:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
Nebylo by úplně přesné říct: první deska Enten Og Eller PRIMAL FORMS.
Je nultá, protože žádné před ní nejsou (pokud ovšem bereme stockhausenovské album DER ZEIGER, nahrané zhruba před dvěma lety ve zkušebně, za minus první neboli pre-formu). Jako by snad něco mohlo předcházet lidskou realitu, kterou už inspirační zdroj EOE - dánský filozof Søren Kierkegaard - upřednostňoval před abstraktním myšlením. Primární forma může ovšem existovat jako čistý krystal, víra ve skutečnost, že šest set let po své smrti se znova narodíte bez tělesných a psychických změn jenom v jiných sociopatických podmínkách. Když posloucháte album Primal Forms - a přitom víte, jak se jmenuje - první věc, která vás napadne je, že váš příští život dostal zásah.
EOE bezpečně identifikujete podle specifického zvuku hned po kliknutí na vstupní song Polska. Vysokooktanový Les Paul, zapojený do lampové hlavy s tajemným názvem Zodiac 100 (dodnes podezřívám Rafala, že si tuto značku vymyslel na počátku všech primárních forem sám), basové figury rostoucí jako divné kořeny v místech, kam se neodváží ani krtek (Magda je cool zahradnice s dlouholetou praxí, proto je také její jméno oslavně skandováno na začátku songu č. 3 místo obligátního raz dva tři čtyři), breaky bicích, které vždy po Filipově zásahu vypadají jako vyfouklá nafukovací socha bicích od Claese Oldenburga, a v neposlední řadě polodeklamovaný zpěv v polštině. Úvodní skladba dostává EOE do největší primární formy, v jaké kdy byli. Další myšlenkový postup je relevantní:
Zaraza - omezený počet tónů (ani jeden ovšem nechybí), virbl, haitka, přechod, stoptime. Pjang. dutudutudtudutudutdu... tžžžžžžžžžžžžžžžžžžžž--duchi muchi ....robot to napral do krbu.
Sap - experiment s proto-dimenzí slova a jeho individuálním významem - paparapapa. Řešení jednodušší než jakákoli mathrocková dvojčlenka: Basa+bubny=basa+bubny+kytara. V demo oddělení Tzadik records by měli jistě radost.
20 bogów - totální osmdesátkový hc trip, asi nejkratší věc, kterou jsme slyšeli, kratší je už snad 20 bogów v zrcadlové verzi.
Durman - úzkost, zvýšená pohyblivost, vzestup tělesné teploty, pocit hrůzy, zmatenost, nálet obřího hmyzu.
mmm chlopcy - má se do sebe nezávislá scéna uzavřít anebo vstřebávat pop-stars, se kterými jsme se seznámili na přednáškách religionistiky respektive v kurzu výroby indiánského amuletu?
B. Sabbath - definitivní válka prasat, krysí salát v japan-kraut dressingu (a to i přesto, že moc rád nepoužívám recenzentské příměry k jídlu nebo jeho duplikátu)
Sarzinsky - tropical/zouk. dance. nahráno patrně v osmistěnu.
Za miastem - takhle nějak se musí cítit činel, když se do něho snažíte dostat lžičkou. Jinak pořád stejně intenzivní minimalist/rejžák.
Incipit - hudební analogie starožitného komiksu. Průřez domem, jeho schodištěm a ulicí plnou lidí. Rafal Marciniak v batmobilu vlastního zkreslení.
Traktor - důmyslné aranžmá: kytara rozvíjí základní basový riff, vše graduje pasáží ve stylu toho nejlepšího z odkazu June of 44 - nejspíš reminiscence na dobu, kdy jim členové EOE parkrát hlídali psa.
Majty - přesně takhle zní kytarista Human Steaku, když zrovna nehraje.
7/12 - dostanete přístup do království i vše dobré. Řeč složená z čísel kapitol v evangeliu, jakýsi sakrální matrix.
Civil - po B. Sabbath jedna z nejdelších skladeb alba - 2:05. Vzhledem ke stopáži ostatních tracků, které skončí většinou po minutě, by mohla působit, že jde o nedokončený pokus o noise-operu a skutečně - hned od začátku udržuje napětí, jako by měl nastoupit sbor. Místo toho přijíždí v 1:29 sludgeový Don Giovanni, který polívá oponu benzínem.
Alkohol - začíná zvláštním vnitřním zvukem, možná fragmentem Rafalova smíchu. Ještě zvláštnější je melodie zpěvu, která nakonec přejde ve zboostrovanou parafrázi klasické chuckberryovské vyhrávky, natahované v naprosto nečekaných tóninách.
Nach Berlin (bonus) - by mohl vyniknout líp snad už jenom na cédečku po dvaceti minutách ticha, aby na něj posluchač narazil náhodou, když nechá nosič v přehrávači i po doznění posledního tracku. Tankista jede do Berlína a pije pivo. Změna v nástrojovém obsazení: Rafal-bicí (zpěv), Filip s basou, Magdin mocný kytarový postoj. K tomuhle songu existuje i dvacetistránková tabulatura, která, jak doufám, bude někdy zveřejněna v rámci EOE rarities.
Logický závěr: Závěr v případě Enten Og Eller nemůže existovat. Primární forma je auto reverse, čili: Konec = Začátek!
(My jsme hlídali June of 44 psa? Ne, ale čekal jsem, že přesně na tohle se zeptáte.)
Použitá linkteratura:
Claes Oldenburg, Soft Drums



Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd