- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Unsane

Wreck

autor: Job Holmske | 30. 06. 2012, 07:15:15 | návštěv: 777 | reakcí: 1

Esence, to podstatné, proč ještě pořád život na zemi existuje... Esencí desek NY tria je už po víc jak dvacet let hluk, špína a psychóza. Makabrózní tlak spříčených vazeb, dunivá basová linka, potlačovaný dech bicí soupravy. Má cenu pokračovat?

Pro nikoho na týhle planetě není úplně jednoduchý zůstávat na dobytých pozicích. Možná i proto dělí Wreck od Visqueen několik dekád mentálního věku. Biafrou požehnaná pěst pracujícího lidu Lower East Side konečně finalizuje mocnou pěsťovku. Komu se nevyjasní po Rat (žrali jste vrány, můžete milovat krysy), chytne dech při No Chance, kde se Chris vrací k druhému nejoblíbenějšímu leitmotivu.

Řeknete si to lehce, protože chlast, hulení a levný holky vyšly z módy. Řeknete to dvěma slovama procezenejma přes notně zkažený zuby. Jestli mě na předchozím díle točila Line On The Wall, tady je to Metropolis. Totální válka všech proti všem, notorická reminescence vzestupu a pádu. Pulzující chaos, zrození nevšední dynamiky, sluneční kolaps, potažení z cigára, tma.

Chris a spol. jsou dospělí tak akorát na to, aby nikomu nevnucovali banalitu přibarvovaný reality. Maj' to u prdele. Skalní se seriózně dohadujou o nejlepší desce v diskografii, oni dělají z Wreck singlovou kolekci věnčenou beznadějí. Hity bez kladnýho poselství se chovají jak sluchoví vetřelci, jež vnikají do bezbranného organizmu a tam ničí neživotaschopné buňky. Revitalizace silou. Skutečná zvuková mocnost i zevnitř.

Od nové škrtičské hymny Ghost, rotující v kolejích totálního zničení, už můžete rozjet svůj komiksový charakter naplno. Hlášky gradují, těla se svíjí a nad tím vším zní pobavený chechot ztracených existencí. Oporou takového času může být nezvykle upřímná servírka, stejně jako supermodelka nad třicítkou. Nechci se stříhat, ale u Don't mě polejvá studenej pot. Všechny jsou těsné a pevné, stejně jako páteř nesoucí jejich touhu do sousedících vesmírů.

Pohřbít Metallicu vlastníma zbraněma chce po zuby ozbrojenou guerillu. Zdá se ale, že Vinnie, Dave i Chris už si odkroutili přesnou porci cesty na seslání hrobaříckých akordů. V logice věci to mění jen poměr mezi stadionovým rockem a klubovou srdcařinou v neprospěch prvého. Tenze prstů je hmatatelná, tep v krkovici klesl až ke kolenům. A koulema najdeš cíl.

Rozpuštěnej v sudu s ledovou vodou už tenhle track byl... Roach se třese jak sulc, tříšť přivezla cisterna z roku 1993, smáčený pysky modraj'. Bude to hrdelní stah, bude to člověk vzpřímený, smějící se obhroublou válečnickou cestou, protože dům je příliš hloupě navržený a bez nosných zdí.

„...Uctíváme-li humanitu příliš dlouho a úpěnlivě, stavá se pitoreskním obrazem odvozeným od patosu jeskynních maleb. Tudíž, vyzvu-li se kdy k rozhodnutí, pak se raději přikloním k vrypům do půdních struktur. Najdu ji a znovu přetvořím v nelidskou komplexnost, abych vás nechal půl hodinu po strhujícím představení hořet hlukem." Job Holmske, 29. 6. 2012, 16:36

Související články

Unsane - Visqueen

Informace

Vaše Reakce