Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Zkouška sirén

Zkouška sirén

...a nechtěl bys už přestat?

autor: maxim horovic vs. maxim čurák | 13. 07. 2011, 12:55:42 | návštěv: 4204 | reakcí: 9

Protože jsem opět a zase za nesrozumitelnou fetku, která se vyžívá v zavinutých metaforách, „přeložil" jsem poslední text do češtiny. Jednak abych dokázal, že to má jakýsi racionální základ, jednak - STATEMENT. Komentované vydání. Redux pro blbce.
--------------------------------------------------------

Hele, někdo vykradl skladiště Silver Rocket, prej tam přišel hrobařík, sebral stříbrný zlatky a nechal jen pláště strojů, který zas koupí Číňani pro svůj bollywood, není všechno zlato, co se třpytí, není každá píča, co volá osudem?

A to se podívejme, někdo se vydal po zvuku labelu Silver Rocket. Čas od času se objeví kapela, která epigonsky zamíří jejich směrem, aby z originální poetiky udělala lacinou nápodobu, vylepšenou komerčním nástřikem, vždyť se říká: není všechno zlato, co se třpytí. Přeneseně to lze chápat i jako: není každá prostituční praktika přirozeným vývojem lidského charakteru?

Ale je, všechny jsou osudové, pokud to není příliš nepatřičné mezi námi holkami z evangelické školy. Hrbolatý pravopis, nevíš kde začít a co si o tom myslet. Ten problém mám celý život, ale když jsem se ptal zelináře, mluvil o papričkách do zadku a okurkovém gangu ze západního Dillí. Přesně, jak jsem tušil. Šlápneš koze do oka a zahuláká to debilem. Chystám se odstěhovat na konec světa, kde začíná?

Jistěže ano, i když není zvykem takto soudit člověka mezi akademiky. Čtenář si jistě pomyslí, že čte podivný začátek recenze. S tímto problémem se potýkám odjakživa, zatím mi neporadil ani psycholog. Jenže kde začíná odtažitost a irelevance, když píšete o díle, které se životem tak úzce souvisí? Často se mě ptají, jestli beru psychotropní látky, nebo dokonce že bych s nimi měl přestat. Marihuanu jednou za rok, za dva, poslední přenoska leží v mé příruční kazetě už druhou sezónu. Marihuana příliš zpomaluje, pne jediným směrem. Ano, alkohol pravidelně a rád. Dá se říct, že když na to přijde, není to v množství, nad kterým by doktor Skála dokázal přivřít obě oči. Alkohol zpomaluje i zrychluje, pracuje oběma směry a má to velmi žádoucí účinek na mou střevní peristaltiku, nemluvě o jasném vidění. Nicméně při psaní neužívám ani jedno, je to koncentrace jiného druhu a verbální práce se nedá sloučit s opíjením. Vím, že ve vašem světě pro mne není místo, jenže kde ten váš svět začíná? Je nutné uvádět, že něco jako objektivní kritika neexistuje a že má pozice byla odjakživa impresionistická?

Zkouška sirén je na pomezí OTK a Elvise. Ahahhý! Už dlouho jsem se netrefil tak blízko. Dojde na příznačný vál Nekonečnej rokenrol, sedmiminutovou horkou jehlu, máma mrdá klitoris, který si to žene směrem Dÿse. Něco ze slovníku kyšky a klišé: poučeni post-rockovou elegancí a post-metalovou epikou, znají vyprávět staré příběhy novou optikou. Vrací se jedna linka, ta velvetovská. A nechtěl bych už přestat? Ještě nee.

Když se budeme bavit o desce samé, lze začít základním zobecněním: Zkouška sirén se stylově pohybuje někde mezi českými alternativními klasiky OTK a králem rock'n'rollu (Elvis Presley). Skutečně! Tak blízko se dá dostat k popisovanému! Když se podíváme blíže, příznačně skrze dlouhou naléhavou skladbu Nekonečnej rokenrol, slyšíme ozvěny okruhu MamaMrdaMaso, které narážejí na snahy německé skupiny Dÿse. Řečeno publicistickým slovníkem: poučeni post-rockovou elegancí a post-metalovou epikou, znají vyprávět staré příběhy novou optikou. Důležitá se (překvapivě) zdá být velvetovská reminiscence, jakkoliv se to zdá nepravděpodobné. A takto bychom mohli pokračovat.

„Všechno je jinak než by mělo být / ani zbytek není jak se zdá," jestliže jsme čekali celkem dlouhou dobu na nějakou rockovou řezničinu z haly Silver Rocket, ze které v poslední době vyjíždějí podivné trupy typu Komunisti nebo Coal Train, je to tu, nejsem nacistická nána, ale ani holka na hraní, když přijdu v noci domů, vyčistím si zuby a zasunu tampón, je to špatně? Když chci, aby byl kluk pozorný a věnoval mi více svého času, než je nutný coby důkaz, je to špatně? Když odchází v noci domů, má nějak napilno, hošánek? Je to zmrd, vole, zkurvenej, a kdo parkuje blízko herny, musí počítat s drobáky vzteklý zlosti. Zabiju ho hned včera.

Část textu nám naznačuje, že epigonství raných kapel Silver Rocket se konat nebude: „Všechno je jinak než by mělo být / ani zbytek není jak se zdá." Tím pádem by mohli být po čase uspokojeni fanoušci, pro které jsou kapely typu Komunisti nebo Coal Train „vyměklé". Jistě, je otázka, co je vyměklé, tím spíš, že Komunisti v čele s Bourkem jsou „tvrdší" než většina scény, z níž vycházejí, ale tady se dostáváme na hranu toho, kde končí hudební tvorba a kde začíná život. A taky docházíme k tomu, že jsou kapely, které svůj „hardcoreový statut" berou se vším všudy, a pak kapely, pro které znamená „punk" jen stylové šuple. A takové jsou i fanouškovské tábory, umírněný proud a hraničáři („extrémisti). Paradoxní je, že častěji se stěžují ne hraničáři, ale ten umírněný proud, který se cítí být ohrožen ve svém pohodlí alternativního stáda. Abych uvedl jasnější paralelu: je to, jako bychom se ptali, jestli menstruace patří do života muže.

Zpěv cupitá přes cestu jako Ježek, ne, nepřejede ho nic, tudy toho moc nejezdí. Napojení na polní cestu undergroundu a posílení křižovatkou hardcore, karosa je sice noise, ale Zkouška sirén je dodávka čerstvé krve, častěji než první středu v měsíci. Viktor sice nemá orgasmus, ale o to více se snaží. Sedmiminutové songy, s výjimkou posledního, mají rafinovanější strukturu s několika návratnými motivy, nejkrásnější bývá složitá, změny temp, znenadání se objevující vokál, pádná rytmika odbrzděného traktoru (Esgmeq), nečekaná klidnění a post-rockové zákrutky vymleté krutým proudem noise-rocku, nádherná děrovačka pořád Okolo, až si mě jednou najde nějaká holka, chci, aby měla děrovaný kalhotky. Široký řeky proud (Dunaj), jezy plné mrtvol, sjetí trempíci a podivný vor kluše povodím. Písničky, kterými než se proposloucháte a ověříte si každou (ne)sloku, uplyne nejeden úplněk, touha slyšet je hrát naživo se znásobí.

Hlasový fond Zkoušky sirén není suverénní po způsobu uječených punkerů, má tu indie nesmělost, jakou disponuje například Ondřej Ježek ze jmenovaných OTK, takových u nás není mnoho. Zkouška sirén se inspiračně dotýká tuzemského undergroundu i hardcore, i když zevní zvukové ustrojení má noiseový charakter. A jakkoliv se může zdát, že jsou další z řady podobných kapel, není tomu tak. V této souvislosti mě napadá poněkud infantilní slovní hříčka, k níž svádí název skladby Viktor nemá orgasmus, ale pokud se nesměje čtenář, neměl by ani „recenzent". Povlovné, takřka sedmiminutové písně, s výjimkou té poslední, vykazují složitou kompoziční strukturu. Systém leitmotivů, změny temporytmu, přesná a důrazná rytmická složka (připomínající Esgmeq) odhalují post-rockové výmoly, do nichž se jako velká voda hrnou noiserockové drifty. Není zcela od věci znovu zmínit OTK a ohromit tím, že výtvarným pandánem k albu Zkoušky sirén by mohl být obal desky Okolo - přiznávám, vzrušující konotace. Hudba Sirek (familiérní název pro Zkoušku sirén) evokuje temné rockové hymny brněnského Dunaje, i když by někdo mohl namítnout, že takové přesahy jsou poněkud vratké. Jisté je, že než proniknete všemi finesami alba, podlehnete neodolatelné touze ověřit si, jak taková skupina zní živě.

„Jsem rád že tu jsi / bude nás na mlčení víc." Já taky. Texty bez výrazných metafor stojí na současné reflexi, mytologizující charakter jde bokem, porozumět není obtížné. Ale vedle planých spojení typu „války žab proti myším" se to blýská smělým humorem: „Máme se dobře, ale špatně to snášíme." Sýčkující texty znamenají totéž co místní předpověď, hrozby a výstrahy, kterým se dá rozumět, kterým se dá věřit. Navíc nedělají ze songů těžko stravitelný žvanec překombinovaného umění, rokenrol je prvotní. Zasranej diskoblues pro otrlý báby? Ano, bluesový podtón je to, co zbývá říct. Zbytečnej, prašivej pse...

Vraťme se ještě k textové rovině, k základům její sdělnosti. Ironie může být osvobozující, stejně jako ztotožnění s ní: „Jsem rád že tu jsi / bude nás na mlčení víc." Texty kupodivu nejsou tak metaforické jako u srovnatelných noiserockových bijců Gnu a Děti deště, mytologizace ustupuje civilnímu a občasná otřelá spojení omlouvá svěží humoristický podtón s citem pro svěží paradox („ze života"). Můžeme sice v textech objevovat pravdy o realitě, ale stále musíme mít na paměti, že Zkouška sirén hraje rockovou hudbu - nekompromisní rockovou hudbu, abych byl přesnější. A odkdy potřebuje rocker více? Zbytečný, marnotratný, doslovný a návodný zmetku!

Související články

D2ti de3t2 - Love And Piss
esazlesa - vyhlídky a konce
Esgmeq - Esgmeq
Esgmeq - Behave Yourself
Gnu - Album Epochal
Gnu - Milimetry ticha
OTK - Okolo

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: stoner rock
Nosič: LP+MP3
Celkový čas: 40:09
Rok: 2011
Vydavatel: Silver Rocket
WWW: http://www.sireny.net/
Seznam skladeb:
  1. Viktor nemá orgasmus
  2. Máme se dobře
  3. Nekonečnej rokenrol
  4. Hmota s příchutí masa
  5. Zasranej diskoblues pro otrlý báby
  6. Intro

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 9
FFF
21. 07. 2011, 12:15:43
Vysvětlující článek delší než samotná recenze? Tohle vypadá na nebezpečný precedens. Doufám, že si tím nenastartoval nový trend :-).

bgt
18. 07. 2011, 11:23:54
:)

všechno špatně
16. 07. 2011, 10:57:20
všechno dobré: zkouška sirén je pravidelná akce, při níž je testována funkčnost poplašných sirén v ČR...

pro blbce: připomínat absolventovi filmové vědy, co je bollywood, je dost tak šlápnutí do prázdnoty

Pawel
14. 07. 2011, 16:48:57
i do polszctiny?

Vít
14. 07. 2011, 11:37:19
Skvělý. Pro mě, buráka, prosim, Maxime, o překlad ke každýmu tvýmu textu.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek