Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Sam Coomes

Sam Coomes

Bugger Me

autor: Max Švarc | 23. 03. 2017, 13:01:19 | návštěv: 467 | reakcí: 0

Zpívající klávesista a indiepopový purista v jedné osobě vytáhl v dvapadesáti zvukem obtěžkané, kratší album, které vrací do dob, kdy tolerance k experimentu dosahovala hodnot blížících se maximu. Kvílivý hlas to sice nepřipomene na kabaretním půdorysu Stride On, ale chvíle pro mozkové napětí přichází hned vzápětí – kdy Sam začne dovedně krotit vykroucenost podivuhodně archaicky znějících rock-si-chordů či crumbarů.

        V duchu pitoreskního reje opakovaných klávesových motivů se nese celé Bugger Me, ale to, co ho spojuje pupeční šňůrou z vrcholnými období Sama Jayneho nebo Neila Haggertyho, je samozřejmost jako kdyby poskakujícího, stále mladistvého hlasu padesátníka. Bela Lugosi is dead, ale Portlanďan si svoje techtle mechtle při pohřbívání amerického snu vychutnává co nejmorbidněji.

        A někde tam leží spojitost s jenkinsovsko-nathanielovským zdánlivě pokřiveným pohledem na realitu společnosti, která si stále neuvědomuje svojí strnulost a poloviční ulehnutí mezi mrtvoly. Zřejmě proto zní Shined On jako syntetizátorové hraní u otevřené rakve, kde stydne nebožtík a kde se baví přejížděním klaviatury pouze pochybný interpret, jehož se velmi osobně týkalo společné koncertování s Elliotem Smithem v době, kdy se blížila chvíle definitivního a nevratného rozloučení.

        Instrumentálním táborem pod vrcholem desky si zjevně uzurpovalo Lobotomy Eggs, ve kterém rozpoznáváme morbidní pohyby stažených cév před kómatem strany A.

        Po otočení desky už je jasné, že hit se ukrývá hned v prvních drážkách a středním tempem pulzující Cruisin Thru připomene, v jaké bítlsácké sveřeposti spočívala síla nejlepších alb Quasi.

Ať už šlo o šuplíkovku či ne, Coomes zde neždímá emoce samoúčelně, ale spíš se soustředí na přesvědčivé důrazy tak dobře, že pocitem důvěrně známé písničky se zapíše L/A/L připomínající Just Like the Rest, která by s přehledem mohla zaznít na Destination 2000.

        Předivo intimnější zpovědi nepostrádající klenbu zapamatovatelné balady se vytratí s tonikem Corpse Rider, ale hned o kus dále zní hudba stejně děsivě mrazivá jako Liškův Sněhulák s hlasem promlouvajícím Odkudsi. Temná psychedelie má opodstatnění – deska vrcholí kabaretním číslem Bugger Me, kde se krok sun krok mění v děsivou analýzu úpadku, který Amerika nazažila dlouhé desítky let. Bavičův, nebo chcete-li, klaunův hlas se ležérně rozprostírá mezi zeefektovanými klávesovými monstry, jako kdyby Frankenstein tančil v elektrošoku po rozpáleném uhlí. Propíraná sólovka nepotěší zřejmě všechny, ale takovou ambici jí přisuzovat netřeba. 

Sam Coomes (USA, No Quarter/Domino) vystoupí jako předskokan The Black Heart Procession (USA, Temporary Residence) v Divadle Dobeška dne 24. 3. 2017 od 20 hodin.

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: alternativní rock, kabaret
Nosič: LP/CD
Celkový čas: 41:55
Rok: 2016
Vydavatel: No Quarter/Domino Recordings
WWW: https://samcoomes.bandcamp.com
Seznam skladeb:

Stride On    
Tough Times In Plastic Land    
Everybody Loves A War    
Shined It On    
Lobotomy Eggs    
The Tucchus pt.I    
Cruisin Thru    
Just Like The Rest    
Fordana    
Corpse Rider    
The Tucchus pt.II    
Bugger-me   

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek