:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
Michal Milko je z těch postižených, kterým většina nebude nikdy rozumět, i kdyby uměl všechny světové jazyky včetně mandarínštiny, možná právě proto. Ten druh solitéra, který umývá nádobí naopak, a když zpívá o životě, nevíte kam se dívat, jak je vám neznámo. I solitéři mají své scény, tvrdí to. Kolem mlýnu v Byšicích se něco takového utvořilo, jakkoliv to bude spíš duchovní linie než přísně lokalizovaná geografie. Ne, nemusíte zjišťovat, jestli ten mlýn stojí, nebo ne, metafory dýchají a symboly rozvazují ruce. Mlýn, Polí5, noAR+IS+, takže? A další: Bumfrang3, Pedro Zakatchku nebo Květoslav Dolejší (všechno na sakraphon.cz). Vidíte něco civilního?
Milko cítí to vnitřní spříznění i za domovskou mezí, ukazuje to směrem k Temným silám, Silver Rocket a Jindrákově Polí5. Taky připomíná Myškina z Murky Ajar. Ten je sice pevnou součástí kapely, ale taky potřebuje šmejdit kolem kytary a obmýšlet destabilizační momenty života, ironický satyr a podvratný nejezchleba. Ostatně venku je jeho „sólový projekt" inspirovaný dětmi.
noAR+IS není dětský ani infantilní, ale s Myškinem ho spojuje nadšené pokoušení kytary a hlukové zázemí, vazební věznice noiseu. Eine kleine noisemusik. Milko pracuje téměř výhradně se zkresleným zvukem, zpěv není skoro slyšet nebo je nesrozumitelný, obrysy písniček jsou rozpité a jedině refrénovité ozvěny činí jejich poslech únosným. Zní jako zašla undergroundová kapela, která nepřekročila práh zkušebny v kombinaci s hardcoreovými průkopníky Chicago Meat House IRA. Jen Milko je složitější, nezná spojení „tah na bránu", je to nekonečná šichta kovoobráběcího učně, který zůstal po škole a pustil všechny stroje najednou.
Jsou místa, kde uvažujete o přemrštěné stopáži, a místa, která fungují bez výhrad, viz hypnotická mantra Novic navíc. Patnáct tracků na ploše padesáti minut není málo, v rámci rozostřeného noise rocku jsou patrné úkroky k temnému industrialu i podlouhlým noise psychedelickým songům (Outro), desku drží pohromadě hutná zvuková masa. Jestli k něčemu ze současné tuzemské hudby přirovnat, pak jedině k Valerian's Future, ovšem ti podobná východiska v poslední etapě mnohohlavého soundu zúročují směrem ke zběsilému elektronicko-hardcoreovému tribalu.
Poslední Milkova EP jsou vstřícnější k posluchačům nebo je to jen otázka vyhranosti a ozkoušení různých cest, čímž neříkám, že neurvalost nahradil kompoziční kompromis. Kujný materiál, posouvá atomy proti sobě. (I proti tobě.)
(Nedávno vyšla nová deska Sonety, stahujte na: http://sakraphon.cz/noartist/sonety)
Fricek Jugend - st
Murky Ajar - Murky Ajar EP
Murky Ajar - EP
Murky Ajar - Yeah, we think we´ve got a sexappeal
Valerian's Future - s/t


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd