Thom Herian je pozoruhodný mimoid. Sato-San To, S.O.I.L., Segundo i Drama Jacqua fungují souběžně s Montage, vzájemně na úkor, všechny kapely představují oscilování mezi jazzem, experimentální elektronikou a v případě Segundo i proklamovaným punkem. Herian je schopný vystupovat jako tripoidní solitér (v Drama Jacqua hraje na bicí a zároveň obsluhuje mašinky) i jako součást velké kapely. Jestli se vám to zdá málo, je rovněž členem mezinárodního společenství Al-Yaman, které kombinuje world music a elektroniku. A pokud si pohráváte s myšlenkou, nakolik je zištné spojení s tváří Medúzy Klárou V., vězte, že Montage pracovali na King or queen poslední tři roky.
Celé to dává jasný smysl, Drama Jacqua naživo není zdaleka tak experimentální, jak by se mohlo zdát z nahrávek, je přístupný a rád si pohrává s diskotékovou muzikou ve formě citací a narážek, všechno z pozice milovníka lámaných beatů, na drum´n´basse je závislý. Je i skladatelským mozkem Montage, takže nemálo tracků vás přinutí vzít do ruky desky Lamb a změřit si tlak. Neříkám, že tu jsou geniální skladby typu God bless, ale nášlap je to dobrý. Jestliže se Ohm square před lety vydali na marnou cestu získat si nemožné (česká rádia nebo propustku do světového popu), Montage jdou opačným směrem, místy nejsou daleko prvních desek Čechtického a spol.
Jenže současní Ohm Square už sázejí na zvukovou barevnost a přebujelost (zdravíme Armina Effu a Jitku Charvát), zatímco Montage jsou proti nim syroví a taky koherentní (asi jako když si dáte spodní prádlo, které není o tři čísla větší). Asociují dokonce nástup Reprazent a jejich inner city life koketuje se zlomenou houpačkou hiphopových Control Machete (King or queen). Ne že by se Montage chtěli vzdát poctivé aranžerské post-produkce, ale v jejich podání to nezní, jako když si jdete prát ve špinavých neckách Madonniných pohůnků.
Většinou pomalé junglové struktury jsou zdánlivě neslučitelné s tancem, rytmika je podivně a přitažlivě pajdavá, láme se jako staré dřevěné schody nebo nohy napuštěné drogou a Klára V. se v nich pohybuje tak samozřejmě, jak jistě zadrhává ve svých moderátorských scénkách na čt. Nevim, jestli bych našel ambivalentnější postavu v současném českém šoubizu, který má navíc hudební ambice. Jisté však je, že takových elektronických desek nemáme hodně. Kdo by si vsadil na to, že Klára V. se nebude věnovat toxické rutině?
Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.
G. M. Tamás