Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Black Tar Jesus

Black Tar Jesus

Who's the Freak When Days Are Bleak

autor: Klajban | 16. 12. 2012, 08:14:52 | návštěv: 2550 | reakcí: 1

Všechny oblíbený zvuky na jednom albu? No jasně, protože tohle je Black Tar Jesus a jeho prvotina Who's the freak when days are bleak. Devět songů, devět textů, jeden zvuk, jeden freak a dva pomocníci z mýtického Slezska. Todle už je úplně jiná liga, ty vole. Jestli si doteďka chodíval jenom na zápasy okresní divize, tak bacha, ať to s tebou po prvním poslechu nesekne jak se starou Kropáčkovou, když poprvý slyšela vnukovo klení.


Většinu vzpomínek v hlavě mám v přímlží jak večery po pančovaným koňaku z Polska, ale tohle vidím úplně jasně: džíny, kožená bunda, blbá kytara a bílá felcka k tomu. Zepředu hlavy výraz a la neutral a tobě nevědomky vymetává hlavu otázka, jestli je přirozeně pohrdavý nebo uměle nenucený. Na sólíčka se tady nehraje, jedem slokurefrénsloku a než by mělo být chvíli ticho, prásknem tam pěknou melodii a dupej znova sloku. Čile účinné a sprostě prosté, průhledné jak prázdný štucek a dobré jak máminy rumový koule se slanou mandlí vevnitř a kokosovou posypkou k tomu.

Nechutně klasický zvuk celý desky  ti záměrně připomíná všechno to, co bylo a co máš tak rád, jenom si to nechceš přiznat, protože přece nejsi žádný máslo. Melodické melodie tě nutí používat pleonasmy a ty se nemůžeš zbavit pocitu, že něco takovýho mělo vyjít už dávno, když to je tak lehký a snadný. V hlubinách svých morků ale víš, že to nemůže a ani není tak lehký a snadný, a kdyby přece jen jo, je zatraceně těžký to najít a jediný reálný vysvětlení je, že to někdo složil už dávno, nandal do prázdný lahve a vyhodil na neznámým místě. Štěstí pro nás, že to pak našel černý Ježíš s příchutí dehtu a udělal z toho regulérní album.

Jestli se tu něco vine všema devíti zářezama, je to vlezlá pop-stonerová pohoda, jako když čumíš z okna za deštivý noci a máš jasno v tom, že teď sou věci oukej, všecko je dovoleno a zapomenuto a věci se poserou zase až po svítání. Ten noční okamžik je ale skutečněj, stejně jako todle album. Who's the freak when days are bleak je deska vyzrálá jak červencový třešně. Byla by nesmazatelná škoda vyjmenovávat všechny ty kapely, co mi to připomíná, protože pak si to zatlačíš do míst, kam to sice logicky patří, ale kde to prostě nechceš mít. Máma mý mámy taky řadí polívky podle abecedy a koření podle barev, ale já to mám nejradši pomíchaný a na různejch místech s rozsypanou solí a kornflejkama navrch.

Who's the freak when days are bleak je přesně ten typ desky, kvůli kterým bylo vymyšleno tlačítko Replay. Po opakovaném poslechu ti kromě slepé víry v Božího syna nezbude než bezdůvodně doufat, že tohle není konec a jednou se Kristus vrátí s něčím dalším i třeba pětkrát horším, protože i tak to bude furt skvělý.

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: indie rock
Nosič: MC/mp3
Rok: 2012
Vydavatel: Stoned to Death
WWW: http://blacktarjesus.bandcamp.com
Seznam skladeb:

1. ill at ease

2. visit 2

3. come down

4. forever eighteen

5. your lighter in my pocket

6. haunted souls

7. anton

8. something in the vein

9. don't ask me i got no clue

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
Trauma
4. 03. 2013, 18:43:06
jo, dost přesně popsáno

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek