:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
Tohle není texaský masakr motorovou pilou římská několik, tohle je čtvrtá deska tamních Born to Lose, která uvádí jejich současné evropské turné. Co můžete čekat?
Svižný, nakopávací a nekompromisní punkrock bez melodických vytáček a prázdného přešlapování. Héééja, sborové pokřiky a refrény, řízná a krátká kytarová sóla, jedna rychlost, žádný mezipřistání, hovadská krása kolektivního tance, mosh. Čistý punk, hodně old a hodně easy, přímočará flusačka tónů, hobel parket, svinský záda a rochnění v kotli.
Texasští kick ass punkrockeři mi připomínají někdejší pražskou kosmopolitní kapelu Dirty Pictures, na které sem vyrůstal. I dneska mi vlhnou oči a dávno suchý flašky od vodky a rumu se nalejvají někdejší žízní. Dirty Pictures se odehrávají v jiné rychlosti, místo 45 spíš 33, ale hlas zpěváka je podobně zastřený a osobitý. Born to Lose nejsou tak členití, táhnou na bránu, v kopačkách a bez chráničů, kopou se do zadku a trefujou furt do černého. Někdo to rád černé a bílé, někdo horké a i když sem vystydlej pro tendle ranek, dřív bych si urval ruce nohy po prvním songu...
Dalekonosné echo kytar a táhlý sborový zpěv, za který by se nestyděl ani nacvakaný stadion. Nevim jestli je to tím, jak deska pokračuje v podobném duchu nebo přirozenou inklinací k neopunku amerického střihu, ale z nášlapných min jsou slepé patrony a prozíravým se stává ten, kdo holduje raným Green Day nebo Rancid. Možná je na mě sedmnáct tracků hodně, možná sem starej kňour voprcanej vlastníma pochybama.... Jisté je, že koncertně musí tahle kapela pohltit, i kdyby měli lachtaní ruce a kozí pysky.


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd