- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Nedělní lidé

Polaskaki

autor: maxim korova | 4. 07. 2012, 23:22:11 | návštěv: 846 | reakcí: 0

Klidně se zeptejte, co to znamená „polaskaki" a v duchu předchozí desky Hnětetěto je zřejmé, že jde o jihoslovanský výraz označující v psychoanalýze anální fázi, uspokojení ze zadržování a vypuzování exkrementů a reakce na tyto akty. Nadměrná pořádkumilovnost, nebo přílišná shovívavost k nepořádnosti. Posluchač v roli rodiče? Blízké spojení slov „laskat" a „kakat" před nás staví dvojznačný vztah a kapela se směje. Nedávno jeden čtenář napsal: Jaký smysl má psát tak ambivalentní recenzi? Aha?

Není žádnou otázkou, natož tajemstvím, že některé kapely přitahují (jako černý vigvam incest) obecná tvrzení s netušenou náloží klišé, neptám se proč: „Nedělní lidé jsou dobrým důkazem, že alternativní rock stále existuje...  sotva nadchne milovníky nových trendů, ale pro všechny, které baví spojování souvislostí, kteří se nechají rádi překvapit, a baví je v hudbě názor, znamená víc než výživnou porci... Co víc by mohl člověk v téhle zemi a v těchto časech chtít?" Čím originálnější texty má kapela, tím gumovější lejno se po něm sklouzne.

Šestidílná skládanka digipacku si řekla, že možnosti vinylových vnitřáků lze využít i v jiném formátu a prostoru využili takovým bezezbytkem, že uvažujeme o významu slova „hutný". Hrubé ilustrace Lili Rondó odkazují ke grotesknímu primitivismu a mají iluminace v Charmsových verbech. Náčrty stejně lidumilné jako bezruký Velíšek, ještě pořád nejsme doma, ale práh už máme s sebou.

Jazykové obrazy jsou tak svébytné, že se jim bude říkat efektní, stejně jako vokální poloha umí nenápadný šepot i ropotámovsky rozteklou hysterii. Podobně vyhraněné jsou i hudební prostředky, které zdánlivě čerpají z undergroundových truchloher s obligátním využitím dechů, ale velmi brzy je válcují složité post-hardcoreové šifry, jednoduché punkové schémata a ještě jednodušší (ve smyslu otravnosti) hardrockové riffy a „sóla". Ne, od Visacího zámku nečekáte instrumentální dovednosti a vzorce Primus, ale právě v zemitosti a jakési nejapnosti sólové kytary v kontrastu se zdánlivým nesouběhem ostatních nástrojů je ta neotřelá chutnost. Devadesátkové ozvěny zahraničního „alt-rocku" jdou jednou dírou alba až k říznému rap-metalu. Dalším exitem je tichá baladičnost a umravněná lokomotiva (roz)bitého rytmu, traumata i radost klíčí v různých stopách sněhočerné krajiny, „k čemu jsou kopyta bez koní" vím jen přibližně, rozvážím prasečí sádlo a jsem nenápadný pocestný, „ticho je strýc s hladovou holí". Copak nám vezete, příteli? Dvě tři delší veršovánky a taky nové ruce vaší Dory.

Co víc by mohl člověk v téhle zemi a v těchto časech chtít? Nevšiml jsem si, že by tady a dnes někdo něco chtěl.

Související články

Degtukas - st
Ruce naší Dory - Chemnitz

Informace

Vaše Reakce