- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Zátory

st

autor: maxim remitenda | 13. 06. 2012, 19:00:53 | návštěv: 562 | reakcí: 0

A tak největší předností se stává zvuková slabina alba, která jako by stala záměrnou (?) součástí syrového aranžmá. Na jednu stranu to může připomenout Chadimův band, jenže odkdy ten spolupracoval s Alešem Brichtou za mikrofonem? Potlačený, nebo spíš zvláštně zabarvený (odsouvaný) zpěv jen odkrývá jinak bezvadnou zvukovou kapelu a nebavíme se o raných nahrávkách Krásných nových strojů (remaster Ondřej Ježek).

Ztichlá folková umanutost Oldřicha Janoty s občasným krylovským fáborkem není celkovým obrysem, pro nezletilé lze říct:  Jaroslav Šmejdík zpívá sedmdesátkovou rockovou operetku, vážnější než velkopopovický kozel, kráčí kolem zdi. A stejně vás může zmást plastikovsky hřmotný nástup. Jenže tady se odvíjí materiál delikátnější a nepodobný dnešním aluzionistům na rockový underground, takto tiché písně čeřené jen coby za nehet vody se dnes nehodí. Příliš éterické na rockovou sestavu se saxofonem, klávesami a trubkou, jakkoliv „světlo je proměna". Vůbec nepochybuji o tom, že žárovka je přírodní úkaz, jen si musíte zvyknout na jiné zášeří.

Staročeské slovo „zátor" označuje překážku v přirozeném proudu řeky nebo taky příkop, podmol. Zvuková kvalita slova k sobě prý vztahuje významovost slova „satori" a nebráním se tomu, co jednou musí přijít. Jestliže středověké nápěvy jsou ponořené do psychedelického driftu olivového oleje, a přitom dlouhé repetice jsou stále osvěžující, neberu si mýdlo, natož ručník. Písně folkrockové, povědomé bluesové balady s happy flowers feelingem (Tráva a la Velvet Underground), ale nejčastěji a nejvíc právě dlouhé, povlovné skladby napěchované tajným přetlakem. Dočasné nebo přežité jsou přívlastky pasující podle chuti a druhu pazour, ale zkuste si třeba song Čáry a řekněte, jak daleko jsou od dnešního post-rocku, volní lovci pelikánů. Tehdy se říkalo progresivní rock.

Zátory fungovali jen v letech 2002-2005, shromáždění kolem básníka a klávesisty Vladimíra Línka, hudebníci se zkušenostmi ze souborů MCH Band, Dvouletá fáma, Psí vojáci, nejen. Což by mělo být dostatečným doporučením fanoušků, kteří inklinují k inventáři rozsáhlých análů Guerilla Records. Podstatnější ale je, že Zátorům se podařilo vytvářet novou, podivnou rockovou náladu, která k temným barvám přidávala neznámé, vyrovnaně zádumčivé odstíny. Nutně vás jejich poslech dovede ke slovu „meditativní", aniž byste pod jazykem pocítili pachuť veřejné proklamace, profanace. Dobří lidé vyrovnaným krokem.

Související články

Nedělní lidé - Hnětetěto
Špinavý nádobí - Epitaf

Informace

Vaše Reakce