:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
1.
O předchozím albu Hope for Men se dalo říct jediné: ta deska je šílená. Obavy ze slevy vlastního zanícení se nekonají, uvažuju, jestli je někdo dneska schopný shrnout peklo do zápalkové krabičky, strčit tam ptáka a připálit si. Jak si takhle povídáme o situaci na měnové burze a posledních kvérech rudé stezky, ani jsem si nevšiml, že mi chytly džíny, kurvo. Panečku. Nevim, možná Lightning Bolt, ale jen jako paralela maniakálnosti. Jako kdyby se ánri rollins nakrknul, ještě před lety jako mladík a masožrout, a chtěl si podat bedňáky od Jesus Lizard. Jebe ti?
2.
Imprese vévodí a poláci říkají impresja. Rozevláté riffy a barbituráty tónů, tvrdošíjný faking a opakované ztráty vědomí. Obludné, nekompromisní a zničující. Blady devastejšn. Šmuzlování v kocovině a naježené péro krví. Semeno je smell a láska leda ke kudle. Všechny noise rockové věci jsou při vší síle jen odmocninou zla. Pissed Jeans jsou neandrtálci v džínách. Motory.
3.
Nedalo se o nich říct nic dobrého, ale ani špatného. Jako by naplňovali obecné představy nadreálné bytosti. Samozřejmě že tu byli předchůdci, pokrevní otcové. Tak se říkalo Stick Men with Ray Guns a jejich ucouranému taháku Satan baby, trochu podezřívám, že ten riff ukradli DM pro svůj nitroděložní song Personal Jesus, ale to jen na okraj. Slovo by mohlo padnout i o kalifornských Fang, ale ti svou změkčilost rychle zakryli thrashem. Nebo o Drunks with Guns, se smrtící basou a podivně zmítavým, zkaženým vokálem. Ano, tohle byla trefa do lahve. Moje máma vždycky říkala: neotáčej se k lidem zády, nasadí ti červa do prdele.


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd