- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Murky Ajar

Yeah, we think we´ve got a sexappeal

autor: maxim padavka | 2. 06. 2010, 12:57:35 | návštěv: 2880 | reakcí: 5

Nestává se mi často, abych řekl, že nejlepší songy jsou ty nejdelší na konci, protože tohle dramaturgické klišé nemá opodstatnění a u většiny kapel ani dostatečnou míru sebekritiky, nalijou tam včerejší lógr mixnutý zapomenutou myšlenkou na něco bezvýznamného a myslí si, že když to nazvou OCAS, každému se postaví.

Potřeba razantního vymezení byla v Murky Ajar vždycky, ať už v těch bustrovaných dřímotách Vincent Vega nebo v Myškinových punkových kapelách, než došlo ke spojení. Tady to dokonce dostává textový výron: ano, nemáme rádi silver rockets, ano, je v tom jistá dávka lhostejnosti a pózy, což ostatně přiznávají, taková ta promluva k tátovi: už by sis ty senilní kecy mohl nechat, sem z toho dávno vyrost´, stejně si nejsem jistý, jestli si vůbec můj fotr. Tímhle si sice nabíhají, ale taky si to lehce obhájí.

Od prvních songů Murky Ajar jsem uvažoval, co že je to za androšácké (rockově alternativní) kořeny, které tam u nich slyším, když si teda odmyslím tu jasnou inklinaci k Dischord. U kakofonického závěru úvodní Head jsem to konečně lokalizoval, jakkoliv jde o dávná echa a Murky Ajar s největší pravděpodobností tuhle kapelu nikdy neslyšeli. V divokém indie-corovém tanci a nečekaném řevu probleskují Rozmazané děti.

A sebevědomé duševní riffování pokračuje titulním songem Yeah, we think we´ve got a sexappeal. Na začátku vyhodí sonicyouth figuru s takovou léžérní vervou, že se ti zatmí, ale hned ji začnou zabíjet rytmickými zvraty a nahrnutým punkovým bordelem, nezaslouží si žít, jenže se vždycky vysmekne, zasvítí a zase po ní jdou, orosené genitálie odrážejí labilní teplotu těla. Automaticky musí následovat Jedy. Takhle nějak bych si představoval, že by mohly znít songy z nové desky Michael´s Uncle - agresivní, zdánlivě nesrostlý nástrojový kvas, kde jeden ječí a ostatní se řežou. O mrtvých jen dobře. Reminiscence můžeme uzavřít Šanovem, na který ukáže strmý punkový song PPP, za hory za doly, mé zlaté fakáče.

Dál pokračuje protínání melodií a noisového aspiku, dál pokračuje stínání undergroundových erekcí shoegazeovou podstatou. Ale zatím to nikdy nemělo tu sílu jako v páru Gnosssa a Corde de potence. Příklon ke stále stejným kořenům nebrzdí progres ve smyslu rozehrávání nových partií a rozšiřování bitevního pole, nic na úkor agresivity nebo promyšlené taktiky. Rock´n´rollová radost dobře, ale převažuje notná dávka bolesti, která crčí z hlavy a dokud jen kape, dá se destilovat. Corde de potence se chvěje jako vzduch nasáklý egyptským sluncem, žhaví jako tělo umírající vztekem, celý song čerpá z horečnaté kytarové nervózy, která se odpoutává od pomalu zešílevší rytmiky, občas na sebe mávnou, ale dočkají se až v závěru. Murky Ajar se neutápí ve snivé mlhovině, znají jen holeně a tupé sekyrky.

p.s.: Kosak mi říkal: napiš jim vole to zasraný vysvědčení a ať už jedou do prdele. Myslel tím aktuální tour Brno-Budějky-Praha, která je čeká na konci týdne, pracovně tomu říkám MMMM (mamamrdamaso mise). Ale oni žádné vysvědčení nepotřebujou, vlastně ani nikdy nepotřebovali a na poměry MMM se začínají držet poměrně dlouho. Vemte si náhubky a pesary a nebojte se nic.

Související články

Michael's Uncle - Return of Dark Psychedelia
Murky Ajar - Murky Ajar EP
Murky Ajar - EP

Informace

Vaše Reakce