- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Sníh na schodišti

To se nám hodí

autor: maxim cocacola | 25. 11. 2009, 07:25:27 | návštěv: 571 | reakcí: 1

Sníh na schodišti jsem číhnul na foglarovské kompilaci Téma jestřáb, která obsahovala takřka neznámé kapely z oblastí alternativního rocku a vyjma crust-punkové  Průmyslové smrti šlo o hůře zařaditelné formace. Skoro se mi nechce věřit, že to jsou dva roky; Sníh na schodišti nabídl píseň Myšák a jestřáb, „trochu večerníček, trochu bajka (evokují Hmm...)", která je kvintesencí celé tvorby Sněhuláků.

Prudké změny tempa i nálad, volná radost a nekonečná hravost textová („Dopijem a pudem / za svým pudem")  vetnutá do svižného, velmi svižného indie rocku. Jinačí než jaký dělají vazební Pavilon M2, melodičtí The Mood nebo lo-fi psychedelici Bugmen. Má to ten šmak chemického míru severozápadních čech, feeling Houpacích koní, i když nakopnutější a ne tak světácký. Jsou schopní hybridizovat žánry a totálně se jim (vy)smát (Sraz), ale zároveň použitím foukací harmoniky připomenou australskou post-punkovku Celibate Rifles (ach, jak daleko jsem ochoten zajít).

Ze začátku sem měl problém s vyzněním, které tomu dává vokál Josky Trosky, protože sem smradlavý od poslechu těch migrujících heavy-noise-rockových psů a dalších špinavců. Ale pak jsem viděl tuhle fotku  (nádherné čudlíky, miluju živé bustry) a byl sem na správné koleji, přišel song Holky a kluci (desku nahrávali ve Všechlapech). Ne, žádný čuňárny, jen řízná muzika těch, co nejsou na první pohled chlapáci.

Texty jsou neosobně emotivní, zkratkovité a výstižné (K jinýmu táboráku) nebo taky civilní a neprvoplánové - ale ne jako hlubokofakovní citovky vyčichlé fixy, spíš text jako předmět každodenní potřeby, která nemá jen hygienický smysl (Beze slov), metafora jako retko, neptáš se, co s ním, možná třeba Znouzecnost, i když jejich texty mají tendenci k legendistice.

Z přednášky doktora Kostky na téma hřídel / dvě mladé dámy odcházejí bosky / koule byly omluveny, kocovina ubitá..." (Ti akademici) A tak se věci mají, něha chlastu rozvedená prozíravou kocovinou, zdánlivě křehká muzika je třeskutě kytarová, nespoléhá na hladce očekávatelnou onanii sloka-refrén, takže do středního rádia to pude těžko, neurazí - nadchne. Teda pokud se k vám z dalekých končin dostanou. A to je největší problém těchhle dobrých, skvělých a ještě lepších volekapel - abys je viděl hrát. Houpací koně cválaly hodně a dlouho, dneska mají vydané dema a rarity, veteráni, kam dohodíš sněhem? Schodiště mám napnuté až k řece, bydlím na první straně polska a všude tu jsou lidi. Myslim.

„Když na to nezapomenu, přijdu klidně hned, ale přísná kocovina nechce zcepenět."

Informace

Vaše Reakce