Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Swervedriver

Swervedriver

Trumvirát vysoko nad epickou sračkou

autor: Max Švarc | 21. 05. 2018, 23:00:57 | návštěv: 782 | reakcí: 0

Nic jiného než test, jestli inklinujete k zen buddhismu nebo ne, k životu nepotřebujete. Zůstává skutečně jen na vás, zda rozumně nebo míň. Oxfordský poprock je všechno jen ne průměrný, Swervedriver naučili lásce ke kytarám, stejně jak když mažete pro celý Tábor.

          Záběr jak z na Hromnice o den více, akorát budík hraje melodii Deep Seat, jednu z nejmajestátnějších poct psychedelickému rocku, tremola bouří, melodie se vine jako známá cesta, pod nohama vápenec a v dálce fabrika. Nestačí. Melodie se navíjí na cívku jak vlasec při chytání ryb, nádherné opalizující odlesky hladiny. Kamenné bicí ponořené pod hladinou basy. Věčnost na rohu posledního vesnického baráku, tnutí a příval prudké jarní přeháňky.

          Nedokážu nemilovat Swervedriver. A děkuju životu, že se jejich opravdovost prohnala v pubertě mou mizernou existencí. Teď sedím a nad hlavou krouží jasné sokolí oko, které společně s mýma ušima opět užasne nad hlubinama krásy úsporného rocku, řemeslnou krásou mysli. Trilogie ípíček otvírá nebeské brány všelidskosti, drama mění ve vhled šírého klidu a přehledu, čtyřčlenný šém.

         

         Ve 120 minutách v přesvícenosti vykoupaný videoklip Son of Mustang Ford mě přitáhl stejně jako Alana McGheeho ke kouzlu nabustřených kytar a nepravidelné souhře kytar, posazených proklatě nízko podlaze, stopa shoegaze znamenala pouze zpestření už tak dost hloubkově nastavené hudební sondy. Rozhodující EP z už dříve napsaných písniček Adama Franklina rozprostřelo paletu jak páv ocas, což musel v té době uznat snad i Lenny Kravitz. Jsou to songy nikoliv dokonalé, ale ŽIVOUCÍ, ukrývají sílu, o kterou si říkáš pohybem. Platí to jak o titulní věci, tak o dalších třech.

          Volcano Trash víří opět na zubatých tremolo základech někam do temné modři obloh, Kill The Superheroes předznamenává příchod subpopových Pond. Odsýpá, plná tonáž kytar se vrací k šedesátkové inspiraci, charakteristický vokál se rozcvičuje na klíčovou, zvonivými vyhrávkami a charakteristickým hlasem překypující Juggernaut Rides přes minové pole zkreslených kytar v druhé části. EP jak víno!

          Mistrovství v napsání naprosto k podělání chytlavých věcí neboli poslech bez 17 vteřin devatenáctiminutového ípka na repeat. Rave Down vykazuje fantastično fyzickým dotykem se strunami, činely, blánami, prostě vším, co může muzikant zkoušet rozezvučit. Úvodní riffovka, přiznaná inspirace Dinosaur Jr. znamená pětiminutový orgáč, rozjetý vlak, detonáž středně velké TNT bomby, sen kohokoliv, kdo má kytarovku.

          Zní a odesílá kamkoliv mimo střední proud. Nahrávka, která se stala na sklonku roku '90 singlem týdne v Kerrangu nebo kýho čerta. Mimo pochybnost jsou zde všichni čtyři muzikanti rozkročení nad tím, co utíká skrz prsty někam dál, k mikrofonům a dál k posluchačům. Rave Down… Hit the Ground!

          She Besides Herself zasněně pootáčí ke špičkám bot, line se jak vzor na hřbetě zmije, fascinuje, hypnotizuje, mohla by trvat věčnost, ne jenom pár minut průchodu tunelem zbustřeného zvuku. Afterglow zdánlivě odkazuje názvem k Loop, ale jsou to opět Dinos z období Greenmind, stačilo mít vlasy, v koutku jointa a pod nohama prkno a jedeš. Ponory pod zvukové nánosy – mistrovské dílo hodné pětistrunných milců, což Zedhead jen potvrzuje. Točíté spirály, v rychlosti vypalované přechody. Platí rovnice nemůže zestárnout = nemůžeš zestárnout.

          „How does it feel to feel, you know it's for real? Don't say we'll die, you know it's a lie. I watch from reel to real, don't see what i feel. Split open wide, awash in the tide…“ HYMNA! Ano, Sandblasted EP ukončuje trilogii „malých“ desek, které ale vydají mnohem víc než leckteré dlouhohrající album všemožných kytarovek. Už dávno synchronizované ruce čtveřice Franklin/Hartridge/Vines/Bonnar kouzlí a rozvíjí dál, co mám na Swervies skutečně nejraději – přechody z hřmícího na poloakustické vyhrávky, jako těsně před třetí minutou úvodní Sandblasted. Flawed jsem hrával na „diskotékách“ U Zoufalců kvůli zastřenému zvuku, který lákal Algenu a členy Honey Bunny ke stolu s datártovskými cédéčky. S Fudge Tunnel a Captain America mnou nejhranější britské nahrávky přelomu let 1991-92.

          Flawed zní jakoby z dálky, zkreslení se stává organickou součástí samotné nahrávky, která vyšla v létě 1991, těsně před vydáním dlouhohrající Raise. Sebejisté křižování vodami zlaté éry kytarovek vrcholí ve fascinujícím způsobem jednoduché Out, kterou se v té době nechali inspirovat téměř všichni pražští shoegazeři v čele s Naked Souls, Tom Is My Sugar aj. Napomohla tomu nejenom vysoká frekvence přehrávání na R1, ale naprosto srozumitelný feeling a bezstarostný drajv. Ten se týká i závěrečné Laze It Up, která voní po sklepních zkušebnách a rozpustilém věku, kdy mít kapelu nebyl marketingový tah, ale docela obyčejná radost ze sdíleného pocitu. A přesně takový smyslový zážitek se pokusí Swervedriver neezotericky vyevokovat o více než čtvrtstoletí později živě.

Swervedriver (UK, Cobraside) vystoupí dne 23. 3. 2018 od 20h v pražském klubu Futurum. Předskokanem bude Honza Tomáš (Tomáš Palucha, Sítě).

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek