HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

odebírat aktuality

DESKA MĚSÍCE

Prügelknabe / Vocatio Interna

split 7"

- archiv -

PÍŠOU JINDE

:: Nová Bílá hora? Odkládá se!

Zvědavec.org

:: Strach z plebejce

:: (Ne)mocná média

Britské listy

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

CocoRosie

We Are On Fire/Tearz For Animals

autor: Miro Koněv | 28. 07. 2012, 12:33:25 | návštěv: 674 | reakcí: 0

Funglovka o dvou strannách se Corey Ruskovi musela zjevovat ve snech. Morbidní, ale logický kolaps postihuje i poctivé dříče na poli punkrockového nevědomí. Proto se stalo ráno 5. června památnou zatáčkou nové éry. Divadlo žije.

Mostní oblouk směrem zpět ke Grey Oceans vyniká výmoly, nornost tajemství se po vzoru vhozených lahví vrací Golfákem až k dechu mrtvých, móžno tancujících. Ta tam je kabaretní voliéra, zrání rozrušilo monolit. Formát je pánem a dvě jsou jak stereotyp z dálky obrození. Tak už to pust znovu Same, pardon Davide. Ne, ne, ty orly s kovovým krytem na televizním rádiu...!

Áčko sáhlo do strun minimálně, sampl vládnoucí čtyřem minutám volí odpor nula. Chléb je namazán, máma pleje zahradu. Noc má ale dimenzi populistického strašení, temná paní vypouští ektoplazmu zářivější Slunce. Velká vodní plocha pitvořivosti se přesouvá k pevnějším obrysům vltavínů dna.

Hledejte poctivě a Geoff Barlow vydá doporučení hned po vypuštění silnějšího bassového hlenu. Atmosférické lpění na osmdesátkovém poprašku z rozemletých flitrů se hlásí až s refrénem, ale postupné těšení rozhodně neškodí, spíš nabuzuje. Stínový Clams Casino si odskakuje od zlámaných IDM linek a moderna má pré.

Stanice Český rozhlas prý konečně vyměnila dramaturga, tak se podivme pravdě s béčkovkou, kterou leckterá „zagorka" ve zlatý éře pětačtyřicítkových očí lákala slavičí jazýčky. Neplácáná, ložená křivka na pomoc vlastní bídě Euroatlantů se prohýbá pod ryzím střípkem Hagertyho génia aneb jeden hlas nestačí. Pošlete prosím Chocholouška do Afriky a vrátí se vám obtěžkán dvojím pasem a nevěstou bohů.

Vzorky matematiky ubírají na luxusu prvniček, ale i tak se posouváme na festivalovou úroveň Björk, stejně jako svého času Green Day za Bonovým ocasem. Úkol na pondělí: setrvat dokud žvatlavá sdílnost nedosáhne kulminace sledovanosti. Umění pro život, život pro umění.

Související články

Coco Rosie - The Adventures of Ghosthorse and Stillborn

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba

Žánr: pop, trip hop

Nosič: 7''/MP3

Celkový čas: 09:09

Rok: 2012

Vydavatel: Touch and Go

WWW: http://www.tgrec.com/bands/band.php?id=8

Seznam skladeb:

We Are On Fire
Tearz For Animals

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

>> Přidat vlastní reakci a projít všechny reakce

SPOKOJÍZDA

instrukce

zobrazit všechny

SLOUPEK

klajban

Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.

Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.

Klajban (Keftes party)

archiv