- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

K. H. Borovský, Michal Šanda

Dopisy

autor: peacer | 2. 03. 2010, 08:37:18 | návštěv: 526 | reakcí: 0

Současný spisovatel Michal Šanda vydal svůj soubor korespondence s Karlem Havlíčkem Borovským. Co na tom, že už je Borovský přes 150 let mrtvý, co na tom, že dopisy původně nebyly určené Šandovi - tahle kniha je totální úlet a vlastně i o ten tady docela jde. Tématem dopisů jsou totiž převážně včely, které se Šandovi nastěhovaly do skříně stejně samozřejmě, jako boubelatá žena, které původně nezištně pomáhal s kufrem a vůbec netušil, že neznámá si to míří do jeho bytu. A tak spolu žijí, chovají včely, hrají scrabble a Šanda s posedlostí grafomana spisuje své dopisy „příteli" Borovskému do Brixenu. Ten má ale zase svoje starosti a dopisy obou korespondentů se stávají komickými monology překonávajícími staletí.

Ohromná porce nadsázky čiší z každé stránky útlé knihy, která se pohybuje absolutně mimo žánry - jestli si něco představit pod pojmem postmoderna, pak je to právě tenhle způsob popírání veškerých zákonů literatury a časoprostoru vůbec. Konfrontace dvou tak zdánlivě odlišných světů a jazyků vytváří velice svérázný humor - nakonec můžeme zjistit, že se toho vlastně oproti 19. století moc nezměnilo, lidská blbost je stejná jako tehdy. Vznikla tak „roztomilá" naivní fikce, absurdní groteska, kde je literatura sesazena z piedestalu vysoce intelektuálního umění, když je to přece pořád jen hra se slovy, vytváření mimosvětů, jako když se hraje tak absurdní hra jako scrabble. Jak málo stačí k parodii některých současných až příliš komplikovaných románů: „Ukázalo se, že se zná s Haklem. Už vím, odkud vítr fouká. Potkal jsem Nowického a ptal se mě, co je na tom pravdy, že potkal Wernische, a ten mu říkal, že jemu říkal Kremlička, že Hakl říká, že na cezení lasagní po neapolsku je včelařská kukla mnohem lepší než šermířská."

Obsah Šandových dopisů tvoří podivné surrealistické zážitky s boubelatou ženou a včelím rojem, Šanda má prazvláštní úchylku v zaznamenávání svérázného slangu babských klepů, které ochotně sděluje Borovskému. Havlíček se zase vypisuje ze svých starosti s rodinou, hlavně švagrem Jarošem, který se ohlašuje už rok, ale do Brixenu stále nepřijíždí. Šanda mu zase líčí prazvláštní sexuální praktiky (stojí za citaci): „Boubelatá žena dělá neočekávané věci často. Soužití s ní je samé překvapení. Nic si nejde naplánovat dopředu. Místo chytání roje si boubelatá žena vyhrnula sukni. Přikleknul jsem k její kundě a jazykem objížděl okolo poštěváku. Dával jsem si záležet, abych o něj ani nebrnknul. Oblizováním kolem horké kaše se poštěvák nalil a ztvrdnul a konečně nadešla chvíle, kdy jsem o něj naopak brnknul. Co se stalo pak, není skoro k uvěření. Jako bych brnknul o napjatou tětivu. Pošťevák vystřelil z kundy ven, dolétl k roji a odvedl včely do kalhotek boubelaté ženy, svlečených na kuchyňské lince. Sebral jsem kalhotky a roj přenesl do prostředního šuplete v komodě. A boubelatá žena? Po celou dobu, co byl její poštěvák mezi včelami, měla mohutný nepřetržitý orgasmus.", Havlíček oproti tomu udílí detailní rady, jak zacházet s včelími roji: „Dnes jsi mne zas překvapil oznámením o rojení kuřat, neb jsem dle tvých předešlých psaní nic takového neočekával."

Tahle kniha je zábavná psychedelická jízda napříč časem, paroduje vše, co jí přijde pod ruku, vlastně i sama sebe. Oddychová četba? Postmoderna pro otrlé? Sranda pro intelektuály? Zkuste se přesvědčit sami, nebudete toho litovat... A navíc, světe div se, kniha volně ke stažení na stránkách nakladatelství Dybbuk.

P. S. Některé časové smyčky v této knize vyvolávají údiv (na str. 73 Havlíček píše o Vánocích 1951, na obálce se zase píše, že Havlíček pobýval v Moskvě v letech 1943-44). Tisková chyba? Utajená stránka dějin?)

Související články

Jan Křesadlo - Rusticalia - Variace na cizí themata

Informace

Vaše Reakce