- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Pro pocit jistoty

Kompletní tvorba z let 1983-1990

autor: maxim borowitz | 1. 12. 2011, 14:23:10 | návštěv: 1566 | reakcí: 0

Sladkých patnáct nebo šestnáct, nervózní puberta a iniciační kapely, brněnská scéna, ta máničkovská: Ještě jsme se nedohodli a Pro pocit jistoty. Pamatuju si, že jdeme se Skínem (měl patku jako vekslák a s holomrdy nic neměl) do patrové prodejny Supraphon v podloubí a on se ptá: Pro pocit jistoty, Program no.III, na LP? Měl staršího bráchu, zasvětitele. Na obalu byl v rybím oku šílenství Dohnal s klaviaturou místo nebes, věčná obloha. Vždycky jsem měl raději Ještě jsme se nedohodli (onanová doba), ale hned úvodní song Generál s prstem v prdeli ve mě zanechal hlubokou jamku, a to jsem ani neměl ponětí o tom, kdo je Benjamin Péret.

Martin Dohnal je klasicky vzdělaný hudebník s vizáží vizionáře a extatického pomatence v jednom, můžete si ho pamatovat z kauzy Tajemství zlatého draka v brněnském národním divadle, protože byl jeden z těch, kdo stál za uvedením Landova majstrštyku na tamních prknech (sajt NDB: „Martin Dohnal je filozof, hudební skladatel, herec, dramaturg, komentátor i moderátor."). Nezapomenutelné jsou i Dohnalovy výstupy v dokumentu Landův lektvar lásky, kdy se stává apoštolem Landovy osobnosti a nutí nás zamýšlet se nad tím, jestli když jeden génius pochopí druhého génia, nehrozí duchovní kolaps.

Ovšem v roce 1983 to byl skladatel, který přišel ke zbytkům kapely Odvážní bobříci se zuřivou snahou skloubit vážnou hudbu a primitivní rock. Eklektický vytěrák se přejmenoval na Pro pocit jistoty (i tento název zajímavě souzní s pocity „landovského" dneška) a brněnský underground se stal středem podzemní kultury u nás. V sestavě kytara, kontrabas, bicí a klavír (jurodivý Dohnal) začali dělat hudbu, pro níž měl každý v diáři napsané slovo „artificiální". Není tak zle, záleží kolik snesete. Ale na své si přijdou opoziční rockeři, jazzmani i odvěké máničky, dramatičnost je koncentrovaná tu do sklerotických výbuchů, tam do roztahaných kakofonií a zdánlivého nedění. Kreativní exploze.

Dvoudisk v péči (skoro se mi chtělo napsat „v píči") Guerilly Records (jak jinak) představuje Program No. I. a Program No.III. s několika koncertními výseky z týchž programů a několik videobonusů. Název: Kompletní tvorba z let 1983 - 1990. „Existuje však jedna skupina, možná kdysi inspirovaná Art Zoyd..." Zůstaňme však u té angažovanosti.

-         Nebojíte se komercionalizace?

-       Stav, kdy jako dnes komerce začíná kralovat, je jen konstituováním jiného druhu utrpení, což se každého kumštýře musí dotknout. V tom je má situace stejně nelehká jak byla, vyřízený však budu teprve tehdy, až budu mít ideální podmínky. Růst mohu právě při donquijotském bránění snahám dostat umění do nedůstojné pozice.(MF Dnes, 13.10.1990)

Na Programu No. I. se textově podíleli hlavně bubeník kapely Luboš Malinovský a básník Zdeněk Sotolář a formálně se pohybujeme od expresivních výkřiků (Drž hubu a neviř prach) až po litanie (Kompozice No. XV. z Programu II.). Apokryfní tendence jsou na místě, ostatně vzteklá obřadnost je jejich silnou stránkou, přičemž vrcholem je Chmurný nápěv, který vypoulenou verbální optikou mísí paraakademický jazyk s bezobsažnou mluvou vládců systémů, což ve finále podsouvá podivný sureálný dojem. Druhý disk s Programem III. zahrnuje zhudebněné básnické texty Péreta, Baranczuka nebo Elliota, ale taky úryvek z projevu dr. Urválka při procesu se Závišem Kalandrou. Stejný text působí jako obžaloba, ale opačné strany. Název kapely Pro pocit jistoty v zrcadle textů působí nejen ironicky, ale až tragikomicky, divoká dikce a mísení jazykových vrstev funguje se stejnou silou jako pazgřivá kombinace klasické a rockové hudby. Systém a vzteklí psi. Jak říká jedno čínské přísloví: Pes, který štěká, je nedovařený.

A umělecký vedoucí Dohnal je slyšet i dnes, jen kontroverze dostala pachuť kocoviny.

„Když jsem s nimi před měsícem mluvil (byl u toho i Martin Dohnal - a já bych si těžko dovedl představit větší Landův antipól), měl jsem pocit, že jejich zaujetí Landou je povahy až citové, že v něm vidí svou představu sebe samých, kdyby se mohli vzdát svého intelektuálního ustrojení." (Jiří Peňás)

Pocit nejistoty přetrvává. „Nenechte je pojít tak snadnou smrtí jakou je intelektuální obrna."

Informace

Vaše Reakce