Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - REPORTY - - - - - - - - - - - -

Ivan Wernisch - Píseň o nosu

Ivan Wernisch - Píseň o nosu

20.10.2005 Nový Jičín, čajovna Archa

autor: Jer_C | 24. 12. 2005, 10:00:06 | návštěv: 3728 | reakcí: 0

Předem avizuju, že tohle bude trochu divný report (a který můj report není divný, že?). O literatuře, natož poezii vím kulový, takže k odborné kritice to bude mít opravdu daleko. Spíše taková úvaha. Ale tady jsme přece DIY, ne? Osvobuzující argument, či spíše výmluva, která mi ponechává naprosto volnou ruku, tak proč toho nevyužít... Ale abych to zase moc nezlehčoval. Chci zkrátka jen sepsat reakci na tenhle večer, protože mě docela oslovil.

Ivan Wernisch je známý autor. Napsal spoustu skvělých věcí, které můžu vřele doporučit. Tento večer ale odsunul prezentaci své tvorby stranou a zaštítil svým jménem přehlídku autorů, kteří upadli v zapomění. Nakladatel Martin Pluháček (Petrov) mu vydal rozsáhlou knihu "Píseň o nosu", což je už, tuším, druhé pokračování antologie těchto zapomenutých básníků.

Přijeli, aby nám tuto knihu představili. Ivan s Martinem na přeskáčku četli vybrané ukázky, komentovali, odpovídali na dotazy. Prezentovali spousty let neprezentované. Stírali prach, provzdušňovali zatuchlá sklepení.

Kdybych nebyl socka, do téhle knihy jdu. A čím, že mě oslovila? Jakožto člověka, který čím dál větší měrou zahnívá ve světě tzv. "alternativní" kultury, mě zaujala následující věc. Ivan Wernisch, profláklá postavička, si přijede do našeho města. Mohl by si tu v klidu předčítat svoje věci, udal by tu své knihy, lidi by byli spokojení, že "naživo" slyšeli svého oblíbeného autora a uchcávali by, že zrovna ON přijel do našeho města. Zkurvená hra na hrdiny. Ivan se do tohodle šuplíku ale naštěstí nevejde. Radši použije své známé jméno k propagaci těch neznámých. Autoři, o které by jinak nikdo ani nezavadil. Historií zapomenutí, dávno mrtví básníci. Ale i kdyby dnes ještě žili, stejně by je pravděpodobně nikdo nečetl. Když to ale přijede číst Wernisch, všichni se najednou shodnou, jak dobré věci to jsou. Vypadá to jednoduše - jsem známý tak pomůžu těm neznámým... ale kolik těch známých lidí tohle doopravdy dělá? Každý sám za sebe, já se o nikoho starat nebudu, dejte mi pokoj a projevujte mi mé zasloužené uznání! Pche...

Takže velký respekt, Ivane, za tuhle nimrodskou piplačku, která vyžaduje zajisté velké úsilí. Ale máš nutkání tohle dělat a tak to prostě děláš, i když je to pěkná dřina. To se mi líbí. Jen tak dál!

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek