- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Social Party

Zbytky našich nadějí

autor: cyril kosak | 1. 02. 2010, 07:18:51 | návštěv: 590 | reakcí: 0

Definitivní přerod z post-grunge do post-metalového emocore, funguje. Skvělý zvuk. Ostré struny řežou, není to jak rukavice na nádobí, guma je tvůj sváteční oblek. Zvonivé, hutné, vulkanické. Poučené. Začíná tažení kapel, které vyrostly na muzice a generaci Silver Rocket a jejich širším okruhu, fotři roděj děti a malí vlčáci hledají dospělé zbraně.

Patos. Třeba gradování prvního songu Kdo jsem? Stmívání fotek v bukletu, siluety při zbytcích světla, kříže. Některé textové obraty (Cesty). Název desky. Ale k Social Party už to patří, romantické gesto starého vzdoru a vědomí povýšené zoufalstvím, ne každý vidí daleko, oni to vědí. Na téhle hraně se musí pohybovat opatrně, protože k protivné manýře tím blíž, čím větší je iluze pravdy. Ale Social Party se drží dobře, hodně pomáhají texty.

Nejen pro to, že Utrpení už dříve viselo na profilu, je jedna z nejsilnějších. Několik figur, žádné přehnané hledání cesty, omílání kamenů proudem a tři verše. Crack má škrábavej vokál a umí si na něj lehnout jako nahý fakír, právě v Utrpení to dotahuje k adekvátní bolesti, když úpěnlivě volá „teprve utrpení vede k bohu" a místo „k bohu" už vlaje jen trýznivý sten, takřka nezřetelný, je na místě. „Ale je to správná cesta?" Ta nejlepší.

Za stolem sedí prázdná tvář, ale ruce má popsané slovy, všude samá linka. Říká: učím se rychle a klenoty hážu pod stůl. Jen torza vět jsou opravdický. Nu proč ne. Je z toho cítit ohromná hutnost a mytologická síla adama nenadála, i když ta je zatím nedosažitelná. „Definuj sám sebe, nekonečnost světla v temným těle."

Když zařve „slunce v prostoru řeže jak písek na poušti", kytara bolí a struny jsou kovový plátýnko na krájení vejce.A závěr vyznívá jako sebevědomý mix Lyssa, Lvmen nebo Lakmé, kde končí hrdinové, tam se druzí chvějí zázrakem smrti. Matko?

Informace

Vaše Reakce