- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Gride

Záškuby chaosu

autor: maxim korova | 22. 06. 2012, 13:40:18 | návštěv: 671 | reakcí: 0

Představte si to: letní popolední, cikády čekají na svou smrt, luční koníci se pohybují loukou, ptačí verbež hnízdí ostošest, veškerá drobotina svým rajským tichem přidává věčnému kolotání přídech opravdového, nezkaženého štěstí - Gride, prosím, Záškuby choasu!

Představte si to: zurčení pomalého a úzkého potůčku, datel ťuká na broučky jako neposedné kladívko, ptáčci vyčkávají maminku s naškubaným obědem, dole na louce, ve vysoké trávě, se hemží mikrokosmos hustší než kučeravé vlasy karla marxe, veškerá drobotina svým rajským klidem přidává věčnému kolotání přídech opravdové, nezkažené krajiny. Přírodozpytci tomu říkají vlastivědný obrázek, Gride zase Na louce v horách pod lesem (táhne smrt o něco neviditelnější).

Není u nás bezvýhradněji přijímaná kapela. Snadno se na ní dá demonstrovat oblíbenost některých stylů (masakrovaný thrash), síla charismatu frontmana (dvoumetrový Iny) a omílání publicistických názorů (v kontrastu s hledačskou originalitou kapely). Řeči o progresu, nejlepších textech, trhavé rytmice, nasazení a vynikajícím zvuku, přesazích - nekritická adorace. Ano, mají pravdu. Ale tu má i Hugo Chavez, tu má i mrtvý pes.

Je u nás hodně tvrdých, technických, ještě tvrdších, progresivních, fastcoreových, experimentálních, metalových kapel, jsou tu i ty angažované. Ale žádná nemá tak pevný a přesvědčivý průsečík řečeným, žádná není tak neuchopitelná a zároveň nabízející souznění, čitelný protitlak. Jistě, může se to zdát naivní: úderné válečky mezi padesáti vteřinami a půldruhou minutou, velmi rychlá stopáž a důsledně rozbíjené kompozice. Jestliže jsem Sheeva Yogu nazval epileptickým chobotangem, Gride jsou jako následek mentálního Černobylu. Jejich texty neznají ten sarkastický osten, jsou nekompromisnější, přímočařejší, neustále sledují individuální vědomí v čase společnosti bez vedlejších (úlevných) účinků (sebe)ironie. Ano, změkčují vyznění a drtivý dopad náhledů právě ambientními chvilkami nebo úryvky filmových replik, ale převládá kazatelský, výstražný rozměr: Zahlceni, Kolaps, Úděl prvočísel, Cestou k jámě. Edgar Allan křížený s eschatologickým fanatikem.

Hudebně stále cítíme rozpadlou osmdesátkovou alternativu zakousnutou anklovským noisecorem a prvními hardcory. Převládá pocit, že ať si vzpomeneme na jakoukoliv pořádnou kapelu z tuzemské historie, je přítomná, ať už se bavíme o Kryptoru, Krabathoru nebo Masters Hammer. Mozek je všežravý a všechno uchová, Gride z toho vaří nebezbečnou a nepřítulnou omáčku. Na pravověrného metalistu jsou riffující pouštní červi příliš krátcí a rychle vyhazují ze sedla, pro fanouška experimentálního rocku jsou zas metalové figury až příliš odkazující, ale zároveň sebepožíravé, není možné kombinovat math-jazz s metalem a přitom s klidem otevřít vrátka speed metalu. A když už se s tímhle srovnáte, čekají vás nelítostné texty, které se neschovávají za angličtinu, které nemají záhrobní patinu rádoby-zneklidňující minulosti ani prodejnou jednoduchost sloganů. Kam s tím? Úděl prvočísel.

Související články

Gride - Horizont události
Sheeva Yoga - Svět ten čert vem

Informace

Vaše Reakce