:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
See You in Hell se zrovna nešetří a tak sklízejí plody stromů. Minulý rok vydali album Útok (Insane Society Records, Phobia Records) a letos se strhla bouře zájmu z řad zahraničních punk labelů. Prostý výčet postačí: CD version on Too Circle from Japan, CDr version on Love From Hate from Philippines (incl. Market Your Self LP), CDr version on Defect Tapes from Belarus, Tape version on Pissed Off/Sukma from Malaysia, CDr version on Boling Point/Junk Cola from Macedonia (incl. Market Your Self LP). Tomuhle se říká celosvětový dosah?
Nadto se ozvali amerikánští Not Very Nice a v nákladu pětiset kusů vylisovali "2003 - 2007 discography CD". Placka je v kartonu na sedmipalec a na něm přebaly desek, o které se jedná ("Útok", "Umět se prodat", songs from split 7" w/M.G.P. and comp. Songs), uvnitř texty v angličtině, CD potištěno azbukou japanu. Smacznego.
Je to dobrá přehlídka starších songů, která by mohla vyhovovat všem, co žádnou nahrávku SYIH doma nemají. Baví mě, že jejich zhurta nakopané hardcore míří ke crustu, ale není tolik metalické, má punkrockový ksicht a sdělnost. Jejich muzika je složitější, tři akordy jim nestačí a jak jsou vyhraní dokazujou časté instrumentální vyhrávky uvnitř songů. Rychlé hardcore, tvrdé riffy a výběhy kytary, důraz na rytmické podloží. Není náhodou, že výběr uzavírají covery Kritické situace a Radegastu.
Jedinečnost SYIH je v jejich textové potenci. Angažované texty jsou srozumitelné, ale ne primitivní, brojivé i přemýšlivé. Trefují společenská témata, ale nejčastěji jim není zatěžko namířit prst proti sobě, jak říkají Zubři. Psané slovo tak má zajímavý, intimní nádech, sebereflexe vrhaná ven, znejisťuje mou existenci, žádá opodstatnění a nutí k úvaze, co je osobní problém a co všechno se mě týká. Prvoplánově vyzývavý song Útok je opakem, zato je přesvědčivý a taky nabízí nečekaný obraz: „pod dlažbou ulice skrývá se pláž“ (narážka na revoluční snahu situacionistů o propojení umění a revoluce). A vedle toho zaslechneme bezútěšné, zdánlivě rezignující dvojverší: „Jen další den / co nikomu nechyběl“.
Čtyřiadvacet válů je pořádná porce, ovšem SYIH nepřekračují v jejich stavbě tři minuty. Neznamená to, že by jim stačil základní rytmus a pár kudrnek, ani že texty jsou tím hlavním, na co bychom se měli soustředit. Hudba není nádavkem a na krátké ploše předkládají dost nápadů a změn. V tomto ohledu u mě vítězí Nepřítel. Ale jenom tady: nepřítel totiž není variací přítele.
Deska je k dostání za bratru 120kč na mejlu: orba@seznam.cz


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd