Skladba Caravan vyšla na loňské desce Parades, ze které jsem nebyl tak uchvácen jako před lety albem Tripper (2004), subtilní kombinace vzletných melodií a elektronického rýhování. Nicméně Caravan je jedním z vrcholů aktuálního počinu, není tedy od věci udělat z něj osu EP.
The Romance on Mammoth Hill zní syrově, jako by se ve zkušebně právě líhla nová píseň, pomalá a jímavá, za minimálního přispění piána a strun, aby se na konci rozpustila ve velké zvukové vlně.
Max de Wardener v remixu skladby Caravan demontoval jednotlivé složky písně a odpíráním nástrojů zbrzdil nástup, neodvratitelnou energii kypící každým veršem a tónem, pohrál si s gradací a ve výsledku zní píseň něžněji a smutněji. Caravan je křehká, ale zároveň hédonická oslava, jejíž vnitřní dynamika je daná překrývanými i sborovými zpěvy žen v kontrastu s potemnělým mužským vokálem a taky návaly dechů. Neo-folková, animální nádhera, následující to nejlepší z The Polyphonic Spree.
Vincent Oliver podobným způsobem vyčistil skladbu Mirador, rovněž obsaženou na poslední desce. Přírodní spiritualita je uzemněna zvláštně rozechvělým, umělým beatem a hrubým mužským vokálem, naopak jsou upozaděny dívčí zpěvy, táhlé, patetické dechy i smyčce. Výsledkem je zajímavý jarmareční electro-pop s novými zvuky a vícehlasy v pozadí, který má jinou atmosféru a rozbitější strukturu, ale původní kolorovaný hipíchór je mi přeci jen bližší.
Efterklang tímto EP logicky navazují na na předchozí album, na němž hrají jednu z hlavních rolí éterické mnohohlasy andělského kůru. Potom také dechy, smyčce, piáno a kytary v neskromné, až symfonické šíři. Přehnanou monumentalitu eliminují nečekanými zvuky a prodlevami, při zemi nás drží zvířený prach samplů a folková zklidnění. Záleží, čeho vám přebývá a k čemu inklinujete. Podle toho se vám líbí Parades a stejně budete pohlížet na Caravan EP.
Tady se nacházejí zátočiny, kde možná kdysi chtěla proniknout Nierika, je tu divá zvěř podivně krotká, voní to tu nezemským pižmem a bude se vám stýskat.
Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.
G. M. Tamás