Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Sdružení rodičů a přátel ropy

Sdružení rodičů a přátel ropy

Dlask

autor: maxmilián de mohér | 12. 10. 2010, 13:33:17 | návštěv: 3938 | reakcí: 2

Název kapely může svádět k různým konotacím, ale asi nikdo by je netipoval na bojovníky proti univerzální měně černého zlata. Sdružení rodičů směřuje k socialistickému školství, underground a poetika nesmyslu? Ne tak zhurta.

Hůře stravitelný černý humor je provaděčem převážně povlovných skladeb o pekle samojediném - „Ale že milovat je oxymorón." -, o zaklukleném vidění individua a různých stupních zoufalství, které nelze překonat, neboť okolí je tak nepochopitelné a propasti druhých tak krutě bezedné.

Výjimečně volí protikladnou náladu textu a hudby, zdánlivě veselá, rozjuchaná skladba pílící za kvapným techno beatem (saxofon a piáno v zádech) se jeví coby oplodňovací výlet, „ale omrdat je oxymorón". Tady se nabízí dvě spojnice: brněnská klasika Ještě jsme se nedohodli a jejich hrůzná říkanka na motivy Jana Čarka Ráj domova („Jen si, děti, všimněte, co je krásy na světě."). A tou druhou je metalová Insanie, která zpívá: „Jestli vše jeden celek je / každý kdo souloží, masturbuje."

Vulgarismů je pomálu, ačkoliv jistá parelela s brněnskými radikálními lékárníky Vítrholc by tu byla. Převážně deklamované texty, stavění epických miniatur, nahlížení „reality" z přátelsky cynického prizmatu. SRPR jsou však jemnější, lázeňsky úzkoprsí, pokud vám tak bude připadat hysterické vyznání Ruce: „Nejkrásnější jsi byla na konci svého anorektického období."

Zatímco Vítrholc jsou srostlí s elektronikou a pevná je jim řezavá kytara a industriální předpeklí, SRPR se pohybují spíš ve zdánlivě opuštěném letovisku. Zůstal tu lupénkový pianista a podivná koketérie s jazzem a jazzrockem je spojuje s českou undergroundovou tradicí, ale jen do té míry, do jaké vás dující saxofony odkazují k Už jsme doma.

Dlouhé pomalé skladby se dnes hodí klasifikovat coby post-rockově ambientní, ba hraničící s živým dronem, ale signifikantnější je část textu: „Dlouho jsem hledal, dlouho jsem bloudil. / Ne že bych našel. - Ale už je to v pořádku."

Textovou výstavbou mikrodramat se blíží kapele Memorial a smysl pro šklebnou hyperbolu („Poslední dobou nějak nemám čas pít.") a poeticky mrazivou grotesku je zas spodní proud spojující para-undergroundové spolky napříč, lidská skepse destilovaná do milostných pohřbů, „není to moje vina, touhle dobou jsem obvykle sám."

Ústřední vál Noc obsahuje vše podstatné: chadimovské ponorky, nádherně filmové, takřka „liškovské" pasáže, tajnou lásku ke zpětné vazbě, repetitivní linky rozbíjené melodickým mrouskáním, zaříkávající řev i výmluvný text: „Brufen, dva tripy a zubní pasta, klidně si vyber, na co máš chuť." Že některé sekvence nabíhají k emocoru a rozšlehanému post-metalu?

Taková je hudba, která baví nebo tančí, ale hlavně umí nasvítit každodenní reálie chutně churavou žárovkou, kdo nepřepíná, ten se dívá na toho s ovladačem. Víte, jak složité je přebývání, když někoho omrdat je oxymorón? „Nerad cestuji sám."

Související články

Insania - Kult hyeny
Memorial - Okolo slov
Vítrholc - 100

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: underground
Nosič: CD
Celkový čas: 46:29
Rok: 2009
Vydavatel: Srp Records
WWW: http://www.srpr.cz
Seznam skladeb:
  1. příběh
  2. město
  3. oxymorón
  4. nádobí
  5. ruce
  6. dlouho
  7. motto
  8. sousedi
  9. noc
  10. v pořádku

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
fst
14. 10. 2010, 11:00:02
Je roztomilé porovnat tenhle text s tím na Freemusic. Myslím, že tenhle kouknul i pod povrch. Pěkné.

o.
13. 10. 2010, 15:33:27
a bacha, srpr dneskem pocinaje nici moravu, zive.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek