HLAVNÍ MENU
HLAVNÍ RUBRIKY
UŽITEČNÉ
KOLABORACE
UŽIVATELSKÁ SEKCE
DIYCORE.NET
VYHLEDÁVÁNÍ
RSS
DESKA MĚSÍCE
PÍŠOU JINDE
:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
SAPORT
- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -
S některýma kapelama to je delší loket, na delší loket vzpomínky. Vzpomínáte, kde jste to už slyšely, kterou kapelu vám připomínají, ale přitom neopisujou, které životní údobí tak ostře nasvěcujou a vy jste zapomněly. Dočista, nezvratně, jako třeba já na svoji první lásku, blonďatou Markétku, když nám bylo deset.
Jistým vysvětlením nebo alespoň vodítkem může být vydavatelská základna Quarterstick / Touch and Go. V tom případě se nabízí třeba tamtéž vydávající Rodan, tedy když vykrátíme jejich nejněžnější a nejéteričtější, ale i tu nejnervnější polohu. Když ukročíme trochu stranou, můžeme se opřít o staré dobré kamarády Antelope, This Aint Vegas nebo snad i Coal Train v některých partiích dospělosti, ale pořád je to mihotání kousek vedle, pořád ještě nedýcháme stejný vzduch s láskou, pořád nenaskakuje husí kůže prvního doteku, když splynutí je daleko, ale ta očekávání, ta jsou větší než velká příkopová propadlinka.
Sholi sice hned úvodní skladbou říkají All that we can see, ale já to pořád nevidím, vzpomínám si, ale už nedostanu její přesný obraz, neucítím kousek kůže. Zkoušela jsem Shipping News a byla si téměř jistá, že to je ta kapela, kterou jsem poslouchala před lety, ještě než jsem viděla 31 Knots a dostala pruhovanou lásku k námořnickým tričkům a polámaným rytmům všech těch „post" hrátek. Takže zůstává melancholie, taková ta zdravá, ve které se nedá utápět a hryzat na kost, ta zdravá. Jsou tu indiejazzové palačinky, postrockové vějířky, možná je to dream pop, možná ne, fakt nevím. Zpívají: „We decide what we cherish and what we forget/ What we leave at the other end," a i když zní harmonika nebo xylofonek nebo jiný táhlý čůrek bolesti, je to sladké i kruté najednou. Jako klávesy pod vodou. Jako háček na ryby.
Že budou hrát společně s Planetama ze slezských MMM, to je jen důkaz nedotčené promotérské prozíravosti, tyhle dvě kapely k sobě půjdou jako kosočtverec a penis, jako Alenka do říše divů, jako když si vzpomenete na zamilovanou skupinu, ještě před dobou, kdy jste pořádně začaly mít rády muziku. Nostalgie a budoucnost, vyřešená kvadratura kruhu.
Související články
31 Knots - The Days And Nights of Everything Anywhere
31Knots - Worried Well
Antelope - Reflector
This Aint Vegas - The Night Don Benito Saved My Life
Informace
- all that we can see
- tourniquet
- november through june
- spy in the house of memories
- any other god
- dance for hours
- out of orbit
- contortionist
Vaše Reakce
SPOKOJÍZDA
SLOUPEK
Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
SUPPORT SONGS
TLAČENKA
SAPORT
