Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

BBP

BBP

Tolik štěstí

autor: horovic | 15. 02. 2009, 12:36:31 | návštěv: 2819 | reakcí: 0

Jak říct, že u nás hraje androšácká kapela od začátku osmdesátých járů, aby se nikdo nelekl a špicovali slechy i ti, pro které je Valtr Komárek poblázněný einstein, BBP nejsou legenda v tom pochybně žurnalistickém rádobyslangu, když se podílíš na devalvaci slova, už nikdy nikoho neprokleje. Jenže koho zajímají starověké příběhy a hudba věkovitá?

Je to příliš hluboké podzemí, že je našinec zná jen poskrovnu? Ale kdeže, kolik lidí u nás holduje The Residents? Stejně jako oni zůstávají v anonymitě, tedy označují se numericky a k tomu ještě hravými pseudonymy. Za úvahu stojí, že rocková sestava je po celá ta léta doplněná příčnou flétnou („...všechny flétnistky byly krásné a téměř všechny příčné.“), v současnosti až čtrnáctihlavá formace je odhodlána obětovat xylofony, gongy, industriální řezivo, ale taky violu, klávesy a soustavu dechů. Říkají si „podzemní orchestr“, zůstal jim punkový nápřah a předou jako protiboží mlýny.

Nezačínají zrovna nejvstřícněji, ale komu jinému by měly být cizí podbízivé otvíráky a singlové chytáky než věčným bloudivcům. Takže nejprve projdeme pomalým intrem s kroutícími se smyčci a změtí divadelně-ochotnických zvukových efektů. Rocková sestava zahájí v táhlé skladbě Nevinné bílé tiché nic, provázená flétnou a opět smyčci, piánem. Složitá kompozice a několikero zvratů činí ze sedmiminutové pouti dobrodružství o několika kapitolách. A Orloj mrtvých už je znamenitým rockovým makábrem v té nejlepší tradici české alternativy sedmé a osmé dekády, Extempore i UJD, saxofon je z těch mozkomíšních, tělo trne a nervy se prohýbají přílivem podnětů.

Řecký reggae, které je zároveň funky i blues, ojedinělý stylový mix s banjem a wanekovskou gradací, bože žeru ten tvůj chaos a ovoce stromů na kalvádos. Tady už si budete jisti, co to znamená víc jak desetičlenný soubor, který šlape jako horda nalité radosti, potulná tlupa muzikantů o žních, zrno se leskne chlebem a oblaka se ženou podle rytmu písně.

Pirátský chraplák neživého rumaře, pomale kvílivé housle vědí jak baladicky pochroumat vědomí, otrávit myšlenku novou myšlenkou, tanec zrcadel a smrti. Dryjáčnická samohonka vyšlechtěných bylin a sprostého lihu, spiritus agent, nebem probíhá temné chvění hříšné myšlenky a jen někteří ji zaslechnou, jen málokteří jsou s to zopakovat pár jejich zákrut.

Cestou se dostaneme až k Plastikům, krajina zazní ozvěnou Půlnoci, nálady se přelévají a ozvěny doznívají, tolik štěstí nemá mnoho těles ani na jedné straně groundu. Jenže jakápak fortuna, když jdou pomalu a do zdí vepisujou dlouhý epos mytologických říkanek, ponornou řeku hlubin. Jednovaječná souhra a magické spájení a odlučování jednotlivých nástrojů je tím, co chcete následovat, rychlost, melodičnost a další propriety jsou jen nádavkem.

Informace

Velký obrázek: titulní strana alba
Žánr: underground
Nosič: CD
Celkový čas: 67:20
Rok: 2007
Vydavatel: Guerilla Records
WWW: http://www.bbp.cz
Seznam skladeb:

CD4
Nevinné bílé tiché nic
Orloj mrtvých
Řecký reggae
Sny, děti, měsíce
No:6
Uši
Fízlácka polka
Patologie
Máma z PVC
Trpaslík
New Orleans

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek