- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Tupak Amaru

Fuck the System!!! ... A co dál?

autor: ctirad coma | 25. 07. 2011, 23:14:35 | návštěv: 1602 | reakcí: 0

Byl jsem zvědavý, jak je tahle deska, potažmo kapela reflektována na interwebu, což se dalo předjímat. Hudební skupina nesmí být příliš angažována, vždy jen do určité míry, než to přesáhne obecnou míru tolerovatelného extremismu, protestuju jen do té chvíle, než mi to šáhne na koule. Zajímavý rozbor podnikl mrtvola © na sajtu punk.cz, i když si u toho stihl vyhonit a protiřečí si. Tupaci v textové příloze citují Thoreaův Walden a copyrightová mrtvola se podivuje, co má Thoreau společného s anarchismem a proč, když už, necitují z jeho Občanské neposlušnosti. Thoreau přímo ovlivnil Gándhího nebo Luthera Kinga, kteří by dnešní mediální optikou byli jednoznačně extrémisti, Walden je jiný případ, ale úzce souvisí s vnitřním založením Tupak Amaru. Thoreau je považovaný za představitele „individualist anarchism", který upřednostňuje jedince před zájmy skupiny, osobní nahlédnutí podstaty před kolektivním činem. Podobně Tupak Amaru vyznávají osobní proměnu a cestu za sebepoznáním. Jistě, je tu určitý rozpor mezi individualismem a snahou měnit svět, ale to může být jen otázka chronologie a cesty. Po pravdě je pro mě daleko radikálnější a anarchističtější odchod do lesů a pokus o splývání s přírodou, zavržení civilizace, než jakýkoliv bombový útok na představitele moci. Ano, je tu jistá dávka nihilismu, ale ta je nutná.

„Jen si přesně nedovedu představit, jakým směrem se chtějí členové kapely vnitřně měnit a vlastně mi to celé zavání jakýmsi náboženským mesiášstvím, nebo něčím podobným. Dan ani Blanka tu cestu vnitřní změny nijak podrobně nepopisují ani v dlouhém rozhovoru v brožuře s propagandou, což je škoda a nepůsobí to na mne příliš přesvědčivě." Tupak Amaru s sebou nesou určitou dávku mesiášství, je to ta „přehnaná" angažovanost, která už není pro většinu únosná nebo představitelná, jak jsem o tom mluvil na začátku. O to je zajímavější, že je uvěřitelná, takových kapel nemáme hodně, tak opravdově hardcoreových, říkám Průmyslová smrt nebo See You in Hell. A že to nevyčtu z rozhovoru nebo nevycítím z textů? To už je můj problém, tím spíš mě překvapuje, že mrtvola je považuje za „jediný punkový gang, který klade palčivé otázky a svým vlastním životem na ně hledá odpovědi". Hlody typu „Hnutí mírného anarcho-punku v mezích zákona" už ani neberu vážně, natož píčoviny o ptydepe, kterými devalvuje sebe i kapelu. Je snad jazyk TA umělý, nesrozumitelný nebo prostý emocí? Je to přesný opak, když už teda pominu to, že ptydepe je jakousi obdobou newspeaku, tedy mocenského nástroje.

Booklet funguje jako mozaika (lásky a nenávisti): představení, přípisy a dedikace, písňové texty i ty „jen" básnické, přiléhavé ilustrace (do rozedraných ran ještě sypat sůl) i koláže, orlovský scene report, texty o palčivých tématech (klonování zvířat a lidí, společenské hodnoty), pohled na TA zvenčí (Chyba crew), kresby, fotky, ukázka místního street artu, rozhovor s Tupak Amaru. Celé to vypadá jako bonusový fanzin. Většina textů v češtině, angličtině, španělštině a polštině. Dikcí a náladou to nemá daleko k bukletům někdejší Balaclavy.

Ano, můžeme se bavit o naivistickém obalu (kluk s prakem proti těžkooděncům), který dokládá jejich pacifismus, můžeme dokládat textová klišé, která jsou pevnou součástí veškeré angažované hudby, témata jsou stálá a trvalá, nemění se. Tupak Amaru jsou dále už jen tím, jaký volí název, tím dodatkem za „fuck the system", ten je pro ně příznačný. Kromě toho, jakým způsobem to podávají, jak pozoruhodný a emotivní hudební tlak, umí nadělit. Ta kombinace Balaclavy a John Ball, ten punkový základ se screamo fastcorovými jedovkami. Bez tohohle základu by nebyli tak jedineční a sdělní.

„Danovi se zase nelíbí něco ve stylu, že lidé mají práci, jídlo a bydlení a nic hlubšího je už nezajímá. Jenomže zapomíná na něco důležitého. Tyto ‚podřadné materiální maličkosti‛ je v celosvětovém měřítku řadí do velmi privilegované vrstvy pozemšťanů, kteří žijí v bohaté zemi a mají se relativně velmi dobře." To je sice pravda, ale není to důvod držet hubu a krok. Přesně tímhle nás budou kalouskové držet na obojku dalších pár let.

Tupak Amaru jsou z těch kapel, co nejsou žádnou kapelou... Řeknete snad o borovici, že je šiška?

Související články

Balaclava - Creativity
Balaclava - Retrospective
John Ball - Society vs. Community
See You In Hell - 2003-2007

Informace

Vaše Reakce