Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Kaizers Orchestra

Kaizers Orchestra

Maestro

autor: maxim horovic | 24. 12. 2005, 11:24:09 | návštěv: 4517 | reakcí: 0

Uhlazený šestičlenný ansámbl Kaizers Orchestra pochází z norského Bergenu a vznikl někdy na konci milénia. Je to sice dost času na to, aby se o nich vědělo šíře, ale na druhou stranu: kolik norských těles, skladatelů nebo interpretů znáte? Ovšemže žádná hlušina, divousi hned řeknou Dimmu Borgir, elektronici Jack Meyerz anebo Röyksopp, freejazzmani Supersilent, experimentátoři Eivind Aarset a sentimentální strunaři Kings of Convenience. Bohatá scéna s dlouhou tradicí. A Kaizers Orchestra? To jsou rockoví eklektici na pomezí rocku a folku.

Na aktuální desce „Maestro“, která je v pořadí třetí, se norský sextet opět pohybuje na jejich hranicích. Než o přesné stylové vymezení jde o jejich překračování a mísení. Bluesově ztišené kousky („Jaevel Av En Tango“) jsou rytmicky jednoduché a syrové, jako by je ušil sám Tom Waits, až na to, že Kaizerovci ho zabalí do vícehlasu a srdceryvného pořvávání na pozadí. Zdánlivě primitivní rytmika je poznávacím znamením souboru, je příjemné sledovat, když se k ní přidají kytary, klávesy nebo saxofon a společně se rozjedou ke svižné punkovce. To už se vám budou vybavovat severské indie-HC spolky z ranku The International Noice Conspiracy. Ale „Orchestra“ tuhle polohu pojímá s bizarním nadhledem a dá vám s klidem zapomenout na „moderní“ spolky vrhající se do vod osmdesátkového rocku. Nebojí se ani pateticky tklivé písně, do níž zapojí akordeon i smyčce nebo rozevlátě dýchavičný zpěv nálehavého Jan Ove Ottesena. Na dojetí nemáte kdy, song „Dieter Meyers Inst“ vrcholí mírně kakofonickým finále, odehraným na olejové barely.

Opravdový folkový žalozpěv je až následující „Christiania“, zjevně určený k dlouhým podzimním sebevražedným večerům – terapeutický song, který coby středobod desky hlídá její balanc. Kaizers Orchestra koketují s balkánskou dechovkou, stejně jako s divočejší, bezmála westernovou latinou. Pískané intermezzo „Senor Flamingos Adieu“ vyvolává svět filmové hudby Ennio Morriconeho. To už kapela sedí v mexické hospodě a brumlá do éteru své banjo blues. První, na koho si zřejmě náhodný posluchač nad touhle deskou vzpomene, bude Nick Cave. Rockově rozverný a ukřičený z období The Birthday Party a současně šansonově zkázněný.

Nemůžu říct, že největší předností Kaizers Orchestra je proplouvání mezi žánry, protože mi to zavání trendem. Kaizers Orchestra jsou postpunkově uřvaní i indie rockově rozjímaví, jejich hudební skládanka se mění každým songem, nevíte co od nich čekat. Zatímco od Cavea to víte, že. Ale tohle není argument. Přeci neřeknu, že jsem se zamiloval do kočky, od který nevím co čekat, zatímco moje družka je má stará známá. Nebo jo?

Doufejme, že budeme mít možnost vidět jejich produkci naživo. Nedbalí elegánové vystupují v tmavých oblecích, naparfumovaní šarmem podezřelých gentlemanů. A zlí jazykové tvrdí, že pouze slyšet a nevidět je, znamená poloviční zážitek. To by znamenalo 14 bodů z deseti.

Informace

Žánr: indie-rock
Nosič: CD
Celkový čas: 45:27
Rok: 2005
Vydavatel: Vertigo
Seznam skladeb:
  1. KGB
  2. Maestro
  3. Knekker Deg Til Sist
  4. Senór Flamingos Adieu
  5. Blitzregn Baby
  6. Dieter Meyers Inst.
  7. Christiania
  8. Delikatessen
  9. Jaevel Av En Tango
  10. Papa Har Lov
  11. Auksjon (i Dieter Meyers Hall)
  12. Pá Ditt Skift

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek