- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

BORIS / SAADE

split 7"

autor: maxim korova | 6. 08. 2012, 08:00:16 | návštěv: 738 | reakcí: 7

Splitko Boris / Saade jako pocta (nejen) tuzemskému black metalu. U které z kapel to může více překvapit? U Boris, kteří jsou známí svým pažravým přístupem k metalu a rocku vůbec, ale i bezelstnou koketérií s popem? Nebo u Saade, kteří se nejednou vyznávali z lásky ke starému thrashi a v případě Zakopala, který je spojovacím článkem obou kapel, i k ranému domácímu black metalu? Dnešní ozvěny retra jsou úchvatné hlavně tím, jak dokonalé jsou, papežštější než papež, tedy pokud to není trochu přes čáru a přes víru, říkat něco takového o splitu zjevně satanistickém.

Proti tomu dvojice Zakopal/Rozbořil zní jako temnější a hutnější light verze: obsazení kytara-bicí se může jevit omezující jen těm, kdo je neviděl naživo, bas-kytarový Zakopalův arzenál většinou vydá za celou dodávku. Oproštěný nástrojový funébrmarš, na poměry Saade ostrouhaný o filtry a efekty, se soustředí na špinavý zvuk s ponurým hučivým témbrem, jednoduchý punkový rytmus a jeho stereotypní opakování zní nechutně jednoduchým, ale zároveň hypnotickým dojmem. Poslední věta skladby najednou přileje sto oktanových čísel, kytara vyletí riffové schodiště jedním tahem a vál končí. Nemůžu se zbavit jisté potutelnosti, která však neubírá hudební působivosti. Otázka je, co bůh. Co kanec? Zkreslený, téměr polodeklamovaný vokál a snůška černých metalových klišé, rány a krev, nelidskej řev, zvuk starší než první zkušebna, přízemní a plný jako márniční mrazák, moderní syrovina.

Japonští filigránové Boris jako milovníci světového metalu a jejich více než vřelý vztah k Česku, zprostředkovaný hlavně tour managerem Zakopalem. Ten stojí za mikrofonem i v tomto případě, ve skladbě Czechoslovakia, která v jiné verzi uzavírá jejich loňské album Heavy Rocks. Destrukce, nicota, strach - jsou lepší témata? Boris jsou dnes považovaní za jednoho z nejprogresivnějších hráčů na rockovém poli, už jen proto, že ladně míchají stoner, poprock, drone, psychedelii, shoegaze, doom i sludge, o noisu nemluvě, a přitom neznějí banálně nebo „avantgardně". Czechoslovakia bleskurychle obtáčí thrashmetalový základ s blackmetalovým vyzněním neuvěřitelně ostrými riffy. Ty doplňují echa, kvílivé stopbally po vzoru industriálních metalistů, elektronické zášlehy a ruchy neváhají vstupovat do čisté riffové řeky, zvuk se kumuluje do hlukového valu s nervózně atmosférickými parametry, masa výbojů krájí prostor na milimetrový papír. Jedinečnost krychle.

A jestliže text Czechoslovakie dochází na okraj vlastní víry, na nejzazší bod, kde se modlitba láme do neřesti a prodlévá na tomto místě, za řinčení plamenů a dalších rekvizit, ještě satanističtější Vrah už je tělesnou oslavou překročení prahu, nekonečnou vteřinou smrti. Nevidím absolutní svobodu ani její zbytky, jen tělesný strach, sílu zmaru. V případě „federálního válu" se jistě nabízí interpretace odluky dvou zemí coby převládnutí egoistického principu a vlastního sebeuspokojení, ale na hodinu politologie a metatextu je ještě příliš brzo.

Jak říká boss jednoho tuzemského labelu: jeden malý vinyl a tolik slov? Tak málo asfaltu a tolik not?

Související články

Boris - Smile
SaDE - s/t

Informace

Vaše Reakce