- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Lushlife

Cassette City

autor: Loomer | 19. 01. 2010, 08:25:33 | návštěv: 461 | reakcí: 0

Lushlife neprojektuje Cassette city s prvním plánem vymezit se, ale s nápady. Vypráví a nehledí na velká slova, jou, kset sidy, lošlajf. Vizáží budí dojem hip-hopového snoba, navíc když přihlédneme ke klasickému hudebnímu vzdělání na více úrovních. Klišé o popkulturních odkazech a narážkách v textech splňuje, his automatic for the people, takže kde je kontrapunkt? Hitoffky, a v tomhle punktu neznám slitování.

Základem jsou „barvité samply a ostré beaty", většina věcí by přežila i v ghettu scény instrumentálního hip-hopu, protože beaty nejedou v ortodoxním boom-bap a smyčkované eunuší vokály připomenou spíš Hudsona Mohawka než didžeje viče.

Když se staví město z kazet, pásky můžou být spletené i zpřetrhané, Innocence coby poctivé intro a pak čekuj mou flou, textová i hudební témata se protahují přes stopy, opakované mantry i promíchané nebo odstáté samply.

První část Meridian sound je čisté synthi-cukrování (Lushlife ovládá nástroje od otevřeného křídla po dětské foukací klávesy, I'll do it for the small children, což slibuje i koncertní provedení), po kterém zdědí  hitovou melodickou informaci Until the sun dies, než sa slnko zatrbliece. I když Lushlife „plive pravdu", spadová oblast slov se někdy vyhne refrénům, není typem komplexního vypravěče jako Astronautalis, tak se třeba ze zachumlaného zvuku In soft focus odkope hit.

Vedle hitů lákají i „hvězdní hosté". Kytarový běh v The Songbird Athletic, který nehraje Joe Satriani, ale Ezra Koenig z rozjuchaných Vampire Weeekend se snoubí a kdovíco ještě s afrobubnováním (Greg Saunier z ještě rozežranějších Deerhoof).

Textová i zvuková páska se dotočí k Bottle rocket, která zní jakoby podklad dodal Jan Hammer, a závěrečné části Meridian sound, bum bu bum či, Bill Murray opouští Tokyo a Lushlife slezá z oltáře s nejčistším štítem, odejdu, ale zametu.

Informace

Vaše Reakce