- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Vanessa

Ave agony

autor: maxim moebius | 15. 12. 2009, 06:55:33 | návštěv: 1383 | reakcí: 8

Don´t fuck me mother? Cokoliv tě napadne. Agresivní elektronika s více plány, na rovinu řikám, že kdyby tam nebyl Papež, měl bych předsudky, jestli tu jde o něco více, než jen o vypočítaný záchvěv mrtvé kapely a zlepšení finanční rozvahy kdysimuzikantů. Já vím, Papež s muzikou nikdy nepřestal a jeho projekty jsou od Vanessy poměrně daleko, Magnetik na míle. Samir Hauser taky nepřestal leštit kozačky, i když jeho kabaretiérské čísla na hraně kýče smrděly, na druhou stranu track Mám v srdci blues a žiju disko mě dostává i s odstupem. Navíc do kapely přibrali Jaroslava Stuchlého, který oprašuje blány v domovské Michael´s Uncle (názory na jejich návrat jsou taky dost protikladné).

Celý návrat Vanessa pojímá velkoryse, napojená na jedničkové komerční vizuální „umělce" vrhá ven krátké klipy, sadomaso fotky s hladkou glazurou vypucovaného digitálu a přeexponované krvavé obrazy, které se úspěšně domáhají vyšokovaných reakcí (stažení promo klipu společností youtube). Týmová práce moderního produktu, kromě muzikantů (posledním do party je „operátor" Jakub Horák a samozřejmě zakladatel Daniel Rodný) tu jsou manažeři, produkční, zvukoví inženýři, designéři, fotografové a další kreativní fuckeři, holly shit.

Nemají problém pověsit na web song z nové desky a  dobře časovat průběžné zprávy o chystané budoucnosti, i koncertní zastávky znepokojují, stále jsou uváděny pouze dvě (manager Víťa Váňa a jeho komunikačně bezchybná Nora production).

Jestliže Rammsteinům stáhli klip, který kapelu prezentoval jako porn & slut, Vanessa má blíže k osmdesátkové elektronice a ne k pouťově hrozivému metalu, Vanessa bolí, když už excentrický klip, tak s krví, prasečí dámou, SM feelingem a horrorovou příchutí.

Frustrující i frustrované texty jsou z těch, které se neserou. Můžu se usmívat nad některými rýmovými spády (hračky-sračky, háívé - přejde), ale celkově a jako vždy to je sbírka mesiášského bajkosloví a sociálně nepříjemných postřehů, které mají hodně daleko k výlevům vychytralého byznysmena a loutkoherce bratra Landy, když Hauser povídá „některý lidi se narodili jen proto / aby mohli / otravovat / jiný", je to přesný a úsečný jako flashback na stokilovou děvku, od které sis nemohl pomoct. Kritici asi budou mluvit o zbytečně afektovanosti a přebuzené stylizaci groteskního šklebu a verš „taková malá mrtvá píča" někoho vytočí, ale k téhle kapele to patří, protože ho umí vyvážit shazovačnou sebereflexí („jsem nakaženej formou / a vyvrženej obsahem"). Nenávistné flusance klasifikovatelné jako xenofobie, misogynství nebo narcistní egoismus ukazují na neustále zraňované a pochybující vědomí, romantické zoufalství říznuté lajnou temného vulgáru.

Texty skvěle sedí k hudbě, zlo vyžaduje údernou notu a když cajdák, musí tě zvalchovat (jeden z nejlepších songů, rockově barový Primitiv), ne-li rozcupovat na kusy (táhlý noisový vál Babylon jako vrchol alba s chutným veršem „Já chodim Žižkovem / co smrdí jako Kalkata"). Nejen tady se ukazuje, proč si nechali výsledný zvuk pohlídat Alexandrem Hacke (E. Neubauten). Třeskuté i atmosférické  EBM, elektronické linky a la Reznor, syrově zlomené beaty evokující rané Prodigy a nebo slizkého Aphex Twina, ale taky řezavé kytarové party a podivné spojnice s Pražským výběrem (sick!), Ropotámo obrácenej naruby, probudil se v umývárně Saw a místo vtipné žvatlanice má plnou hubu zakyslého semene a všeobecné zloby.

Nekompromisní deska je ještě nabroušenější než předchozí tvorba, pracuje jako motorová gilotina a ty zrůdy v černé kůži tančí na kladině napnuté mezi dvěma píčema, jedna z nich představuje rozervané nitro a ta druhá zrcadlo společnosti, ve kterým se chtivě shlíží. Je tu neodolatelná nausea, ale místo zvracení se zlověstně zpívá.

Informace

Vaše Reakce