Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Bob Saint-Claire

Bob Saint-Claire

Ta krysa má zuby natřené prudkým jedem

autor: maxim horovic | 7. 12. 2009, 06:41:00 | návštěv: 2943 | reakcí: 0

Instrumentální fusion-jazzrock BluesEnds, pak kryptoidní a nesnadno uchopitelná, „aggro-speedová" Unifiction nebo  personálně proměnlivá a hudebně improvizační Noise Pictures - to jsou formace, kde se hráči budoucích Bob Saint-Claire střetli. Když k tomu přidáte filmový odkaz názvu kapely i alba (Muž z Acapulca), vychází podivná zvířecí směsice jako od Adolfa Borna. Podcenil jsem ji.

Aby taky ne: pružní hráči a opak petrifikace, vyhovíme si navzájem, jeden nástroj není vůdce, jedna idea jako jedno oko a postižení musíme být jako groupen. A tak jestli se na chvíli rozhostí kytarová scéna, brzo ji nahradí klávesy na všechny způsoby, ke spinetu je stejně blízko jako k elektrické kytaře, hudební nástroj je jako duchovní vibrátor a kde je sexus, tam jsou všechny pohlaví, groovy.
Do třetí skladby, jejíž název mi nedá spát (Natřu ti Boubín (mlaskaje)), jakoby rozehrávky a zkoušení pedálů, místy se derou prostořeká slova jako učená verva konzervantů čeká na život, krysa tu možná kolem šmejdí, ale laboratorní mutace nepřežijou, za dveřma stojí lačná pijavice hudby a ta ji vysrkne na jeden zátah.
Zklidnění a poklidná jazz-filmová tapisérie vyčkává náladou, volty přidává efektovaná kytara a další z nekonečné řady úchvatně ohýbaných analogů kláves. Ty dělají z kapely little big band: od  klasického křídla a němého filmu až k sedmdesátkovým najazzle rockovým vyhrávkám, neuspěchané pasáže střídají nástřiky a la Pražský výběr, dva bloky oddělené magistrálou, těm je hej.
Zdánlivě upozaděné base a bicím se říká uměřené, někdo staví kulisy, jiný si zkouší monolog, dohromady zkušený ansámbl, nenápadná věta zkřehlého piána čeká na herecké rváče a belmondo je jeden škleb za druhým. Všechno se dokonale spojí ve skladbě Kukačka na půdě, tady se melodie a křik nástrojů potkávají na molu odevzdání, kytara si opět zaskučí, ale klavír ji v tom nenechá, dlouhé honitbě schází trocha špíny na můj erotický vkus, ach, jak je na okamžik lépe bez přehnaného kvilu kytary, běsnění předchází umetená pěšina.
Bezvadně funguje následující B.S.E., jako elektrické vedení velkoměsta, i formela může napájet půlku Eurozóny, není tu zaběhnutý pony a ochránci posledních zvířat, jen energie velkoměsta a krevní oběh trolejí.

Jazzrock a progresivní rockové bandáže, kdo se zraní, nesmí do města. „Psychedelický neogroove" není psychedelický, stejně jako neoposlouchané a extravagantní nápady se omezují spíš na názvy skladeb. Úctyhodný dojem celku naruší jednotlivosti a pasáže, páteční jazzový klub má své stálé osazenstvo a napjatý vkus v rukavičkách. Krysa má možná zuby a tam i třebas jed. Lékaře netřeba, prudký není.

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: acid-jazz-rock
Nosič: CD
Celkový čas: 51:50
Rok: 2009
Vydavatel: DIY
WWW: http://www.bobsaintclaire.net
Seznam skladeb:
  1. pěkná věc
  2. repasovaný bača
  3. natřu ti boubín (mlaskaje)
  4. nashell violoncello
  5. beznohý koblih
  6. kukačka na půdě
  7. b.s.e.
  8. františkovy nožičky
  9. spánek spravedlivých medvědů

 

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek