- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

The Antikaroshi

Crushed Neocons

autor: trenT | 9. 06. 2009, 08:51:35 | návštěv: 848 | reakcí: 0

Dischordovská ozvěna odrážející se vod ukrutných mathrockových stěn.  Jestli ony stěny vyrostly na nějakých základech bolševikem vypálené krautové zkušebny, netuším. Bůhví, kdo tam byl všechno zamordovanej. Faktem je, že tahle trojička němčourů zkrátka ví, jak tě chytnout do svých arsenem napuštěných sítí. Muška jenom zlatá? Ale hovno...

Vemeno uhrančivosti velké jak ego Meata Loafa, s tím se daj dělat nehoráznosti. To když začnou emocoreový DC kytary občas běsnit v matematických nerovnicích...  Jo, je to divočina, která dejchá a pustí do tvého těla trochu té elektřiny. Jsi jako ten hromosvod, kterej to schytává od eklektismu a ještě u toho prodáváš projímadlo.

Úvodní Downtown několikrát změní náladu a jede pořád dál, každá poloha tě sebere (ne jako kámasútra).  Což teprve druhá v pořadí, singlovka Fistfull. Skoro devět minut trvající hitovka, kde je mozek průlivem moří plných melodických i rozvazbených tónů, a která je spolu s mathrockovými cákanci divoké bouřky neodolatelnou smrští. Kytarový trojzápřah, který to rád promyšleně.  Depresivní kopanec schytáš v mezihře třetí Sound Advice, kde se neveselá nálada potká se zefektovaným vokálem. Deprese je jen chvilkovým zlodějem radostí z nekonečných jamů, stres je evidentně děvkou jiný ulice.

Stopáže se chtějí mazlit, tak pozor. Po naříkajících hlasivkách a dvouminutových vypalovákách ani stopy. Tady se roste a postupně obklopuje. Ale žádný dlouhý proces omotání strun kolem krku - vo co tady jde, bude jasný po pár rytmických štouchancích. Debutující nadějnost z Exile on mainstream.

Informace

Vaše Reakce