- - - - - - - - RECENZE LITERATURA - - - - - - - -

Pavel „Hirax“ Baričák

Kým nás láska nerozdelí: Nachádzania

autor: peacer | 5. 10. 2009, 08:21:08 | návštěv: 622 | reakcí: 2

Tak je tu nový Hiraxův román, druhý díl k předchozímu „Hľadanie" a opět s geniální schopností vyvolat protichůdné reakce a rozbouřit hladinu emocí. Bohužel, ani ne tak tím, co se v románu děje a říká, ale tím, jestli lze to, co máme před očima, považovat za literaturu nebo nepovedený pokus o ní.

Hned první kapitola nás přesvědčuje o tom, že se toho od prvního dílu příliš nezměnilo. Snad jen počet postav se poněkud ustálil a ty nově příchozí lze spočítat na prstech jedné ruky. Samotný příběh (i když to je možná příliš silné slovo) je opět zrcadlem vědomí hlavního hrdiny Xiastra, který se tentokrát pohybuje mezi Panamou a Slovenskem. Jako osvětový pracovník a misionář opět šíří svá moudra, a vůbec přitom nezáleží na tom, kde se právě nachází. Smrt, láska, sex, vztahy, Bůh, život - to je koktejl, který se v této knize omílá jako v šejkru pořád dokola. Alternativní verze červené knihovny, zde však alespoň s jakousi vizí, se kterou se můžete ztotožnit nebo jí odmítnout jako mlácení prázdný slámy.

Struktura románu nevybočuje ze standardu nastaveného předchozím dílem, Hirax je mistr slovních přestřelek, o tom žádná. Kniha však občas působí jako nekonečný a uměle prodlužovaný seriál, v němž se herec, který zemřel ve 13. dílu, vrací nepochopitelně zpátky na scénu v díle 137. Nadchádzania jsou spíše povídky řetězící se za sebou bez výraznější významové spojitosti. Při sobě je drží pouze jméno hlavního hrdiny. Ano, Xiastro, modelový solipsista (kam se hrabe hrdina románu Henry Rollinse). Ke generalizování se nejde daleko, místo jedné věty se jich vychrlí deset, s přibývajícími stránkami se ale dostavuje únava a někdy se prostě důvod, proč otočit na další stránku, hledá jen stěží.

Ale nakonec je i Nadchádzania docela zábava, navzdory vypravěčově občasné rádoby společenské kritice. Hirax je nepochybně výborný vypravěč, ale v knize to prostě nefunguje. Spousta situací v románu vyvolává jen odevzdaný úsměv. Xiastro zde opět řeší problémy a nesnáze ostatních - manžel jeho sestry je gay? Nevadí, život jde dál, najde si lepšího chalana, pravda? Kamarádka Soňa trpí nadváhou? X. má řešení! „Neponáhľaj sa, nepodvádzaj, jedz normálne, častejšie, ale menej." Mám dojem, že na tuhle povrchní hru budou ochotní přistoupit jen lidi s věkem končícím na -náct, ale kdo ví...

Některé situace jsou tak bizarní, že se jim už ani nejde smát. Laciné provokace jako je soulož s řádovou sestrou na záchodku ve vlaku už v dnešní době asi fungovat nebudou. Snad jeden typický příklad za všechny: Xiastrova sestra Siastra se opije po zjištění, že její manžel Marek je gay (X. ho den předtím potkal v gay baru, když tam „náhodou" zavítal s Maťou a Sukničkou, Maťo zde trochu provokoval, aby skončil po ráně pěstí pod barovým pultem, stejně jako X. právě se vracející po vykonání potřeby - a Marek, který tu „náhodou" trávil volný čas, je ze šlamastiky vytáhl) a schová se v Tescu do vystaveného stanu, odkud zavolá X., který se pro ni do „chrámu boha konzumu" vypraví a hned na prahu neopomene spustit dlouhou litanii počínající: „Zobuďte sa! Otupili vám zmysly..." atd. atd. Prostě Hiraxova klasika. Neuvěřitelné? Geniální? Křečovité? K smíchu? Stačí si vybrat, žádný patent na jediný správný názor neexistuje.

Zarytí Hiraxovi fanoušci budou hltat verbální masturbaci Xiastra, na straně druhé tu stále budou lidi, kteří se už při pohledu na obálku roztřesou vzteky. V nové knize se spousta věcí opakuje (i když to nic neubírá na jejich „závažnosti"), třeba věty typu: „Spoločnosť se totiž ničoho tak veľmi neobáva jako rozhodnutia jednotlivca." nebo „Nie sú dobrí a zlí ľudia, sú len ľudia.", ale aspoň tady zůstává jediná jistota, Hirax zůstává svůj.

Vydat podobnou knihu na vlastní pěst jistě stojí nemalé úsilí a odvahu, takže by byla chyba vynášet zbytečně radikální soudy. I kdyby to byl jediný důvod, proč se o tuto knihu zajímat, provokovat bude zaručeně, už svou existencí...

Informace

Vaše Reakce