Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Vítrholc

Vítrholc

100

autor: maxim horovic | 13. 06. 2006, 18:22:54 | návštěv: 5757 | reakcí: 12

Vítrholc je brněnské seskupení literátů, výtvarníků a performerů (zde básníci Karel Škrabal, Dalibor Maňas Kaňas a autor hudby Pavel Pohořelský – Nesselsdorf, Milano), honosící se různými přízvisky, nejčastěji o sobě mluví jako o „nejradikálnějším uměleckém sdružení“. Což je pravda i proto, že podobných těles je u nás nedostatek. Natož aby se projevovaly multiumělecky (napadá mě ještě někdejší Unarclub).

Realistická mimóza, melodické škleby, šlehy a fakováky. Naturalistické mrouskání. Hudebně mezi minimalistickou elektronikou a rozbušeným EBM. Tepající, rozechvělé kytarovými blánami, tu náladotvorné, tu halasně pochodové. Nadhled a humor. Humor, který nesedne každému („holky bez kalhotek / to je leckdy jako tráva bez marihuany“).

V songu „Nikdy ti neřeknu“ prošlapává cestu poklidný pochodový loop a hlas vypráví, obé pravidelně rozčísne kytarovo-elektronický motiv. Jako by Mike Oldfield s vypíchnutýma očima objevil bustrovanou kytarou. Píseň zlověstná, šeptající a vulgární, undergroundová tradice MCH Bandu, „silence is sexy“, odkazy. Podivná atmosféra apokalyptického, snad „bondyovského“ bezčasí, v němž se odehrávají nejasně naznačené příběhy. Bezútěšná civilnost ploužících se postav jako stále se opakující dlouhý záběr, trip-hopová planina s kytarovými steny. Depešácké ozvěny. Kytarové šlahnouny se pnou, povídají, noc trifidů. Ano, „ticho je třeskuté“.

A pak strohé, dokumentární reálie a expresivní výpady vůči každodennímu světu politiků, kultury, sportu. Myšlenka na zavedení do literárních čítanek: přemístím se do poloviny 19.století a opíchám Boženu Němcovou. Znepokojující a groteskní, futuristicko-halucinogenní výjevy: „je ráno / jdeme městem / ty jsi kyborg / já pejskař...“

Ocitnete se na Marsu, ale můžete si to vyložit jako ironii a metaforu. Song s názvem „Naši šéfové jsou Marťani“ je o cestě do práce. Později scestně poetické obrazy: „na jaro zvedá se husarů jízda / do polí kopyta a zrno do hlavní“. Lákavé provokace: „včera jsme si upekli žlutýho psa / včera jsme se vysrali na hrob Ozzyho Osbourna. / na dveřích visí kunda Katky Kornové...“

A taky láska, vzájemný cit dvou izolovaných bytostí: „nikdy ti neřeknu / kam opravdu jede můj vlak / nikdy ti neřeknu / kdy sem to cítil nejvíc“. Paralelní vesmír nazíraný palubní deskou objektivity znamená ten náš. Je nepřijatelný. Vítrholčáci protestují sarkasmem. A jsou citliví. „I škaredé holky mají právo na štěstí.“

Texty do hudby pasují jako šulin do plástve. Kongeniální spojení.

Informace

Žánr: celkověm imo škatule
Nosič: CD
Celkový čas: 54:05
Rok: 2005
Vydavatel: Dryco
WWW: http://www.vitrholc100.cz
Seznam skladeb:
  1. Intro
  2. Naši šéfové jsou Marťani
  3. Věci se dějí bez emocí
  4. Nikdy ti neřeknu
  5. Pomalu
  6. Krajina
  7. Astronaut
  8. Harley Mix

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 12
Pavel,29
27. 11. 2007, 11:43:35
Vcera jsem Vas poprve slysel(z CD dvou pratel,kteri Vas meli tu moznost videt LIVE ,nedavno v Decine)a byl jsem Vami natolik pohlcen,ze si za prve jdu opatrit vlastní Stovku a za dalsi jen doufam,ze Vas brzy uvidim tez zive,nejlepe v Praze...Diky!!!Pozdravy do Brna zasila jeden Pavel...

iKanais
16. 06. 2006, 15:53:24
CO CHCES DELAT, kdyz jsou vsichni sefove Martani...

Jer_C
16. 06. 2006, 14:28:04
ci5,, iKanias: to je tak, když se někdo dívá z okna, vidí ptáka a myslí na rybu ;)

iKanias
15. 06. 2006, 17:13:49
ci5, promin, myslel jsem anonyma, ktery se podepsal pan škrabal?
omlouvam se
zivot je pro lidi se spoustou volneho casu...

ci5
14. 06. 2006, 23:03:52
pan škrabal?, iKanias: Jsem zmaten...

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek