- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Jáchym Topol

Cesta do Bugulmy

autor: maxim bukvar | 8. 12. 2009, 06:53:13 | návštěv: 2396 | reakcí: 1

Jáchym Topol ve vrcholné formě: jedinečná jazyková hra s pletencem kosmopolitního verbežného jazyka a globiš mutací, absurdní hyperbola se současným, apokalypticko-rasistickým šklebem, aktuální sajfi skazka.

Topol nezapře novináře ani pozorného pozorovatele společnosti, jeden z mála, který nezapomíná na druhou světovou a její zvěrstva, jeden z mála, který z toho nedělá sentimentálně-pragmatickou onanii nebo povinně oslavnou litanii. Rejpá, je třeba. V Cestě do Bugulmy spojuje historii vyhlazovacích táborů s rozdělením východního a západního světa, ale zároveň se vše odehrává v jakési přízračné budoucnosti, která je plná xenofobních narážek. Anne Applebaum říká, že Evropa je uklizená od minulých křivd, někdo vysbíral kosti z lesa, ale Applebaum i Topol ví, že je to jen vnější fasáda, uvnitř to vře a hrozí. A Rusko? To je druhá Čína (říkám já).

Přebuzená, stylizovaná hra o sedmi postavách mísí post-komunistické i post-kapitalistické echa, ideu Evropské unie i feminismus, předjímá osud světa, Topol jako by se střihem dostal o dvacet let dále (nebo taky pět či deset, přijít to může kdykoliv). „Až se oteplí, přijde bůh." Co to znamená? Že roztaje sníh a všude kolem vyrostou ohromné komíny mrtvol. A o ty se bude muset postarat polní pitevna,  Simbérie není daleko.

Topol rád používá  anekdoty, které jsou v prvním plánu vtipné a v tom druhém dotvářejí groteskní notu celé hry. „Znáte tu, jaký je rozdíl mezi turky a endéráky? Turci mají práci a hovoří německy." Nebo: „Vy češi jste stejně takoví malí němci." Nerad bych vyvolával dojem, že Topol je euroskeptik nebo podobné laciné nálepky. Topol je střízlivý umělec, který vidí i se zavřenýma očima. Skepse je na místě, průvodní jevy čehokoliv nás nechávají tupě klidné.

Cesta do Bugulmy je napsaná na objednávku düsseldorfského Schauspielhausu, vyšla v němčině, polštině i češtině (nejprve v časopise Svět a divadlo, pak v souboru Supermarket sovětských hrdinů, 2007), živě byla hrána pouze jako scénické čtení,  i když potenciál na jevištní provedení zcela jistě má.

Rozhlasová dramatizace v režii Thomase Zielinskeho dobře následuje text, herecké obsazení i zvukové dotvoření celku textu přidává, i když má svoje mouchy. Bugulma je postavená na groteskní stylizaci, jenže ženské postavy hrajou jinde jak ty mužské, zatímco Rostislav Novák výborně trefuje jasnozřivou vojenskou slepotu fanatika, Eva Salzmannová je jalově studentská a Vanda Hybnerová zas příliš civilní.

Zvukovou a hudební složku měl na starost Ivan Acher, hledač, hudebník a skladatel, taky zakladatel Centra převzdělávání profesionálních hudebníků zpátky na amatéry, který hostuje kde se dá a je součástí Agon orchestra (podíleli se na hudebním projektu k Topolově Sestře). Už jen úvodní, temný industriální náběh vás vrhne do středu zmaru, který dokoná mistrná gradace a makabrozní závěr. Zůstává otázka, jak daleko je do Bugulmy a kdy konečně roztají ledy.

Jáchym Topol se jeví jako klidný a pokorný slídil dneška. A jeho textové výboje jsou silné a úsporné rány.

Informace

Vaše Reakce