém, alkoholem prosyceném čtvrtečním příjezdu do Trenčína vstáváme v pátek už kolem sedmé ranní. Hudební produkce má odstartovat s úderem třinácté hodiny, využíváme tedy volného času a jdeme si prohlédnout město, resp. jeho restaurační část. Čas letí, na Letisku mezitím startuje Bažant Pohoda 2006 netradičním vystoupením Mariána Vargy na hlavním pódiu. Po návratu z města zhlédnu jedním okem vystoupení domácích Vidiek, nakouknu i na produkci Hradišťanu, spíš se poflakuju.

Osobně zahajuji festival ve čtyři odpoledne, kdy na hlavní stage nastoupuje "naše" přespolní valmezská klasika Mňága a žďorp. Udivuje mě velice vřelé a masové přijetí kapely místním publikem. "Zajděte si večer na Le Payaco", dostávám tip od energické Slovenky stojící vedle mě. "Taká naša Mňága", dodává. Valmezáci hrají staré hitovky, tu a tam prošpikované novými songy z připravovaného alba, které však většinu lidí nechávají chladnými. Škoda. Hold, každý si chce raději zazpívat staré fláky.

Ve vedlejším stanu to rozbaluje hip-hopový Gipsy, produkce je to ovšem velmi netradiční. Doprovodná živá kapela používá kytary, harmoniku a housle! Odběhl jsem zde jen na tři kousky, ale dokázaly mě zaujmout. Cikánské rytmy na beatovém podkladu, opepřené zmíněnými živými nástroji a do toho nezbytný rap. Jak hip-hopové hudbě opravdu neholduji, Gipsy se mi zalíbil, doporučuju.

Exotická chuťovka z afrického Beninu, desatero Gangbé brass band předvedlo zajímavé ethno vystoupení. Čekal jsem od toho něco úplně jiného, výsledek však rozhodně neurazil. Především jsem si ujížděl na hypnotickém djembe/bongo podkladu.

Britské rave hvězdy Stereo MCs, jejichž lesk pomalu ale jistě vyhasíná, se mi celou první půlku koncertu vůbec nelíbily. Zpěvák/MC spíše hecoval lidi, než by skutečně pěl. Playlist byl sestaven ponejvíce z kousků poslední, ne příliš povedené desky, což se projevilo i na atmosféře. Netvrdím, že to byl špatný koncert, ale podobné kapely jsou už pár let za zenitem. Navíc mám pocit, že se Stero MCs na Pohodě už v minulosti objevili, takže to nelze uhrát ani na "plnění snů", jak má pořadatel akce Kaščák ve zvyku podobné kroky ospravedlňovat.

Daleko slibnější splněný sen následoval záhy. Zmrtvýchvstalá legenda nezávislé kytarové scény z Bostonu, ano, ta bezmezně milovaná i některými jedinci zavrhovaná kapela Pixies přijela a zahrála v takové prdeli, jakou východ střední Evropy je. Koho by to před pár lety napadlo? Vím, že všechny reuniony jsou nanejvýš diskutabilní záležitostí, na druhou stranu existují kapely, u kterých cítím jakousi "povinnost" vidět je naživo. Citové výlevy raději nechám stranou, řeknu jen tolik, že Pixies odehráli velice vyrovnané vystoupení, vypalovačky se střídaly s pomalejšími písněmi, v kotli stovky rozjařených pamětníků i pohrobkový dorost, odměřené (Frank Black) i rozesmáté (Kim Deal) tváře "skřítků", závěrečná hymna Where Is My Mind a sborové úúúúúúhhh, co znělo ještě dlouho hlavou. Takhle si představuju vystoupení "zasloužených" kapel.

Na žádné objevy není teď nálada, zůstáváme na osvědčených The Frames, což je kapela, o které musel v ČR slyšet alespoň zmínku snad každý, kdo se hudebně trochu orientuje. A když ne přímo o The Frames, tak alespoň o frontmanovi Glenu Hansardovi, který má tak zkurveně velké charisma, až to vždycky příjemně zabolí. Síla jeho osobnosti, potažmo celé hudby těchhle sympatických Irů se zde projevila přímo ukázkově. Padla na ně nelehká úloha hrát těsně po hlavní hvězdě celé akce, ze začátku tedy pod pódiem v ne příliš hojném počtu postávaly jen hloučky lidí a hudbě The Frames ani moc pozornosti nevěnovaly. Každou další písní se však The Frames proklesťovali směrem k publiku, aby si ho v druhé půlce vystoupení naprosto získali a náhle vytvořená masa lidí radostně aplaudovala. Kapela správně vsadila na největší hitovky a závěrečný přídavek v podobě coveru od Pixies byl tou nejlepší třešničkou na dortu.

Na britské Zero 7 jsme se chtěli podívat, ale naivně vysmáté kecy zpěvačky a následný výpadek proudu nás odradil a vracíme se tak opět k hlavní stage na doporučené vystoupení slovenských Le Payaco. Ani vlastně nedokážu říct, čím si mě tahle kapela získala, celý koncert jsem nadšeně proskákal a pociťoval čirou radost z hudby, nechával do sebe proplouvat jednotlivé tóny a dýchal atmosféru festivalu.

Na velice známou finskou Varttinu jsem byl již potřetí, ale scénář byl opět stejný. Nevím proč, ale vždy, když tyto severské děvy hrající zajímavou lidovou muziku vystupují, padne na mě podivná únava a nechuť cokoliv poslouchat. Festivalová krize, která se u mě čas od času objevuje. Nehledám žádnou přímou spojitost mezi hudbou Varttiny a mou mrzutostí, je to zkrátka prokletí.

Kolem druhé ranní se trmácím do Samsung stanu, který je zasvěcen taneční a hip-hopové produkci. Přicházím na set britského Andy C a nestačím se divit. Neskutečně masakrální a výživný drum'n'bassový (?) nášup, na který čile paří plně nabitý taneční stan. V kanadách, klobouku a ošuntělých hadrech si tu sice připadám trochu jako vidlák, ale co, jsme na festu. Hodinku si zatančím, velmi vítám tohle zpestření, projdu se ještě po areálu a kolem čtvrté ranní zcela vyčerpán ulehám do našeho mravencemi oblehlého stanu. Tak dobrou noc, děti, zítra nás čeká perný den...

Prohlédněte si fotky z akce

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek