A stejně jako na Mečích byla totální zjeb-hitovka Watching the clock, tady je taky, o čem se chceš přít, o co se chceš opřít, kurvy sou zlomený životem, ale chlapi zase kurvama, o začarovaném kruhu nemůže bejt řeč, ani o tom záchranném. Fucking with fire se jmenuje a má něco jako půlminutovou předehru, syrový náklep a la jesus lizard a motorové výběhy do kopce. Jeden z nejdelších songů na desce, necelé dvě minuty, delší už je jen zvukově na kost ohlodaný „cajdák" The leginald of reginald.
Struny jsou na téhle desce špinavější a vokál se vyhýbá hladkým pasážím, které se na swords měřily na vteřiny, tady už nic takového není slyšet. Chaos, změť a totální punk-metalový polom. Něco vazeb a zmuchlané pižmo někde v koutě, pořád obnovuje žár. Pošahaný rokenrol a sebevražedný headbang, pro každého jen jednovole mávnutí. Jako kdybyste všechny ty post-metalové hvězdy slily dohromady a pustili to na rychlost 72. Je tam všechno, ale jinak. Od Saxonu po výtěrový grind, ale držené v té muskulatorně-onanistické hard´n´heavy poloze jakou disponujou třeba Trigger Effect, kteří ovšem jedou přímo za kompasem čuráku, zatímco Lords hráblo do zmatku.
„Lords sounds like Slayer covering the Pixies." Je to dostatečně vtipný? Je to dostatečně vtipný i výstižný, jen Lords tolik nevěří na refrény. Ani na flétny, ani na metalovou smrt, ani na hořkomýtické skazky o bloudících karibů. Fuck All Y'all Motherfuckers by mohla být póza, kdyby to nebyla nahá kostra metalu a roztančený morek punku. Čas je zastavený a dívčí ruměnec se točí na žaludu jako plastikový kroužek na kuželce. Vážná hudba, fucking fuck.
METROSCHIFTER (USA) + LORDS (USA)
Klub 007 Strahov, 8. prosince 2009
LORDS (USA) + Tummo + Flowers for Whores
Yacht, Brno, 9.prosince 2009
Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.
G. M. Tamás