- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

The Oscillation

Veils

autor: hermína těšitelka | 15. 06. 2012, 06:33:57 | návštěv: 749 | reakcí: 0

Jak jsem posledně u článku o Sholi narážela na kvadraturu kruhu - ehm ano, jsou to rádoby intelektuální pindy -, tak The Oscillation zase na něco podobného narážejí na obalu alba Veils (tři čtverce v kruhu). A dá se říct, že vycházejí z podobných pozic jako já, tedy z algorytmického rauše drogy. Ehm. Takhle si představuju psychedelii, aniž bych musela pobrekávat nad tím, že nepamatuju zlatou éru Greateful Dead nebo jak se to tehdá všechno menovalo...

Jestliže jsem před pár měsíci pro sebe objevila pražské retronovátory B4, jejichž krautrock je často rozpitější než piják prvňáčka - víme ještě, co je piják? Savý papír růžové barvy? -, je tu další atak podobného ražení, i když The Oscillation obsahují (chtěla jsem frojdijánsky napsat „obscenují") postrockové mísení tekutých riffů a libují si v postnoisovém ambientu. Tolik ke škatulkám, tolik ke slepým patronám. To, proč se vám budou líbit, jsou repetitivní hypnotické linky. Tolik k cizím slovům. Umíte si představit B4 ve společném černobílém pornu s Master Musicians of Bukkake? (Maserati jedou v Neu!) Rocková souhra podivných cákanců se vpíjí do basových linek, zpěv je anestetikum. A hlavní postava projektu pod jménem Damián Castellanos zase démonickou partiturou pro dub a new wave. Mimojiné, samozřejmě.

The Oscillations jsou tím typem kapely, která vás naživo sebere jednolitým zvukovým kobercem, a ten ví, jak na bosé nohy, a má i pár ostrých šponek, tím typem kapely, co zanechá na studiové nahrávce velké množství sonického studijního materiálu, jímž se dá probírat za dlouhých podzimních nocí, když fet léta přestává hřát, ale do absťáku je ještě pořád daleko. Místy se dostávají až do filmově ambientních interludií a atmosférického vlnění, ale tomu podléhají na bonusovém disku, který je plný bezbřehého zvukového zkoumání bez jasných rytmických pravidel, tady jsou to jen zástěrky pro krautrockovou psychedelii. Někdy má novovlnné náběhy, jindy obkresluje heroinový sval Iggyho Pupíka. Hledání písničky. Hudba jako klidný proud bez začátku kapitoly, samé odstavce, závoje.

Poslední kapka drogy puštěná ze stříkačky do krve je jako tečka za větou. A samozřejmé pochopení rozdílu mezi dvojtečkou a trojtečkou. Na facebook jsem napsala, že to nazvu „nitrožilní lingvistika". (Neshazuj se, řekla mi sjetá Lenka.)

Související články

B4 - Didaktik National Legendary Rock
Master Musicians of Bukakke - Totem One

Informace

Vaše Reakce